Tato kapitola v monografii představuje vztah transcendence a dítěte z pohledu současné náboženské pedagogiky. Poukazuje na to, že dítě do 13ti let má specifický přístup k transcendenci a Božímu zjevení. Tato problematika je aktuální na základě znovuobjeveného příklonu k dětskému uvažování a zejména s ohledem na definování pojmu přesah jako součást osobnosti člověka. Tím jsou položeny nové otázky i pro výuku náboženství u nás. Je představen nový obor teologie dětí, který definuje i takto malé dítě jako laického teologa. Dítě transcendentní obsahy vyjadřuje slovy, ale i kresbou, která se za určitých okolností stává „uměleckou“, tj. je vyhotovována v roli umělce nebo v propojení se skutečnými uměleckými přístupy. (Afiliace doplněna v právě probíhající závěrečné korektuře, pozn. 1 a na s. 278).

Filozofická, etická a spirituální rovina edukace dětí byla v rámci totalitního systému 40 let v české společnosti zanedbána a s těmito důsledky se společnost vyrovnává dodnes. Příspěvek přibližuje nové povzbudivé snahy uvnitř české všeobecné primární i náboženské pedagogiky, které si uvědomují důležitost pojmu transcedence ve smyslu horizontálním (směrem k okolí, druhému člověku, skupině, státu aj.) i vertikálním (ke kosmu, řádu, vyššímu smyslu, bohu aj.). V textu jsou prezentovány výsledky výzkumu s českými dospělými, kteří nahlíží své i cizí dětství ve vztahu k transcedenci a i k formování osobnosti člověka. Také jsou prezentovány dílčí výsledky zkoumání dětského přesahu na prvním stupni základní školy na téma „povídáme si o hrdinech“.

Příspěvek se zabývá aktuální problematikou přístupu k dětem nemocným a umírajícím ve věku 4-10 let. Je definované zdravé, nemocné a umírající dítě s poukázáním, že hrdinové z pohádek i domácí zvířata mají obdobná trápení jako děti. Pochopení dětské duše a jejich světa dává naději pro rodiče, psychology, pastorační pracovníky, náboženské pedagogy i zdravotní personál, že porozumí lépe dětské bolesti a budou jim moci být oporou. Text se zamýšlí nad respektováním dětské osobnosti a jejího světa. Aktuálnost problematiky spočívá v tom, že je stále převažující tendence v České republice pracovat s takovými dětmi z pozice dospělého, nikoliv s ohledem na svět a představy dítěte. Zcela chybí komplexní výzkum transcendence (přesahu) dětí v souvislosti s touto problematikou a její role při zvládání nemoci nebo dokonce umírání. Text proto tuto problematiku otvírá a zamýšlí se nad péčí o přesah dítěte, včetně vlivu transcendování na nemoc i uzdravení. V závěru jsou definovány nové výzvy pro tuto práci: 1. zjistit, zda pro tyto děti nelze udělat více, 2. poznat jejich vývojová specifika a dušení potřeby, 3. poznat jejich svět, v kterém chápou i svou nemoc a bolest, 4. učit se s nimi hovořit o smrti, 5. učit se se zdravými dětmi hovořit o hlubším významu zdraví, 6. nechat se obohatit dětskými představami.

Text představuje menší výzkumnou sondu s religiózně nesocializovanými dětmi ve věku 8 - 12 let. Zabývá se dosud u nás neřešenou otázkou, zde vůbec lze vést v tomto případě teologický rozhovor. Nejdříve je blíže specifikováno takové dětství jako: sekularizované, odkřesťanštěné, spirituální, nábožensky uvědomělé a nábožensky vzdálené. Přínosem je navržení vlastního modelu rozhovoru o transcendenci, tj. rozhovoru, který plně respektuje svět dítěte i jeho privaci vědomostí a jde s ním společně do fantazie, kde se statický fenomén (anděl) ze světa dítěte stává dynamickým příběhem. Cesta však za pomocí pedagoga pokračuje dále, a to přes svět fantazie až do světa přesahu, který otvírá novou dimenzi příběhu a ukazuje, že i mythos nebo pohádka hovoří do konkrétní situace dítěte.

