Prezentace Centra v roce 2013

První prezentace proběhla ve dnech 16.-18. května v Hejnicích pod vedením Jaroslava Novotného a Jakuba Marka. Dalšími účastníky byli Marie Pětová, Ladislav Benyovsky, Tomáš Holeček a Stanislav Synek. Tématem prezenatce byl blokový seminář k Heideggerovu spisu Bytí a čas s podtitulem „Konečnost a autenticita“. Na seminář byli pozváni studující magisterského studijního programu Německá a francouzská filosofie.

Druhá prezentace se uskutečnila ve dnech 17.-18. června pod vedením Jaroslava Novotného v Lipnici nad Sázavou a jejím obsahem byl interdisciplinární seminář „Mizení míst“.

Třetí prezentace se uskutečnila 6. prosince na Fakultě humanitních studií, U Kříže 8, v zasedací místnosti 6004 od 10:00. S příspěvky vystoupili Taťána Petříčková a Martin Vrabec.

 

Prezentace Centra v roce 2012

Dne 12. června 2012 se na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze uskutečnila první prezentace univerzitního centra excelence „Centrum fenomenologického výzkumu“. Program byl následující:

Jana Kružíková, Rozumění (Verstehen) v Heideggerově rané filosofii

Rozumění (Verstehen), které je ústředním pojmem rané Heideggerovy filosofie, vychází z Diltheyovy koncepce rozumění, kterou však modifikuje a překračuje. Týká se lidské existence, lidského života a význačným způsobem souvisí s otevřeností, odhodlaností. V pozdějších Heideggerových dílech však rozumění neznamená rozvrhování lidské existence, bytí pobytu, nýbrž je rozvrhováním světa, jsoucna a děje se tedy nejen ve filosofii, nýbrž především v novověké přírodovědě, historii a umění. Pojetí rozumění tedy význačným způsobem určuje Heideggerovo pojetí filosofie a vztah filosofie ke každodennímu bytí a později taktéž k dalším rozvrhům bytí člověka (k novověké přírodovědě, historii, umění ad.)

Marek Skovajsa, Významové struktury ve fenomenologické sociologii jednání Alfreda Schutze

Alfred Schutz ve svém díle navazujícím na průkopnické myšlenky Edmunda Husserla předložil fenomenologickou revizi teorie jednání, která byla v prvních dekádách 20. století vypracována na půdě německojazyčné sociologie a ekonomie, především v dílech Maxe Webera a rakouských ekonomů. Příspěvek se zaměřuje na specificky schutzovské pojetí významových struktur, které jsou určující pro jednání aktérů přirozeného světa a jejichž zkoumání je podle něj předmětem sociálních věd. Na základě rozboru Schutzových textů je vyzdvižen základní rozdíl mezi fenomenologickou sociologií a realistickými nebo objektivistickými pojetími jednání. Současně je poukázáno na pokračující aktualitu Schutzovy fenomenologické sociologie pro současnou sociální teorii.

Marie Pětová, Myšlení počátku a konce metafysiky

V příspěvku představím studii, na níž pracuji, resp. kterou dokončuji. Je pokusem o vyjasnění Heideggerova pojetí metafysiky jako „dějin bytí“ (Geschichte des Sein), a to na základě jednoho z jeho „vůdčích“ slov (Leitworte), totiž prostřednictvím titulu „der Anfang“ – počátek. Heideggerovo určení počátek se snažím pochopit pomocí toho, co autor označuje jako „anfängliches Denken“, tedy cestou počátečního uchopení bytí. Těžiště práce proto spočívá v těch textech, v nichž se Heidegger zabývá mysliteli, které obvykle nazýváme presókratiky a které on sám označuje jako myslitele počátku či myslitele fysis.

Tomáš Holeček, Fenomenologická interpretace geometrické metody

S využitím Heideggerova vypracování zákonu počátku jako jedinečnosti nutnosti (GA 45) bude předvedeno vztažení aritmetických operací k délkám přímých čar v Descartesově geometrii (v první knize Geometrie) jako jeho tvořivé znovuvytvarování.

