Génius průměru ****************************************************************************************** * Génius průměru ****************************************************************************************** 23.1.2012, Respekt,  Strana 52,  Téma, autor:    HANA ČÁPOVÁ        Za osmnáct měsíců ve funkci už stihl vystřídat pět šéfů kabinetu, čtyři náměstky a čtyři t Zmatek je ale vlastně to nejmenší, čím by nám měl Josef Dobeš (VV) vadit. Současný ministr ve stínu těchto rošád nenápadně vrací podstatnou část svého impéria o mnoho let nazpět. Je spočívá především v tom, že říká věci, na které mnoho zdejších učitelů i rodičů dodnes spo Sedmáci chrudimské Základní školy Jana Malíka zrovna probírají středověk. Minule si povída rolnících, dnes mají na programu kněží a mnichy. Učitel Roman Anýž prochází mezi dětmi a r text. Mají si ho pročíst a označit, co se o duchovních dozvěděli nového nebo co je překvap jsme sbírali fakta. Teď vám budu nabízet názory,“ uvádí mladý učitel dějepisu a občanské v část hodiny. Například: „Kněz byl pro středověkou společnost nepostradatelný.“ Polovina dě a polovina názor odmítá. „Člověk, který nebyl pokřtěný, se nemohl dostat do nebe,“ argumen skupiny souhlasících. Z opačné strany se hned ozývá: „Pomodlit se mohl každý sám, i bez kn mluvil latinsky, nikdo mu nerozuměl.“ Nakonec učitel zabrousí do současnosti: „Kdo si mysl důležitou roli také v naší společnosti?“ Souhlasí jen tři dívky. „Věřící by bez nich nemoh v kostele,“ vysvětluje jedna z nich. Ze skupiny dětí s opačným názorem zní: „Svatba může b Stejně dnes nešíří víru, tu už přece všichni znají.“             Hodina je u konce, učitel pod vlivem proběhlé debaty plánuje, že tématu dnešek věnovat i v některé z příštích hodin. „Ta hodina ale uběhla rychle,“ vystavuje mu jeden z žáků cestou na oběd nejlepší možné vysvědčení.             Kdo by si pomyslel, že tenhle pochválený kantor byl ještě před pár lety klasic nemehlo? Přesto je to tak: z pedagogické fakulty sice odešel se slušnou znalostí historie, děti zaujmout, nevěděl vůbec nic. Pohled na pětadvacet znuděných tváří v lavicích se mu te můrou. Rozhodl se, že najde recept, jak dětem historii zabalit do lákavého obalu, a nakone na dobrodružnou cestu k porozumění složitému světu za školními dveřmi našel. Teď se ale ob Dobeš chce jeho práci zkazit. Do tříd se má vrátit samoúčelné biflování – bez ohledu na to ubíjení energie smrtelně nudí. Změna, nebo konec Když Roman Anýž před devíti lety začínal, vůbec ho nenapadlo, že učení bude tak tvrdý oříš jednu z učebnic dějepisu, které jsou na trhu. Přečetl nebo převyprávěl učebnicový text, dě důležité věci do sešitu a nakonec odpovídaly na otázky, které byly v učebnici připravené p Spousta lidí už tady samozřejmě zbystří: jak je možné, že mladý člověk je hned na prahu ka suchar? Jenže Romana Anýže to takhle na fakultě učili a takhle je to v českých školách obv vysokoškolské posluchárny neměl důvod o téhle metodě pochybovat.             „Pedagogika byla na vedlejší koleji,“ vzpomíná dnes na svá vysokoškolská léta. učitel, mu nevěřil, že byl hozen do vody po pouhých čtyřiadvaceti hodinách praxe mezi lavi je z tohoto pohledu studium učitelů podobné přípravě lékařů. Poslední ročník praktikují ve Anýž. „Učit začínají pod dohledem někoho zkušenějšího. Mému kamarádovi lektor po roce řekl učit nemůže.“ Musel se vrátit na fakultu a dva semestry si tříbit, jak srozumitelně vysvět věci nebo jak se pracuje s dětmi, které jsou na velmi rozdílné úrovni.             Samozřejmě že také čeští studenti učitelské profese mají ponětí o tom, že exis jako moderní pedagogické dovednosti. Je to pro ně ale jen jedna z položek v univerzitní kn je dobré přečíst, protože se z ní dělá zkouška. K tomu ani za více než dvacet let od pádu pedagogickým fakultám nepodařilo vydobýt si prestiž. Zůstaly namnoze „jistotou“ pro ty, kd školu nedostali. Koneckonců, ani Roman Anýž nechtěl být učitel, raději by byl studoval arc třiceti lidí, se kterými chodil do kruhu, šli učit jen čtyři (dva školství opustili už po dali přednost jiné práci, většinou úředníků ve státní správě.             