Historie

Středověk

Pražskou univerzitu založil český a římský král Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348 jako první z vysokých učení na sever od Alp a na východ od Paříže.


Při založení měla čtyři fakulty: teologickou, svobodných umění, právnickou a medicínskou. Členy její akademické obce byli nejen domácí, ale i mnozí cizí učitelé a studenti.


Karlův syn a nástupce Václav IV. rozšířil svůj vliv na univerzitu a Kutnohorským dekretem v roce 1409 posílil rovněž postavení domácích členů akademické obce.


V době husitského reformního hnutí se univerzita zredukovala na jedinou fakultu svobodných umění (artium).


V dějinách pražské univerzity nelze přehlédnout dobu vlády Rudolfa II. (1576-1612), kdy univerzita ve svých řadách přivítala přední světové vzdělance své doby (Johannes Kepler, Tycho de Brahe).


Po porážce českého stavovského povstání spojil Ferdinand III. v roce 1654 Karolinské učení s jezuitskou univerzitou v Klementinu, čímž vznikla Karlo-Ferdinandova univerzita, jejíž název se udržel až do roku 1918.

19. a 20. století

Podoby moderní vysoké školy nabývala univerzita v reformách let 1848/49. Měnila se postupně ve státní ústav vychovávající profesionální vrstvu inteligence. V časech vrcholného nacionálního politického hnutí byla pražská Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena v roce 1882 na dvě: českou a německou.


Na přelomu 19. a 20. století dosáhly obě univerzity vysoké vědecké úrovně. Na německé působil např. profesor Albert Einstein. Na české univerzitě vynikly osobnosti, které měly významnou úlohu ve státněpolitickém emancipačním procesu (např. profesor Tomáš G. Masaryk).


Velké ztráty znamenala pro Univerzitu Karlovu okupace českých zemí hitlerovským Německem. Po studentských demonstracích 28. října 1939 a při pohřbu medika Jana Opletala byly české vysoké školy 17. listopadu 1939 uzavřeny, následovala perzekuce studentů i učitelů univerzity. Německá univerzita v Praze, která se v roce 1939 připojila k svazku univerzit říšských, zanikla s koncem nacistické říše.


Svobodný rozvoj činnosti Univerzity Karlovy byl přerušen únorovým komunistickým pučem v roce 1948. Režim na dlouhou dobu podřídil ideologicky a politicky výuku i bádání kontrole, zasaženy byly i mezinárodní styky a impulzy vědy (světlou výjimkou bylo ocenění profesora Jaroslava Heyrovského v oboru polarografie, za které v roce 1959 obdržel Nobelovu cenu).


Studenti, věrni tradici svých svobodných zásad, vystoupili v demonstraci 17. listopadu 1989 proti totalitnímu systému a dali podnět k odstranění režimu.


V novodobé polistopadové demokratické éře Univerzita Karlova nadále cílevědomě rozvíjí vědeckou spolupráci a zapojuje se do mezinárodních studentských programů.


Poslední změna: 10. říjen 2017 16:27 
Sdílet na:  
Máte dotaz ?
Adresa

Univerzita Karlova


Ovocný trh 560/5

116 36 Praha 1

Česká republika