Šavle ťala na špatné místo ****************************************************************************************** * Šavle ťala na špatné místo ****************************************************************************************** 30.4.2012    Lidové noviny    Strana 15    Právo & Justice, autor: ALENA WINTEROVÁ        POLEMIKA Cílem změn přece nemůže být snížení náročnosti vysokých škol – ale naopak zvýšení Karel Eliáš v článku Šavle vzhůru, profesoři! (Právo & Justice LN 23. dubna) kritizoval pr komise ČR a její postup v kauze plzeňských práv. Nyní otiskujeme polemickou reakci. Profesor Karel Eliáš se ve svém článku dopustil několika nepravd nebo tendenčních tvrzení. jednotlivostech s ním nemíním polemizovat, zejména nikoli ohledně jednotlivých osob: nechc a většinou to ani nemůže čtenáře zajímat. Pouze v jedné věci se chci ohradit: na konto Prá Univerzity Karlovy v Praze autor tvrdí, že nepamatuje, že by v Praze uspěl v příslušném ří habilitačním nebo profesorském) ten, kdo tam neučí.             To není pravda. Stačí připomenout renomované akademiky Právnické fakulty Masar Zdeňku Gregorovou, Naděždu Rozehnalovou, Miloše Večeřu či Ladislava Vojáčka, kteří prošli řízením na PFUK. A neplatí to ani naopak, tedy že by každý, kdo zde učí, uspěl. Buď má pro špatnou paměť, nebo – jako člen Vědecké rady PF UK – prostě na zasedání chyběl a zápis si             Takovým zevšeobecňujícím tvrzením chce pouze popíchnout. K reakci na článek mě otázka vyslovená v článku v souvislosti s odnětím akreditace Fakultě právnické ZČU v Plzni odůvodněno mj. nedostatkem vlastních profesorů a docentů). Eliášova otázka zní: „Proč ale profesorů a docentů?“ A to už mne nenechalo v klidu. Ano, rozhodnout má komunita Předně chci říci, že nejde o „kult“, tedy zbožnění či přepjaté se dnes akademikům opravdu nedostává a nikdo po něčem takovém ani nevolá. Nejde o kult, jd Převeďme si to na otázku, která je snad vlastním obsahem toho, co chtěl autor říci. Kdo má učit? Učit zde mají ti, kdo k tomu získali oprávnění (vědecko-pedagogickou hodnost) docenta nebo – i profesora určitého vědního oboru. Vedle nich samozřejmě asistenti profesora, respektiv asistenti s již větší mírou samostatnosti, kteří se na akademickou dráhu teprve připravují stupněm v jejich kvalifikaci je absolutorium doktorského studia zakončené titulem Ph. D. B srovnatelného dřívějšího CSc.) by neměl na vysoké škole učit nikdo, ani externista. Nejde širší teoretický rozhled a zároveň specializaci takto získanou.             Samostatně vyučovat může docent, který se habilitoval, tj. obhájil před vědeck svůj odborný habilitační spis a přednesl přednášku na zadané téma z oboru. Kvalitu obojího rada složená z profesorů dané školy, s významným podílem odborníků z jiných vysokých škol výsledku se rozhoduje v tajném hlasování. A to snad je správně! Znamená to, že byl uchazeč akceptován vědeckou komunitou.             Obdobně začíná i jmenovací řízení profesorské, s tím rozdílem, že se od uchaze schopnost garantovat obsah i metodiku výuky celého oboru (což prokazuje i svým dosavadním na to téma vlastní představu. Teprve poté může být navržen ke jmenování prezidentem republ že prezident by to snad vskutku být nemusel, jestliže to někdo považuje za stejný anachron šavli; je důležitější, že vysokou odbornost vědeckou i pedagogickou uznala ta vědecká komu předpokládat jak znalost, tak kolegiální ocenění schopností a výsledků uchazeče. Kdo jiný odpovědně rozhodnout? Na tom přece nemohou nic změnit ani odstrašující případy uváděné autorem. Takovým způsobem zdiskreditovat jakýkoli rozhodovací proces. Vědí nové školy, do čeho jdou? Problém nových vysokých škol nelze řešit tím, že se od náro ustoupí. Nové vysoké školy/fakulty kvalifikované učitele zpravidla nemají a v tomto ohledu těžké. Nevím, jestli si jsou toho vždy vědomy. Východisko mají dvojí.             Buďto najímají kvalifikované učitele – docenty a profesory jiných vysokých ško nikdy neopustí svou mateřskou školu a řeší to v tiché dohodě různými vedlejšími, kratšími, plnými úvazky na obou (či více) školách. Tak vznikají „létající profesoři“, což kvalitě vy nepřispívá.             Anebo – s formální záštitou těchto kvalifikovaných – najímají praktiky (v obor apod. je to poměrně snadné). Ti pak v různém rozsahu učí bez příslušné vědecko-pedagogické o kterou ani nemíní usilovat. Nehodlají totiž nikdy opustit svá lépe placená místa a přejí Někteří tak činí ze záliby a ochoty, někteří si ale rádi vylepšují svá kurikula „skromnou“ jmenovaný též vyučuje, nebo dokonce přednáší (!) na univerzitě (v LN dost často, viz napří čísle Práva & Justice u rozhovoru na straně 18).             Oba tyto jevy existují v plné míře na Fakultě právnické ZČU v Plzni. Ovšem to, – tolerovat na počátku existence nové vysoké školy, nemůže být tolerováno donekonečna. Opr vybudovat vysokou školu/fakultu (lhostejno zda veřejnou nebo soukromou) by se měla projevi usilování zakladatele o vytvoření kvalifikovaného učitelského sboru.             Nepovede-li se to ani po téměř dvaceti letech, jako je tomu v případě Fakulty pak věru jiné řešení, než takovou školu zrušit, nezbývá. Klíčová otázka: Kdo má učit? Že to není jen problém práv, o tom svědčí i nedávná stať bývalého předsedy Akademie věd Ru Dobrá Rada nad zlato (LN 3. února 2012), z níž cituji: „Myslívá se na kdeco, tomu hlavnímu věnuje nejmenší pozornost: jsou to učitelské sbory, jejich kvalita, finanční zabezpečení a společnosti. Tísnivý je pohled na ohromný počet vysokých škol. Společným rysem mnoha je, ž skutečný učitelský sbor.“ Dodávám, že řádný učitelský sbor nelze sestavit z „létajících pr externistů z jiných, praktických profesí.             O jiném než dosavadním způsobu akreditace vysokých škol je jistě možné uvažova dosavadní Akreditační komise ČR se některými svými rozhodnutími znelíbila. Do tohoto témat nehodlám. Avšak vůdčí myšlenkou změny by nemělo být oslabení, ale posílení náročnosti poža vysokoškolského vzdělávání, a tedy kvalitu učitelského sboru.             Tomu by těžko odpovídala změna docentských a profesorských kvalifikací na prac jednotlivých vysokých školách, jak je navrhováno. Abychom se nedočkali toho, že na vysoké nejen (téměř) každý studovat, ale také toho, že tam může (téměř) každý učit. *** Bez titulu Ph. D. (či dřívějšího CSc.) by neměl na vysoké škole učit nikdo, ani externě. N jde o širší teoretický rozhled. Nepovede-li se vytvořit kvalifikovaný sbor ani po téměř dv jako u plzeňské fakulty, pak není jiné řešení, než takovou školu zrušit