Šavlový tanec kolem horké kaše ****************************************************************************************** * Šavlový tanec kolem horké kaše ****************************************************************************************** 21.5.2012    Lidové noviny    Strana 17    Právo & Justice, autor:     TOMÁŠ RICHTER        Systém produkuje učitele, již neumějí právo učit, a právní badatele, jejichž výzkum nesnes měřítka Na polemiku o právním vzdělání (Právo & Justice 23. dubna, 30. dubna a 7. května) reaguje Clifford Chance, působící na Radboud Universiteit v Nizozemsku. Profesoři práva Karel Eliáš a Alena Winterová si na stránkách Práva & Justice LN vyměnili dílčích témat týkajících se standardů vysokoškolského studia práva.             Profesor Eliáš zakončil výměnu spíše smířlivě s tím, že názory zkříží často li o shodnou věc – v tomto případě o zvyšování kvality oboru právo v jeho akademické podobě. diskusi doplnit několik poznámek vedených stejným záměrem, i když ne nutně smířlivých. (Ti právní akademii, kteří mají můj respekt, přirozeně poznají, že na ně se mé výtky nevztahuj ani neomlouvám.)             Upřímně řečeno nevím, zda pondělní přílohu Právo & Justice LN čtou také nepráv však pro účely tohoto příspěvku doufat. Právo & Justice LN je totiž v české mediální kraji oken, skrz něžmůže do právní kuchyně nahlédnout vzdělaný neprávník, potažmo třeba i člen a jiného oboru. Právě pro takový druh čtenáře je tento článek primárně určen – v naději, že kroutit hlavou. Pokud by totiž dnešní stav akademie v oboru právo nebyl v tuzemsku anomáli jednalo by se snad o nejpádnější důkaz toho, že polistopadový model akademické samosprávy, zachování se v tomto semestru na českých univerzitách dokonce stávkovalo, si nezaslouží sl Nejchytřejší dovnitř – ale i ven Polemiku profesorů Eliáše a Winterové lze shrnout také ja významem, který v tuzemsku mají při zajištění kvality výzkumu a výuky v oboru právo formál symboly (nebo, chcemeli, signály). Může se jednat o kvalifikační symboly udělované „indivi hodnosti doktora, docenta, profesora) či „kolektivně“ (akreditace celého týmu pro výuku vy oboru). Mou základní tezí je, že tyto symboly jsou pro dosažení deklarovaného účelu – tedy zvyšování kvality výzkumu a výuky – v tuzemsku v nejlepším případě irelevantní, v nejhorší retardačně.             Civilizační a intelektuální masakr, který obor právo v jeho akademické podobě postihl po roce 1948 a znovu po roce 1968 není jistě třeba podrobněji popisovat. Výsledek společenského procesu jsem zahlédl jako student prvního ročníku brněnské právnické fakulty poslední možný okamžik, v září 1989. Dodnes se směsí pobavení a znechucení vzpomínáme se s povinné přednášky docenta, který – pokud by v jeho habilitační komisi zasedalo Haškovo lék – by zřejmě býval musel být superarbitrován pro blbost (spíše než licencován k výzkumu a v univerzitě).             Jistým dějinným paradoxem je, že společenský zlom v roce 1989 přinesl sice prá v jeho podobě praktické, avšak akademický rozvoj této disciplíny zkomplikoval – právnické na pracovním trhu vůbec nemohly konkurovat právní praxi. Tentýž cenový signál, který na pr přiváděl ve srovnání s jinými obory čím dál tím větší podíl špičkových maturantů (údaje za až 2008 uvádí Ondřej Šteffl v textu Na které VŠ jdou nejlepší a jak se to změnilo, Aktuáln 2009), totiž působí na absolventy naprosto opačným směrem – z právnických fakult je odvádí             Jako všude na světě samozřejmě i u nás platí, že akademická kariéra přitahuje křivku marginální utility peněz nastavenu velmi odlišně od lidí, které přitahuje soukromý však náklad pominutých příležitostí příliš velký, může být hlas peněz neodolatelný – zvláš městech, kde právnické fakulty logicky sídlí. Ta zvláštní shoda náhod Cenové signály pracovního trhu však nejsou jediným faktorem odpově tuzemské právní akademie. (Propast mezi mzdami, jichž nejschopnější absolventi práv mohou univerzitách a v privátní praxi, je opravdu velká ve všech tržních ekonomikách.)             Pravděpodobně nejdůležitějším faktorem, který mladé, po poznání dychtivé lidi přivádí k akademické kariéře, je inspirace jejich vlastními učiteli a představa, že by se těchto oslnivých osobností mohli dále rozvíjet. Takovou motivaci lze stěží vykřesat ve stu se po valnou část pětiletého studia ve škole nudí–možná i proto, že v důsledku vývoje pops Štefflem jsou v průměru inteligentnější než lidé, kteří jim přednášejí.             