Také Anýž už před prvními prázdninami zvažoval, jestli učení nepověsí na hřebí začal předčítání z učebnice praktikovat na partě zvídavých teenagerů, bylo zle. Děti práce dávaly to najevo. Učiteli bylo jasné, že balancuje na hraně: buď začne na děti křičet a kl si vynutí silou, nebo jednou provždy ztratí autoritu. Nechtěl jedno, ani druhé. „V červnu Přes prázdniny se musím něco naučit, promyslet si, jak dál. Když se mi to nepovede, v září nevrátím,“ vzpomíná. Jiný dějepis Zaujmout partu dospívajících lidí byla ovšem mimořádně lákavá výzva. Nešťastný učitel zača internetu a našel týdenní kurz Tváří v tvář historii, který pořádala společnost AISIS, zab vzděláváním českých učitelů. Kurz, jejž si Anýž vybral, vychází z mezinárodního vzdělávací který vznikl před více než třiceti lety ve Spojených státech. Jeho cílem je pomoci učitelů dát hodinám o moderní historii smysl a směr, učí je vést děti k diskusi o odpovědnosti, vi a souvislostech. Během posledních deseti let prošlo kurzem přes sto učitelů dějepisu, zjev podobných pohnutek jako Roman Anýž.             Týdenní zkušenost v roli žáka mu ihned otevřela oči. „Celou dobu jsme hovořili Byl to dějepis, ale jiný, než na jaký jsem byl zvyklý,“ říká. „Pracovali jsme s původními se s pamětníkem, lektoři kladli provokativní otázky, diskutovali jsme, názory byly stejně fakta.“ Následující rok učil děti o holocaustu podobně, pak mu došlo, že se může jinak ptá organizovat výuku bez ohledu na téma hodiny.             Za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů považuje, aby děti pochopily, že hist provždy daná pravda, že kromě faktů má důležitou roli též jejich interpretace. Hodně uvažu co je podstatné, tedy co by se na základní škole měl dozvědět budoucí „vysokoškolák stejně „Přemýšlet nad tím, jestli jsou dnes kněží potřeba, mohou oba,“ vrací se k otázce, kterou dětem v hodině.             Když poprvé přišel mezi děti s tím, že je zkusí učit jinak, bylo mu ovšem poně bál se, že mu žáci nebudou rozumět. „Když jim něco předříkáte a chcete, aby to odpapouškov jednoduché. Ale chtít po nich, aby mířili k podstatě věci?“ vzpomíná dnes. Byl ale mile př když si s dětmi přečetli vzpomínky pamětníků, byly schopny ihned živě řešit otázku, proč t vyhlazování Židů vědělo, ale nic proti němu neudělalo.             Měl štěstí také v tom, že jak škola ve Slatiňanech, kde začínal, tak škola v n kde učí dnes, má osvícené vedení. Ředitel ho podporoval a kolegové s ním rádi spolupracova občas ptali, proč pan učitel „nejede“ podle učebnice, tak jak si to ze školy pamatují oni. začátku chodily a říkaly: Nám se nelíbí, jak pan Anýž učí. Nerozuměly mu, nutil je přemýšl vypráví ředitel chrudimské školy Zdeněk Brož. Jenže pak si zvykly a začaly naopak řediteli nějaký seminář i pro ostatní méně pružné učitele. Nechte mi svobodu Možnost učit po svém dává Anýžovi osvícené vedení školy, ale také uvolnění, které do škol s takzvanými rámcovými vzdělávacími programy. V době svého vzniku (vláda je jako součást š zákona odhlasovala v roce 2004, kdy ministerstvo vedla sociální demokratka Petra Buzková) cíl rozvolnit příliš jednotnou, osnovami svázanou výuku. Zároveň měly omezit biflování, kr akcentují schopnost dětí probíraným věcem porozumět, umět je vyložit vlastními slovy, znát hlavně vyjádřit a vyargumentovat vlastní názor. Školám přinesly větší svébytnost, v jejich možnost udělat si vlastní školní vzdělávací program.             Podstatou téhle změny byla úvaha, že memorování faktů v dnešní době už ani náh Jsou běžně dostupná v mnoha zdrojích a děti potřebují pro život především schopnost zorien jejich záplavě a vybrat si z ní to, co skutečně potřebují. Podobná změna uvažování o škole ve vyspělém světě a v Česku se do hledání nových cest hned na počátku zapojilo padesát pil (Anýžova chrudimská byla mezi nimi). Dnes musí mít svůj školní program každá. Odhadem třet základních škol ho bere vážně, ostatní ho vnímají jen jako zbytečnou práci navíc.             