Záchvaty okolo školného

2.4.2012    Hospodářské noviny    Strana 8    Názory, autor: Julie Hrstková       

To, co v posledním záchvatu xkrát předělávané vysokoškolské reformy neprošlo Josefu Dobešovi, možná projde premiéru Nečasovi. Jeho představa o spolufinancování vysokoškolského studia samotnými studenty se totiž od poslední varianty předložené koncem února exministrem školství neliší.

            Nečas oprášil myšlenku vstupního poplatku, školné za „léta navíc“ či za studium na více než jedné škole. V obecné rovině nelze návrhům nic vyčítat.

            Pokud někdo potřebuje dobu studia natahovat, pak proto, že buď nemá čas a pracuje (a tím pádem má peníze), nebo na to nemá myšlenkovou kapacitu (pak nemá na škole co dělat), nebo si chce protáhnout „dolce vita“ s levnou tramvajenkou a ubytováním. Nic z toho není nutné podporovat z rozpočtu. Zavedení plateb je tedy racionální myšlenkou. Pokud ovšem bude platit výjimka na dobu strávenou v zahraničí v rámci vzdělávacích projektů typu Socrates.

            Zcela scestné je ale navázání ceny studia na jeho náklady. Byť se jedná jen o školné u druhé školy či u let navíc, vyšší zpoplatnění technických oborů by dál prohloubilo špatnou oborovou strukturu absolventů vysoké školy. Podstatně lepší byl jeden z předchozích návrhů, zvažující stanovit výši školného podle budoucího uplatnění na trhu.

            To nejvíc problematické na navržené reformě vysokých škol je ovšem její „podmíněnost“. Tedy jak to bude doopravdy. Reformy se v různé podobě připravují už osm let a žádná neprošla. I tady se nejdřív musí shodnout koalice (která má v koaliční smlouvě školné v plném rozsahu studia), pak napsat zákon a prosadit ho v parlamentu. Studenti tak mohou zatím v klidu studovat cokoliv a kdekoliv a občas přidat nějaký ten protest. To vše zcela zdarma.