Ani ti, které neodradí výše mzdy a nuda ve škole, nemusejí při pokusu o pronik akademické sféry uspět: je to zvláštní shoda náhod, že dva dle měřitelných kritérií nejúsp čeští právní vědci pracují „v exilu“ v Anglii. Shodou okolností oba působí na tamních dvou nejlepších právnických fakultách v zemi. Pro t nebyli dostatečným vědeckým a pedagogickým přínosem. Ph. D., doc., prof., akreditace Systém, který prošel výše popsaným vývojem, logicky produk předvídatelné kvality, a to na všech úrovních.             Tedy absolventy, kteří neumějí právo praktikovat, učitele, kteří neumějí právo badatele, jejichž výzkum vůbec nesnese v mezinárodním měřítku srovnání. Neprodukuje samozř – v každém ročníku se najdou absolventi, po kterých se na právním trhu jen zapráší a u nic cenový signál nabude reálných obrysů; čas od času zde vznikají pozoruhodné disertační prác doktorského výzkumu některých českých právních vědců pracujících na českých právnických fa ta nejpřísnější evropská měřítka. Problém je v tom, že tyto výsledky vznikají spíše navzdo nebo minimálně bez jeho zásluhy, zatímco systém produkuje také masu těch druhých – a vybav symboly (či signály) kvality. Stejnými tituly Mgr., stejnými hodnostmi Ph. D., doc. a prof zakoupených titulech JUDr., po nichž je z nějakého důvodu na trhu evidentně mimořádná popt             Pokud tedy profesorka Winterová požaduje, aby na vysoké škole bez Ph. D. neuči externista, a to proto, že tato hodnost signalizuje „širší teoretický rozhled a zároveň sp získanou“, tvrdím, že Ph. D. získané na české právnické fakultě nesignalizuje ani jedno, a samozřejmě vyloučeno, že nositel této hodnosti bude obojím disponovat, je ale nejméně stej že jeho „disertace“ je dílem, jež by v evropských (neřkuli amerických) měřítkách s bídou o magisterská diplomka. O habilitacích předesílám, že zde mám zjevný konflikt zájmů. V červn dvou letech marného čekání na reakci brněnské právnické fakulty stáhl habilitační návrh po květnu 2008. Učiniv tuto výhradu, ztotožňuji se s názorem profesora Eliáše, že akreditaci řízením mají výlučně pražská a brněnská fakulta po zásluze (kdo pak by asi všechno byl v Č práv, kdyby akreditaci k habilitacím měla též fakulta plzeňská?).             Současně však tento stav vytváří duopol na „trhu“ s habilitacemi, byť by šlo o přirozený. V kombinaci s anonymním, tajným hlasováním o habilitačních návrzích – které pro považuje za natolik správné, že to ve své polemice zdůraznila vykřičníkem – jde o významno překážku vstupu do oboru.             Ano, může jít o rigorózní kontrolu kvality, prováděnou férově na principu elit cti oné vědecké komunity, o níž profesorka Winterová píše. Stejně tak ale může jít o opevn nekvality před nežádoucí konkurencí zvenčí. No happy. Just end Co platí o habilitacích, platí stejně o akreditacích, tedy „kolektivníc provozování vysoké školy v akreditovaném oboru. Kdo by měl jakékoli iluze o tom, jak akred oboru právo funguje, tomu doporučuji články o pokusu týmu vedeného profesorem Eliášem získ soukromé vysoké školy akreditaci pro magisterský obor právo (Tři fakulty stačí, drahoušku, února, a Proč v Česku nevzniknou první soukromá „práva“, Česká pozice 28. února).             Text na České pozici obsahuje v příloze tři anonymní posudky na Eliášův akredi jež hovoří samy za sebe. Pokud by některý student soutěžního práva nebo úředník ÚOHS hleda studii opevnění se v oboru a vztyčení administrativních překážek vstupu, dále hledat nemus získat akreditaci v oboru takový tým, jaký sestavil profesor Eliáš, bylo by bláhové myslet historicky dohledné době může podařit někomu jinému.             Tento článek nemá happy end. Pokud tedy nechceme za happy end považovat zprávu z 11. května, že počty uchazečů o studium práv začínají klesat. Ještě lepší zprávou by byl pan Šteffl z agentury Scio sdělil, že klesá nejen absolutní počet uchazečů o studium práv, nejlepších maturantů mezi nimi. S ohledem na to, jak společensky neproduktivním oborem prá protentokrát mohli cenovým signálům trhů poděkovat. A šavli hodit třeba do žita. *** Je to zvláštní shoda náhod, že dva dle měřitelných kritérií nejúspěšnější mladí čeští práv „v exilu“ v Anglii