Pomocí landmarkových metod jsme odhalili tvarové pohlavní rozdíly kloubních konců lidské tibie, a to u souborů subrecentního a recentního datování. Projevy pohlavního dimorfismu tvaru se v čase mění a mezipopulační rozdíly lze sledovat i v odstupu necelého století (20. vs. 21. století). Prokázaný výrazný vliv velikosti (alometrie) indikuje, že zde sledujeme reakci na stupeň mechanické zátěže, která na tyto kosti působí.

V příspěvku jsou srovnávány dvě různé metody akvizice povrchových modelů osteologického materiálu. Komparovány byly modely získané laserovým skenováním s modely stejných kostí, které vznikly pomocí metod rekonstrukce ze sekvence výstupů počítačového tomografu. Celkově lze shodu modelů označit jako uspokojivou a velikost odchylky blízkou rozlišení použitého skeneru. Na základě výsledků této studie lze v rámci jednoho výzkumu využít výstupy jak skeneru, tak tomografu (a v rámci bioarcheologie sledovat diachronní trendy až k recentním populacím).

Ve studii byl poprvé využit potenciál 3D zobrazovacích a analytických metod při studiu tvaru kloubních konců, a to u raně středověkého souboru. Přes obecně uznávanou silnou genetickou determinaci a minimální plasticitu kloubních konců tibie jsme v její tvarové variabilitě identifikovali vlivy způsobující rozdíly pohlavní a (nově i) věkové. Struktury v blízkosti kloubních ploch se tedy mění ještě dříve, než se stárnutí kostry projeví ve své degenerativně produktivní podobě.

Manuscript byl odeslán k recenznímu řízení v čas. Journal of Forensic Sciences. Pojednává o pohlavním dimorfismu proximální a distální části kosti holenní dvou novověkých souborů (materiál zahrnoval sto let starou anatomickou Pachnerovu sbírku a data zcela současné české populace). Vyšší diskriminační sílu jsme prokázali s využitím
proměnných formy (ve srovnání s tvarem) a u konfigurace proximální (ve srovnání s distální). Projev pohlavního dimorfismu se od první poloviny 20. stol do současnosti do jisté míry změnil, nicméně jsme popsali diference mezi muži a ženami, které jsou stabilní napříč časovou osou. V závěru jsme zdůraznili, že prokázaná populační specifita nalezených diferencí vyžaduje v případě aplikace metodiky zcela současná referenční data.

Manuscript byl 4.11. 2013 přijat do tisku v čas. Antropologisher Anzeiger. Text popisuje trendy v morfologické variabilitě proximální a distální konfigurace lidské kosti holenní s použitím metod geometrické morfometrie. Při detekci tvarových rozdílů byly zkoumány tři potenciální zdroje variability: pohlavní dimorfismus, dožitý věk jedince a sociální postavení v rámci velkomoravské komunity. Nejvýraznější rozdíly v morfologii byly zaznamenány mezi skupinami rozdělenými na základě pohlaví, věkové diference byly nalezeny pouze u proximální části kosti a faktor sociálního statusu nevykazoval žádný vliv na utváření kloubních partií zkoumané kosti.

V prvním publikačním výstupu, který je dedikován grantovému projektu hlavního řešitele jsou komparovány dva způsoby akvizice polygonálních modelů kostí a jejich reliabilita coby zdrojů vstupních dat pro návazné geometricko-morfometrické analýzy. Cílem studie bylo srovnat dvě různé metody akvizice povrchového modelu kosti čelní. Komparovány byly 3D povrchové modely získané laserovým skenováním s modely stejných kostí, které však vznikly pomocí metod rekonstrukce virtuální repliky ze sekvence jejich CT snímků. U jednoho ze vzorků byly navíc zohledněny a podrobněji zkoumány i vlivy zpracování objemových (tj. CT) dat bezprostředně předcházející tvorbě trojrozměrného povrchového modelu (thresholding). Přestože byly identifikovány některé oblasti, kde u všech vzorků docházelo k odchylkám obou modelů, celkově lze jejich shodu označit za uspokojivou a rozdíly za minimální .