Anýž si svobody, kterou mu rámcové programy dávají, váží. „Jsou v nich jen oče nepředepisují žádné povinné učivo. Když se vrátím k dnešní hodině, výstup zní: Žák vymezí a víry v životě středověkého člověka,“ říká Anýž. „Záleží pouze na mně, jakou cestu, jaký pedagogické metody k jeho dosažení zvolím.“ Všude stejně Jenže Anýžem vzývaná odpovědná svoboda učitele dnes naráží na silný odpor ministerstva ško jak známo, výuku podle rámcových programů před časem zkritizoval, protože je „příliš indiv bezbřehá“. „Tento systém jsem zdědil. Cítím, že tu bezbřehost musím svázat, jak já vždycky obručemi,“ prohlásil v rozhovoru pro ČRo 6. „Ty děti se různě po republice učí různé věci. z Litomyšle do Prahy, tak se netrefí do látky, která se probírala.“ Zatímco Anýže a jemu p ministrova slova vyděsila, většina českých učitelů „obruče“ uvítala. Touhou po svébytnosti neoplývají a rozhodně nechtějí nic hledat ani vymýšlet. Viděno zvenčí jde o to, že špatně přetížení učitelé prostě často nemají energii vymýšlet novoty. V tomto systému je potom le se na to, co předepíší ministrovi úředníci, a tím se vyhnout riziku přešlapů a konfliktům rodiči.             Vypovídá o tom mimo jiné výzkum, který loni mezi učiteli provedla Pedagogická Univerzity Karlovy ve spolupráci s agenturou Mediaresearch. Většina učitelů míní, že „není školy musí tvořit své vlastní vzdělávací programy“. Osnovy prý mají být všude stejné a maj odborníci. Jen menší část učitelů se naopak kloní k tomu, že „povinná tvorba školních vzdě dává učitelům větší zodpovědnost a posiluje jejich profesionalitu“. Podobný postoj dali ka při výběru mezi dalšími dvěma tvrzeními. Většina míní, že „učitelé potřebují od státu dost vymezení toho, co mají žáky na základní škole naučit“. Jen menšina si myslí, že „dobrý uči co se má žák na základní škole naučit“. Dobešova síla Nejen řada učitelů, ale také část veřejnosti Dobešovi za jeho slova tleskala. Mluvil přece co je Čechům nejen jeho generace známé, protože to sami prožili. Všichni se mají učit to s snadno kontroluje. Děti jsou dnes živější a sebevědomější, takže diskuse v hodinách jen po Všeobecná odpověď je potom jasná: žáci potřebují pevnou ruku, zkoušení, pětky a tresty.             Přesně v tom je skryta Dobešova síla i nebezpečnost. Ačkoli působí zmateně, bě dokáže v rozmezí pár minut zcela vážně tvrdit dvě protichůdné věci, blízké spolupracovníky šokující lehkostí a současné trendy ve vzdělávání ho naprosto míjejí, umí však říkat to, c slyšet. Zatímco změna českého školství směrem k moderním světovým trendům byla pomalá práv proti většinovému proudu, návrat do starých kolejí může proběhnout až překvapivě rychle, p hlavním proudem.             Pokud jde o rámcové programy, nezůstalo jen u slov. Ministr svolal loni na pod skupinu, která je má, ministrovými slovy, „vyčistit“. Ministrův mluvčí Patrik Kubas tvrdí, „sjednocení výuky na školách“, jde prý jen o to „vyhodnotit, jestli byly všechny prvky nas jsou stále aktuální“. Jenže Dobešovy skutky míří k opaku. Když se pracovní skupina pro rev programů sešla na ministerstvu poprvé, byl v ní také Anýžův šéf, uznávaný chrudimský ředit hledač nových postupů Zdeněk Brož. Stejně jako hlava týmu, který kdysi programy vymýšlel, Výzkumného ústavu pedagogického. Ani jednoho z nich ministr po první debatě, kdy řekli své nepozval.             Ať už Dobešova revize dopadne jakkoli, jedno je podle Tomáše Feřteka ze společ se zabývá popularizací školských témat, jasné už teď. Dobeš demoralizuje učitele. „Ti, kte školství rozhodlo pro větší odpovědnost jednotlivců, vložili do toho spoustu práce, jsou z jsou ti, kdo říkali, že nemá cenu se snažit,“ říká Feřtek. „Ve sborovnách to způsobí velké po Dobešovi kdokoli a bude dělat cokoli, pro ředitele nebo aktivní učitele bude těžké kole má smysl se o něco snažit.