Jedním z nejhlavnějších témat filosofie vůbec (anebo přinejmenším filosofie novověké a moderní) je otázka po určení významu vztahu člověka a světa, stejného a jiného. Jde o následující otázky: Jaká je realita „vnějšku“? Jakým způsobem člověk vychází „ze sebe“ ke světu? Je člověk primárně u sebe a musí si (ale jakými způsoby?) „pak“ zprostředkovávat vztah ke světu; anebo naopak je člověk bytostně vždy již „mimo“ sebe ve světě a musí si (ale jakými způsoby?) zprostředkovávat svou vlastní integritu, identitu a individualitu? Jak člověk konstituuje konkrétní celistvost své existence, je-li permanentně vystaven náporu rozmanitosti toho, kým není (tzn. „světa“) a vůči čemu se musí ustavičně potvrzovat? Tyto a další související otázky se dají shrnout klíčovým slovem „transcendence“: Přechod ze stejného k jinému, resp. přechod od jiného ke stejnému, od mnohému k jednotě či od jednoty do mnohosti. Německy psaná kolektivní monografie vyšetřuje motiv transcendence jak v historickém, tak systematickém ohledu. Pojednáno je o následujících filosofických osobnostech: Mistr Eckhart, Mikuláš Kusánský, George Berkeley, David Hume, Immanuel Kant, G. F. W. Hegel, S. Kierkegaard, Edmund Husserl, Martin Heidegger a Maurice Merleau-Ponty. Autory jednotlivých kapitol jsou Aleš Novák, Jakub Šenovský, Václav Zajíc, Lenka Hanovská, Jakub Marek, Richard Zika, Jan Lockenbauer a Martin Nitsche.

Aleš Novák (ed.), Grenzen der Transzendenz, Nordhausen: Verlag Traugott Bautz 2013. 221 s. ISBN 978-3-88309-854-8.