Polydendrocyty představují čtvrtý typ gliových buněk v centrálním nervovém systému u savců. Ačkoli v in vitro podmínkách byla prokázána jejich schopnost diferencovat do mnoha buněčných typů, in vivo tato jejich vlastnost nebyla přímo prokázána a zůstává předmětem diskuze. V této studii jsme sledovali vlastnosti polydendrocytů po ischemickém poškození mozku, které jsme indukovali okluzí střední mozkové tepny u dospělých myší kmene NG2creBAC:ZEG. V tomto transgenním kmeni myší dochází k expresi zeleného fluorescenčního proteinu (EGFP) specificky pouze v polydendrocytech a buňkách, které z nich vznikají. Fenotyp EGFP-pozitivních buněk byl analyzován pomocí imunohistochemických a elektrofyziologických metod 3, 7 a 14 dní po ischemii.
U kontrolních myší EGFP-pozitivní buňky v mozkové kůře exprimovaly proteiny typické pro polydendrocyty a oligodendrocyty a těmto dvěma buněčným typům odpovídaly i elektrofyziologické analýzy, což dokazuje, že za fyziologických podmínek polydendrocyty vykazují unipotentní diferenciační potenciál. Tři dny po ischemickém poškození se počet EGFP-pozitivních buněk dramaticky zvýšil v porovnání s kontrolními zvířaty a tyto nově vzniklé buňky se velmi rychle dělily, tj. exprimovaly markery proliferujících buněk (Ki-67) a vykazovaly zvýšené vně usměrněné K+ proudy. Analýza EGFP-pozitivních buněk v pozdějších fázích po ischemickém poškození ukázala, že v blízkosti ischemické léze EGFP-pozitivní buňky vykazují typické vlastnosti reaktivních astrocytů, tj. exprimují GFAP a vimentin a mají typické proudové charakteristiky astrocytů. Další buněčný typ, který vznikl z polydendrocytů po ischemickém poškození mozku, byly progenitorové buňky, jejichž charakteristiky odpovídaly nezralým neuronům. Výsledky naší studie tak prokázaly, že polydendrocyty mohou za patologických podmínek diferencovat v jiné buněčné typy, což svědčí o jejich multipotentním diferenciačním potenciálu a jejich významném podílu na regeneraci poškozené nervové tkáně.