“ Pánbůh zaplať za Klause Podobně se do názoru většiny dokázal Dobeš trefit také s plošnými testy jedenácti- a patná Na první pohled to vypadá logicky. Úroveň vzdělanosti českých dětí se v mezinárodních srov a je třeba s tím něco dělat. Řešením je test, který zjistí, jak si stojí ta či ona škola. excelují, budou oceněny, ty, jejichž žáci mají s testy problémy, postihne sankce. Ministr mohly od státu dostávat více nebo méně peněz.             Zároveň se mu zalíbil nápad, aby bič dopadl také na samotné děti. Přišla s ním aktivních škol, za kterou vystupuje Dobešův někdejší poradce a ředitel pražské školy PORG mladší. „Žáci, kteří standard nezvládnou, nesmí být přijati na víceleté gymnázium nebo stř maturitou,“ napsal Klaus. Ministr nad tímto ve světě spíše odmítaným přístupem, že se děte škole sdělí – vzdělávání pro vás přestalo mít cenu, jinam než do učení se stejně nedostane „Pánbůh zaplať za tenhle postoj.“ Klaus mladší už není Dobešovým poradcem a ministrova slo jsou rozporuplná. Jednou je chválí, jindy popírá. Jeho mluvčí Kubas jasnou odpověď také ne začne testovat až v roce 2014, dnes je předčasné mluvit o tom, jak budou testy využity.“             Jenže při bližším ohledání se ukazuje, že testy nejsou tak báječné, jak minist které mají s plošným testováním letité zkušenosti, od něj totiž začínají odstupovat. Po eu let minulého století, kdy se testy masově zaváděly, přišlo vystřízlivění. Ukázalo se totiž sice zlepšují ve věcech, které se testují, jinde ale nezaznamenávají pokrok, či se dokonce „Učitelé mají pochopitelně tendenci věnovat se především tomu, co se testuje. Vše ostatní vysvětluje Jana Straková, která se testování a jeho dopadům věnuje.             Testy spojené se sankcemi potom mohou být vysloveně nebezpečné. Jak zjistila V či Spojené státy, vedou k diskriminaci dětí, jejichž výkon se nachází daleko od požadované Mimo zájem jsou na jedné straně žáci se slabými výsledky, ale na druhé straně i žáci, kteř výsledků výtečných. První se stejně nezlepší tak, aby test splnili a druzí jsou dobří i ta se škole „nevyplatí“. Zatímco ale šikovným žákům nezájem učitelů příliš neškodí, slabé dět Straková uvádí příklad Velké Británie, kde masivní testování vedlo nejenom k tomu, že se d vůbec nelepšila, ale také k tomu, že se jich běžné školy snažily zbavit a vznikaly „odpadn se kumulovaly vzdělávací i sociální problémy.             Testování prostě samo o sobě k žádnému růstu úrovně vzdělávání nevede. Různé d jsou sice dobré k tomu, aby si ředitel, učitelé i rodiče ověřili, co dětem jde a v čem nao (koneckonců řada škol už za tímto účelem své děti léta testuje), teprve pak ale nastává sk „Učitelé potřebují poradit: Když je dítě slabé v tom a v tom, co s ním máme dělat?“ říká T žádné metodické podpoře učitelů však ministerstvo nepracuje. Naopak instituce, které mohly vstříc, Výzkumný ústav pedagogický či Ústav pro informace ve vzdělávání, Dobeš kvůli údajn peněz výrazně zredukoval nebo rovnou zrušil. Právě jejich odborníci ale mohli vypracovávat kvalitní úlohy, které by jim umožnily mnohem lépe než plošné testy diagnostikovat, co jeji nezvládají a radit, jak jim pomoci ke zlepšení. Jen ti nejlepší I pro české školství, které je už tak příliš selektivní a děti rozděluje v nebývale nízkém víceletých gymnázií na jedné straně a „zvláštních“ škol na druhé, mohou být testy pohromou testů totiž vede školy k tomu, aby slabší děti vytlačovaly, konkrétně je nechtěly přijímat Jana Straková si českého rizika všimla na občasných schůzkách s řediteli škol, které mimo aby kvalitu své práce neodvozovali od toho, že se jim podaří nalákat nejlepší děti z motiv Vysvětluje jim, že kvalitu školy určuje to, zda je schopna vzdělávat každé dítě. Často se reakcí: „Zavedou nám testování, už teď musíme dbát na to, abychom měli jen dobré děti.