Jaroslav Novotný, Meze fundamentální ontologie jako fenomenologie smyslu

Ve světle Heideggerova zpětného frázování své myslitelské cesty „Sinn – Wahrheit – TOPOS“ se pokusím ukázat fundamentálně-ontologické pojetí fenomenologie jako fenomenologii smyslu, která v sobě obnáší jak formálně, tak fakticky předurčení svých vlastních mezí. Jejich dosažení si vynucuje imanentní proměnu tázání po bytí. Přechodovou fázi této proměny lze charakterizovat jako fenomenologii transcendence existence, která záhy vyúsťuje ve fenomenologii pravdy (pravdy ve smyslu děje ne-skrytí a uvolňování otevřeného pole zjevnosti jsoucna). Výchozí bází výkladu budou Heideggerovy texty z konce 20. a počátku 30. let 20. století.

Jakub Marek, Ladění času – příspěvek ke vztahu temporálních syntéz a lidské existence u S. Kierkegaarda

V několika významných krocích se u Kierkegaarda stává explicitním tématem časovost lidské existence. Je však tezí, již budu představovat, že Kierkegaardova antropologie neustále zohledňuje a zakládá se na porozumění lidské existenci jako průběžnému ladění temporálních syntéz: časovost lidské existence takto vystupuje v rozmanitých, různě vyladěných, různě ustavených podobách. Klíčem k porozumění této rovině Kierkegaardovy filosofie je jeho zájem o pojetí nálad. Pohříchu se však pozornosti dostává jen oněm význačným (primárně) „erozivním“ náladám – úzkosti, zoufalství, melancholii. K problému ladění časových syntéz je třeba přistoupit skrze širší analýzu podstatných „kotvících“ či „thetických“ nálad, jakými jsou vážnost, láska, trpělivost a jiné. Konečně je pak, především na základě textových dokladů Pojmu úzkosti, Skutků lásky a Jedné řeči 1851 možno mít za to, že vnitřním smyslem takto Kierkegaardem rozuměného ladění existenciální temporality je „slaďování se“ s věčností ve smyslu bytostného kladu existence, „věčné blaženosti“. Vedlejším cílem tohoto příspěvku má být současně korektiv k Heideggerově absurdní poznámce z §68 SuZ o „vulgárním pojmu času“ u Kierkegaarda.

Richard Zika, Dva pojmy transcendence ve Fenomenologii vnímání

Transcendence je ve Fenomenologii vnímání pojata na jedné straně jako otevřenost člověka vůči světu, zahrnující jeho vstřícný pohyb k věcem i druhým lidem, a jako taková nese titul „aktivní transcendence“, a na druhé straně jako jednota „neprůhlednosti“ a reality světa a věcí v něm. Úlohou výzkumu je nahlédnout a vyložit soupatřičnost těchto dvou transcendencí a v posledku vyhledat motivy vedoucí v dalším vývoji autorova myšlení k překonání myšlenky aktivní transcendence a k modifikaci koncepce transcendence věcí.

Josef Fulka, Gesto v jazyce a ve filosofii

Bude se jednat o stručný souhrn dosavadního výzkumu tykajícího se problematiky vztahu gesta a jazyka, jak je traktován v dějinách filosofického myšlení. Hlavní otázkou bude problém kontinuity nebo diskontinuity mezi gestovým výrazem a verbálním jazykem, který – jak ukážeme – byl v centru zájmu řady nikoli nevýznamných filosofů. Celou problematiku se pokusíme ilustrovat četbou několika konkrétních textů: Lucretia, Condillaca, Rousseaua a dalších.

 

V pořadí druhý prezentační seminář Centra fenomenologického výzkumu se uskutečnil v úterý 30. října v Císařském sálu historické budovy Karolina na Ovocném trhu. Prezentovala se pracovní skupina „limitů transcendence“ pod vedením Aleše Nováka. Další informace zde:  http://fenomenologie.eu/?page_id=71

Třetí prezentace Centra proběhla ve dnech 30. listopadu až 2. prosince 2012 v Hejnicích a měla formu blokového semináře nad textem Bytí a čas od Martina Heideggera. Koordinátory a garanty prezentačního semináře byli Jaroslav Novotný a Jakub Marek. Přizváni byli studující magisterského studijního programu „Německá a francouzská filosofie“, který na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze zajišťují pracovníci Centra.

Čtvrtý a v roce 2012 poslední prezentační seminář Centra se uskutečnil 7. prosince pod vedením Ladislava Benyovszkého a jeho obsahem byla detailní interpretace vybraných pasáží ze spisu Vom Wesen der Wahrheit od Martina Heideggera (do češtiny přeloženo pod názvem O pravdě a bytí).