Pozornost je v textu soustředěna na to, jak volební reformu do poslanecké sněmovny rakouské říšské rady uzákoněnou v roce 1907 prezentovaly představitelky českého hnutí za volební právo pro ženy v Čechách. Aktivistky za volební právo pro ženy odmítaly dominantní dobový diskurs představující reformu jako zavedení všeobecného a rovného volebního práva. Jestliže kategorické odmítnutí konceptu „všeobecného volebního práva“ jako volebního práva pro muže, bylo společné hnutí všem proudům hnutí, způsob prezentace reformy jako celku se však lišil v souvislosti s třídní příslušností aktivistek. Můžeme zde vysledovat dva rozdílné diskursy ve smyslu způsobů prezentace reformy. Zatímco představitelky středostavovského proudu hnutí soustředily svoji pozornost především na skutečnost, že do pojetí „všeobecnosti“ nebyly zahrnuty ženy jako polovina populace, reprezentantky dělnického ženského hnutí v souvislosti s reformou akcentovaly především fakt, že novela rušila kuriový systém, a nezařazení volebního práva žen hrálo v jejich diskursu k reformě sekundární roli.

Dedikace GAUK byla v původní verzi omylem opomenuta, pro dedikaci GAUK viz erratum v Acta Politologica 1/2013 (přiloženo v příloze).

Text na příkladu reformy volebního práva do obce pražské ukazuje různé aspekty konceptualizace volebního práva v rámci hnutí za volební právo žen. Pravidla pro volby do obcí na počátku 20. století vzhledem ke své komplexnosti, pokud jde o ne/rovnost, ne/všeobecnost a ne/přímost volebního práva (nerovné volební právo, které se vztahovalo na (některé) muže a také na (některé) ženy, zároveň obsahující institut plnomocenství, tedy volebního práva nepřímého) poskytují velmi dobré pozadí, na kterém je možné ukázat, jaká v rámci hnutí existovala např. pojetí konceptu rovnosti, jakou roli, pokud jde o pojetí rovnosti, hrála rozdílná třídní příslušnost aktivistek a jakou jejich společná pohlavní příslušnost.