“             Česko se přitom potřebuje ubírat právě opačným směrem. Za Dobešova předchůdce (SZ) to vypadalo, že se ministerstvo konečně na tomto poli dá do práce. Vláda schválila ak a na ministerstvo začaly docházet desítky uznávaných expertů, kteří vytipovali nejpalčivěj pustili se do jejich nápravy. Uvědomují si totiž, že úroveň vzdělanosti se neposuzuje podl elitních škol, ale podle toho, že prospívá většina. Současný trend ve světě velí držet dět patnácti let společně a úkolem učitelů je inspirovat slabší jedince k tomu, aby se dotáhli nejlepším.             V Česku, kde přibývá dětí vyrůstajících v sociálně vyloučených oblastech, je n rozměr zdejšího školství časovanou bombou.             Experti před Dobešovým nástupem navrhli, co je nutné udělat ze všeho nejdřív. podle současné legislativy dostává škola úplně stejné peníze za běžného žáka jako za žáka, Když ale přejde do speciální školy, rázem na něj stát začne platit víc. „Chtěli jsme, aby potřebuje větší podporu, dostala škola víc peněz,“ říká někdejší náměstkyně Klára Laurenčí tuto agendu na starosti. Přemýšlelo se také o tom, jak změnit vzdělávání učitelů, aby si s dětmi věděli rady.             Současný ministr sice nikdy neřekl, že o začleňování dětí nestojí, s úředníky, na starost, se ale rozloučil a práci svých předchůdců nechal u ledu. Navíc se na tomto pol případě rámcových programů a testů, přiklonil k většině. Lobby praktických a speciálních š stojí o svůj chleba. Pro učitele základních škol je zase pohodlnější, když se nemusí stara problémy. Názor a energie Kromě toho, že umí zahrát na lidovou notu, se ministru Dobešovi musí přiznat ještě jedno. dokáže přimět (alespoň na školské poměry) k nebývale radikálnímu odporu. U soudu se dnes v žalob, které podali loňští maturanti proti chybám ve státních maturitních testech. Duší od studentka brněnského gymnázia Dana Večerková. Nedomyšlenost státní maturity, řada úloh v t není jednoznačná odpověď a hlavně jejich negativní dopad na výuku ve školách, ji natolik p napsala ministrovi otevřený dopis, pod nějž se na internetu podepsalo čtrnáct tisíc lidí. slavili první vítězství. Ačkoli chtěl ministr maturitní testy utajit, hlasitý odpor a pirá testů na síti ho přiměly, aby odkryl karty, i když až po termínu, do něhož bylo možné poda             „Nevadilo mi ani tak to, že v testech byly chyby. To se může stát,“ vysvětluje „Vadila mi ignorance ministerstva, které to nechtělo uznat ani na základě odborného posudk lhostejné vůči tomu, že tyto chyby mohly někomu velmi zasáhnout do života.“ Dana Večerková sociologii a žurnalistiku na brněnské Masarykově univerzitě, a ačkoli odmaturovala na výbo chyby v testech výrazně zasáhly do života. Pomohly jí totiž v rozhodování o další životní jsem se více zajímat o české školství a vzdělávání vůbec. Díky otevřenému dopisu jsem se s řadou lidí, zjistila jsem, že debata, jak by mělo vypadat vzdělávání ve 21. století, probí světem a stojí za to ji sledovat,“ říká. „To mě utvrdilo v myšlence, že bych jednou chtěla společenských věd na gymnáziu.“             Řada učitelů a ředitelů škol (mezi prvními výše zmíněný chrudimský ředitel Bro otevřený dopis premiéru Petru Nečasovi, kterým loni na konci listopadu žádali Dobešovo odv ministr podle nich svým diletantstvím „ohrožuje budoucnost našich dětí“. Premiér odpověděl – o Dobešově odvolání se neuvažuje.             Nadějí tak v tuto chvíli zůstávají především lidé, jimž zatím nechybí ani jasn energie: budoucí učitelka Dana Večerková či hledající učitel Roman Anýž. Opravdu zle začne kdy se ministru Dobešovi podaří takové lidi ze školství vyhnat. Anýž teď například zvažuje poslední kapkou mohla být Dobešem prosazovaná vlastenecká výchova. „Jsem ochotný učit děje výchovu tak, aby se z nich nevytratilo vlastenectví,“ připouští. „Ale co má být ta vlasten Jestli si ji ministerstvo představuje tak, že budu heroizovat české úspěchy a zamlčovat ud ke cti nejsou, tak to si raději budu hledat jinou práci.“ Q *** Pohled na znuděné žáky nesnesl: Buď je zaujmu, nebo končím. Vidina testů vede k tomu, že š slabší děti.