Příspěvek pojednává o dvou souvisejících věcech. Jednak o obsahu pojmu flexicurity - je zde učiněna poznámka, že jeho označování za "kočkopsa" vychází primárně z toho, že v různých případech mu je přisuzován různý obsah. K tomuto autor uvádí názor, že flexicurity, tak jak je o něm v současné době hovořeno, fakticky znamená konkrétní moment právní úpravy - konkrétní množství prvků ochrany a flexibility. Druhá část příspěvku se věnuje důvodu, kvůli němuž není možné zásadním způsobem omezit poměr prvků jistoty. Sborník byl vydán až v roce 2011.

Pozornost byla věnována zejména současnému trendu v oblasti sledování zaměstnanců na pracovišti v ČR. Bylo upozorněno na to, že v současné době zaměstnanci "dohnali" z hlediska technických možností zaměstnavatele a že v tomto směru bývá v aplikační praxi často přehlížen skutečný účel právní úpravy. Dále byla věnována pozornost konkrétní právní úpravě v ČR a učiněno několik poznámek o aplikační praxi ÚOOÚ. Publikace, ač je uveden rok vydání 2010, byla reálně vydána až v roce 2011.

Řešitel je autorem Zákon o ochraně osobních údajů - komentář in Hůrka, P., Bezouška, P., Schmied, Z., Šubertová, Z., Trylč, L., Morávek, J., Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku s podrobným komentářem – 2. vydání, ANAG, spol. s.r.o. V rámci komentáře k zákoníku práce vypracoval komentář k zákonu o ochraně osobních údajů. Komentář vyjde v březnu roku 2012. Počáteční a poslední strana nedopovídá zařazení v komentáři - jedná se o rozsah vycházející z přílohy.

Autor se v příspěvku zabývá problematikou pojímání lidských práv, konceptem lidských práv a otázkou jejich kulturní podmíněnosti.

Autor se v příspěvku zabývá problematikou pojímání lidských práv, konceptem lidských práv a otázkou jejich kulturní podmíněnosti.

Text je rozdělen do tří částí. První, obecná část, se věnuje základním východiskům, účelu a smyslu existence úpravy mezinárodního předávání osobních údajů a historickým konsekvencím, přiblížení geneze některých mezinárodních aktů a popisu jejich obsahu jak obecně, tak zejména ve vztahu k mezinárodnímu předávání osobních údajů a konkrétní právní úpravě zejména v podobě směrnice 95/46/ES a zákona č. 101/2000 Sb., kdy je pozornost zaměřena mimo jiného na některé základní pojmy a povinnosti v této oblasti.

Druhá, zvláštní část, je zaměřena na konkrétní popis pravidel a jednotlivých institutů v oblasti mezinárodního předávání osobních údajů. Primárním východiskem je zde úprava mezinárodního předávání osobních údajů v rámci zákona č. 101/2000 Sb., na níž navazuje pojednání o jednotlivých institutech, které je možné v souvislosti s předáváním osobních údajů do jiných zemí užít jako garancí pro zajištění bezpečnosti předávaných dat. Pozornost je zde věnována standardním smluvním doložkám, závazným podnikovým pravidlům, či „bezpečnému přístavu“.

Třetí, závěrečná část, je věnována konkrétním otázkám a odpovědím, jež vycházejí z poznatků aplikační praxe. Otázky jsou uspořádány tematicky do okruhů věnujících se mezinárodnímu předávání osobních údajů obecně, standardním smluvním doložkám, „bezpečnému přístavu“ a závazným podnikovým pravidlům. Po každé sérii otázek je zařazeno několik komplexnějších příkladů.

Publikace je průvodcem (pro odbornou i laickou veřejnost) základními otázkami v oblasti ochrany osobních údajů v pracovněprávních vztazích. Prostřednictvím příkladů z aplikační praxe jsou jejím prostřednictvím přiblíženy základní pojmy, s nimiž operuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, stejně tak jako základní povinnosti správce osobních údajů. Vedle základního pojmosloví a povinností v této oblasti se publikace věnuje obecným východiskům pro úpravu ochrany osobních údajů, zejména pojmu soukromí, a dále institutům, které pravidelně činí v aplikační praxi problémy, jako jsou osobní dotazník, nakládání s rodným číslem, potvrzení o zaměstnání, pracovní posudek atd.