Jak děti hovoří o štěstí za pomocí symbolů? To byla hlavní otázka malé výzkumné sondy. Teoreticky je zakotvena v psychologii přesahu (Helus, Bravené), psychologii štěstí (Bucher, Oerter) a dětské hermeneutice symbolu (Muchová). Z nich vyvstalo, že i děti ve věku 7-10 let, jsou schopny o štěstí hovořit a vidět jej i v obyčejných skutečnostech. Výzkum se proto soustředil na propojení této teze a symbolického uvažování. Kapitola shrnuje hlavní výpovědi ze skupinových rozhovorů. Děti pro každý symbol objevily kladné, záporné, někdy i neutrální hodnocení. Jednalo se o tyto ve společnosti všeobecně uznávané symboly štěstí: čtyřlístek, peníz, slunéčko sedmitečné, prasátko, slon, ryba, kominík a o specifický český symbol zlatá muška. Z výzkumu vyplynulo, že děti velmi dobře na otázky reagují, což dává naději pro cílený filozofický rozhovor o symbolech. Ty totiž vedou děti k vyššímu stupni uvažování, ukazují nenásilně dualitu i relativitu štěstí. Jejich význam pro hodnotovou orientaci dětí spočívá zejména v tom, že děti na základě nich artikulují nahlas pozitivní emoce, slyší odpovědi druhého dítěte, uvědomují si, že jsou tady důležité skutečnosti, které se nedají koupit penězi, že to, co mě činí šťastným, je kolem mě.

Příspěvek se zamýšlí nad tím, co charakterizuje dnešní českou rodinu (světonázorová orientace, politické hledisko, vztah k pohádkám, sociální statut, využití volného času, přisuzování významu manželství). Je objasněn přesah dítěte ve vztahu k viditelnému (horizontálno) a neviditelnému (vertikálno) a jeho význam pro dětskou osobnost. Jsou přiblíženy možnosti rozvoje přesahu dítěte ve škole, v sekularizované a religiózní rodině z perspektivy vztahu k: světonázoru, politice, hlubšímu smyslu pohádek, sociálnímu statutu rodin a volnočasových aktivit.

Dítě předškolního a mladšího školního věku vnímá časovost specifickým způsobem. Nejdříve je pojednán význam času pro dítě na pojmech konkrétní událost a přítomnost v životě dítěte. Následuje filozofie dětí k problematikám začátek, viditelný a neviditelný čas, konec života a čas na věčnosti. Poslední část textu se zamýšlí nad časem jako učivem a jeho možným rozšířením o dimenzi osobního prožívání i hlubšího přemýšlení nad významem přítomnosti v životě člověka. Jsou zmíněny některé podněty k filozofování s dětmi jako cesty k objevování hodnoty času.

Filozofování s dětmi, pro děti a dětí není všeobecně na základních školách v České republice podporováno. V posledních letech se objevilo nové reformní úsilí v českém primárním vzdělávání, které vyústilo v teorii edukace obratu k dítěti. V tomto novém směřování primárního vzdělávání je jasně definována důležitost transcedence k celistvému rozvoji lidské osobnosti. To otvírá nový prostor i pro metodu filozofování.

Příspěvek je rozčleněn do čtyř částí. Nejdříve je představen původ slova transcendování, jsou reflektovány některé psychologické koncepty, které zohledňují pojem transcendence ve smyslu potřeby člověka, podstaty lidské existence, smyslu života, hodnoty, prožitku, kvality osobnosti, spirituality. Následuje definování přesahu, včetně dvou směrů – vertikálního (vůči jsoucnu, bohu, nejvyššímu smyslu, sjednocení s univerzem) a horizontálního (vůči druhému člověku, tvoru, přírodě, státu, skupině) i jejich vzájemné propojení. Ve třetí části je reflektována osobnost vychovatele zejména v přesahu moudrosti. Čtvrtá kapitola se zabývá osobností dítěte a je sledováno konstituování personalisticko-socializačního schématu Já-vztah-Ty ve vztahu k přesahu od kojence až po pubescenta. Následuje reflektování nejdůležitějších specifických schopností dítěte zhodnotitelných v edukaci obratu (koncentrace na přítomný prožitek, dětská specifická erudovanost, cit pro tajemné a cenné, dětská fantazie, představivost nadsmyslového, intenzivní sledování jedné myšlenky a schopnost utěšovat dospělé). Jsou též reflektovány některé faktory bránící osobnostnímu rozvoji dítěte v přesahu, je naznačen hlavní význam zkoumané problematiky pro dítě jako osobnost, zejména vliv na fyzické i duševní zdraví, nezastupitelné místo v psychohygieně, terapii, při zvyšování odolnosti a formování osobnosti v rámci edukace (rozvíjení vlastního já, pochopení pro druhé, formování smyslu života, mezikulturní učení, etické, estetické, spirituální a ekologické cítění). Tento příspěvek si kladl za cíl otevřít diskusi o přesahu a zamyslet se tak nad některými novými úkoly, které se otvírají pro učitele jako člověka i aktéra výuky.