Řešitel se v kontextu novely zákoníku práce, která nabyla účinnosti dne 1.ledna 2012, věnuje otázce sledování zaměstnanců při výkonu práce.

Počáteční a poslední strana nedopovídá zařazení v časopise - v den podání zprávy ještě nebyl k dispozici.

Řešitel se v článku věnuje základním otázkám týkajícím se ochraně osobních údajů ve zdravotnictví.

Autor se v článku věnuje otázce přípustnosti důkazních prostředků v podobě záznamu z kamerového systému v rámci jak správního, tak občanského soudního a trestního řízení.

Řešitel se v článku věnuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se dotýkalo zveřejňování informací o platech v kontextu zákona o svobodném přístupu k informacím. Článek vyjde v květnu roku 2012 - článek byl redakcí přijat v září 2011. Počáteční stránka a závěrečná stránka neodpovídají stránkám, na kterých bude článek publikován v rámci časopisu, pouze odráží počet stran textu v příloze.

Článek se věnuje rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu ohledně pravomocí ÚOOÚ na základě § 21 zákona č. 101/2000 Sb. Vedle toho zde autor předkládá svůj pohled na danou problematiku.

Článek se zaobírá v tomto roce hojně diskutovaným tématem možnosti pořizovat záznam kamerovým systémem ze zasedání obecního zastupitelstva. Autor v jeho rámci vyjadřuje názor, kdy je v generální rovně vůbec možné kamerový systém se záznamem, jakožto prostředek zpracovávající osobních údajů, použít, stejně tak jako názor, kdy je možné takový záznam na obecním zastupitelstvu pořídit.

Článek je třetí a poslední z řady příspěvků, jejichž účelem bylo seznámit veřejnost s aktuální problematikou a u větších zaměstnavatelů s majetkovou účastí podniků z USA se rozmáhající praxí Whistleblowingu. Článek uzavírá pojednání o tématu vymezením zákonné opory pro provozování tohoto systému na území České republiky v rámci tuzemského právního řádu.

Článek navazuje na již vydaný příspěvek v rámci stejného periodika v čísle 7-8 v roce 2008 a zaobírá se praktickou stránkou Whistleblowingu - zejména jeho nastavením ze strany zaměstnavatele tak, aby došlo k potlačení jeho negativních projevů a maximalizaci přínosů. Stejně tak se článek zaobírá nutnými omezeními sytému, která vyplývají z právní úpravy na ochranu osobních údajů.

Článek rozebírá aktuální problematiku ochrany osobních údajů při předávání do tzv. třetích zemí, kdy je poskytována ochrana údajům prostřednictvím BCR, neboli Binding Corporate Rules (závazných podnikových pravidel). Analýza je zaměřena zejména na proces přijímání a podobu BCR, stejně jako na pozitiva a negativa jejich využívání a možná postavení úřadů ochrany dat při jejich vzniku.

Článek představuje první ze série příspěvků, jež je věnována aktuálnímu tématu Whistleblowingu. Dle všeho se jedná o první příspěvek na dané téma v rámci odborných periodik vůbec. Celá série věnovaná Whistleblowingu pak představuje jak teoretické, tak praktické seznámení s daným tématem, na nějž bude v případě dalšího posunu v této oblasti řešitelem formou článku reagováno.

Autor se v článku věnuje jednak obecně problematice neurčitých právních pojmů a jejich významu v oblasti tvorby, interpretace a aplikace právních předpisů a jednak se konkrétně zaobírá obsahem neurčitého právního pojmu "osobní potřeba" ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. a souvisejícími problematickými otázkami, jako je systematika transpozice evropské legislativy atd.

Článek se věnuje aktuální problematice monitorování zaměstnanců na pracovišti. Konkrétně je zde proveden rozbor § 316 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Autor jeho prostřednictvím dává odpověď na otázku zda, kdy a jakým způsobem je možné sledovat činnost zaměstnance na internetu.