Symboly souží k rozvoji transcendování dětí. Význam spočívá v jejich dialektice i v možnosti vést děti od viditelného k neviditelnému obsahu. Autorka v příspěvku přestavuje, jak vybrané české děti ve věku 7-12 let chápou za pomocí symboliky abstraktní pojem štěstí. Příspěvek je rozdělen do tří hlavních částí. Po zhodnocení relevantnosti tématu v české společnosti (s. 171-172) následuje popis empirického zkoumání (s. 172-174) a výsledky chápání štěstí dětmi (s. 174-182). Nejdříve jsou představeny závěry interpretace vybraných symbolů štěstí (podkova, prasátko, zlatá ryba, kominík, čtyřlístek, slunéčko sedmitečné, slon, peníz a zlatá muška). Dále jsou shrnuty některé zásadní odpovědi na otázku: „kde a s kým jsou děti šťastné“. U religiózních dětí je navíc reflektována interpretace spásy i odpovědi na otázku, zda je Ježíš Kristus jejich štěstí a zda může být zlatou muškou. Jsou též shrnuty kresby i popisy toho, co pro děti znamená štěstí (symbolická vyjádření; předměty nebo vyplněná materiální přání; osoby nebo zvířátka; místa, kde jsou šťastné; vnitřní stav; náboženské motivy). Odpovědi dětí byly porovnány s výzkumem a modelem vnímání štěstí u dětí německého pedagogického psychologa Rolfa Oertera (s. 173-174). Autorka došla k těmto závěrům: Tak jako u Oertera některé odpovědi dětí nezapadají podle věku do předem daného modelu vnímání štěstí a naopak jej přesahují (např. štěstí = dobro druhého, proměna k lepšímu). Symboly dětem slouží k pochopení duality – symbol může znamenat někdy štěstí i neštěstí. Autorka zjistila, že dualitu pojmů: spása = věčná, štěstí = pomíjivé, mladší děti nevnímají. Naopak i pro některé děti může být Ježíš Kristus zlatou muškou i kominíkem, což autorka nereflektovala jako dětskou naivitu, ale jako spirituální transcendování nebo předobraz vyššího teologického uvažování o Kristově inkognitu ve světě.
http://www.calwer.com/cwv/home/_gott_gehoert_so_ein_bisschen_zur_familie_/213667

Monografie se zabývá novým paradigmatem ve vzdělávání, které označuje za transcendentní pedagogiku. Text je rozdělen do tří obsahových celků. První část se zabývá pojmem z hlediska terminologie a významu jednotlivých oborů. Pojednává o tom, jak mu rozumíme po stránce lingvisticko-hermeneutické (2. kap.) a kde jsou hlavní důrazy porozumění starověkého, středověkého a novověkého myšlení o přesahu (3.kap). Je reflektován pojem transcedence v psychologických problematikách (4.kap.) a v současné náboženské pedagogice (5 kap.). Závěr první části tvoří 6. kapitola, které jde o shrnutí první části a o krátkou mezioborovou definici pojmu přesah. Druhá část této knihy reflektuje otázku, jak vypadá transcendující osobnost a ptá se zda a jakým způsobem je tento cíl dosažitelný (7.kap). Důležitým v procesu edukace je vychovatel jako vzor v přesahu. Jeho činnost je vždy spjata s jeho vlastním postojem k Jáství a k poznávání Ty (dítěte). Existují typické projevy vychovatelů v učebním procesu, které můžeme ztotožnit s přesahovou aktivitou (8.kap.). U dítěte jsou pojednány důležité vývojové mezníky pro přesah v období od kojeneckého věku do puberty. Text sleduje vznik personalisto-socializačního schématu Já-vztah-Ty, v kterém se všechny tři komponenty stejnou měrou podílí na formování a pochopení přesahové aktivity. Jsou zmíněny i některé faktory bránící dítěti v rozvoji přesahu (9.kap.). Třetí část tohoto textu se zabývá péčí o přesah ve vztahu k vychovateli, k dítěti i k učivu (10.-12. kap.).

Text se zamýšlí nad pojmem transcedence ve filosofickém odkazu Jana Patočky. Jsou představeny dvě filosofické koncepce transcendence, včetně jejich specifik, shodných charakteristik i některých náboženských a filosofických vlivů. První koncepce je spjata s transcendencí vědomí a s osobním přístupem člověka, který ji buď uskutečňuje správně (transcendentálně) nebo zkresleně (empiricky). Ve druhé filosofické reflexi je transcendence zasazena do nauky o kinesteziích. Je spojena se třetím existenciálním pohybem pravdy, se změnou člověka (metanoiou) a jeho snahou nazřít pravdu v každodenní situaci, v umění nebo v hraničním zážitku.

Klíčové kompetence jsou velmi důležitými pojmy v českých kurikulárních dokumentech. Dítě připravují na jeho uplatnění ve společnosti. Text se proto zamýšlí nad tím, co je klíčová kompetence v obecném smyslu a jak je definována v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní a předškolní vzdělávání. Pojednává o vzniku oboru dětské teologie, která svým vědeckým pojetím vytvořila prostor pro uvažování o dětské kompetenci. Na závěr textu jsou představeny některé charakteristiky pojmu teologická kompetence dítěte.