Protesty akademiků byly arogantní ****************************************************************************************** * Protesty akademiků byly arogantní ****************************************************************************************** 21.1.2012    Lidové noviny    Strana 11    ROZHOVOR, autor: Daniel Kaiser        kritizuje své kolegy z Univerzity Karlovy profesor UK Cyril Höschl. Uznává přitom, že stra svobody má opodstatnění Ve čtvrtek byla Univerzita Karlova svědkem protestu proti novele zákona o vysokých školách Akademikům vadí školné i údajné omezování akademické svobody. Člen Rady vlády pro výzkum a Höschl to tak vyhroceně nevidí. * LN Na jednom transparentu při čtvrtečním protestu stálo 1918–1989–2012. Není to přepjaté             Určitě. Celá reakce je naprosto hysterická a neadekvátní. Mě docela znechutilo viděl, jak házeli ty melouny z balkonu. To svědčí o tom, že nějaké menší školné by jim mož aby si božích darů víc vážili. Tady jde o otázku, jestli lze vlastní zájmy hájit prostředk politickými. Vydupat si je na náměstích. Zákony podléhají připomínkovacímu řízení, každý s vyjádřit. Konference rektorů, Rada vysokých škol, všichni na to měli rok, ne-li dva. Mě př se teď najednou po bitvě všichni vzpamatují a začnou protestovat, ačkoliv měli obrovskou p připomínkovat. * LN Oni ale přece připomínky formulovali už před delší dobou.             Vždyť se taky těch připomínek spousta akceptovala. Jenže všechny připomínky up a vždycky zůstane někdo nespokojený. Takže vždycky půjde někdo na náměstí? Touto kritikou neříkám, jestli protestující věcně mají nebo nemají pravdu. Například v omezování akademic jisté nebezpečí je. Ale to ještě neznamená, že si společnost může dovolit financovat terci bianco šek, posílat 27 miliard ročně například na vědu a vysoké školy či akademické ústavy s nimi dělají, co chtějí. Všude se škrtá a tady hučí miliardy jako vichr. Myslet si, že ta v době krize udržíte bez jakékoliv kontroly, je bláhovost. My z terciární sféry jsme povin těm, co nás platí, svou užitečnost. A jestliže na tuhle povinnost rezignujeme, tak je to p A já tyhle protesty považuji do určité míry za projev arogance. Za projev necitlivosti vůč zaslouží, aby jim bylo vysvětleno, proč musíme mít 74 vysokých škol. * LN Princip školného berete?             V tom jsem prodělal vývoj. Člověk, který se pohybuje ve vědě, se od ideologa l když se změní fakta, změní názor. Já jsem na počátku 90. let byl velkým zastáncem školného pod vlivem otevírajícího se tržního hospodářství a osobní svobody přijal takové ty marketi že školné zvýší motivaci studentů a ti budou za peníze chtít vyšší kvalitu, která nastane, je zadarmo, taky za víc nestojí… Ale postupně jsem díky své manažerské funkci na lékařské sbírat praktické zkušenosti. Jako první jsme totiž vedle studentů neplatících měli i stude Naše fakulta zahájila výuku v angličtině za dolary a přijímala zahraniční studenty samoplá vzdělání platili zhruba 10 tisíc dolarů za rok. Tehdy byl dolar chvíli taky za 40 korun, k tedy slušný příspěvek. Jak jsem byl ale překvapen, když jsem zjistil, že to vůbec nekorelu těch studentů. Víceméně byli srovnatelní s českými, ale když měli doma prázdniny a my tady klidně odjeli na dva týdny a ani se neomluvili. Časem se mi zdálo, že si za své peníze spí diplom, ale rozhodně ne co nejvíc pracovat. To bylo první zklamání. * LN Nebyli to ale atypičtí studenti, totiž děti hodně bohatých rodičů, kteří si mohli dov dětem medicínu v Praze?             Takhle: dospěl jsem tehdy k triviálnímu názoru, že ta poučka nemůže fungovat, neplatí studenti, ale papínci. Tzv. motivační argument pro školné platí možná v Americe, k patnácti sedmnácti vystrčí z domova, aby se taky živil sám, on sbírá míčky na tenise, umýv nádobí nebo obrací hamburgery, takže na školné si z velké části přispěje a rodiče mu jen p představa platit nebude. Tady studentovi školné většinou zaplatí rodiče. * LN Ale ti zase většinou nebudou tak bohatí jako papínci vašich studentů z devadesátých l jakou promě rodiče přinášejí oběť, mě motivovat může.             Dobře, ale jak říká Milton Friedman, jsou čtyři způsoby placení: buď že já dáv nebo že někdo jiný dává moje peníze, nebo že já dávám cizí peníze, anebo že někdo jiný dáv Čtvrtý způsob je nejhorší. Čtvrtý způsob je přitom pro školné typický. Student své kapesné ohledu na to, jak velký soucit se svým tatínkem má. Prostě tu nevzniká pravá tržní situace * LN Vaši špatnou zkušenost ale zvolený systém eliminuje odloženým splácením půjčky. Stude školné splatí ze svého.             Ano, jenomže to, co je odložené, podléhá diskontaci času, má tedy úplně jiný p efekt než to, co musíte dát teď hned. Co bude v budoucnu, vás nepálí, tak mimochodem vznik krize. Za druhé: absolventi v době, až začnou splácet půjčku, budou mít už úplně jinou hie než ve chvíli, kdy to mají dávat. Navíc škole to zas tak moc nepomůže. Výše školného se to začala z politických důvodů zastropovávat, než aby plnila tržní funkci, takže deset tisíc či za rok je, jako když dáte volovi třešeň. Rozpočet mé školy od dob, kdy jsem ji vedl, na násobky. A pakliže politici budou stejně mít tendenci šetřit v rozpočtu na vzdělání? O kol celkově pomůžou? Abych to shrnul: argumenty ve prospěch školného už dnes v mých očích z vě ztratily na síle. * LN Co argumenty protistrany, tedy rektorů? Prý je školné nastaveno tak, aby z něj místo banky, u nichž studenti budou splácet úrok z půjčky.             Ále – všecko pomáhá bankám, včetně toho, že si necháváme posílat výplatu na sp je asi taková pravda, jako že všeobecné zdravotní pojištění pomáhá zdravotním pojišťovnám. je to sice pravdivý, ale jeho použití nesmyslné. Otázka je, jestli školné pomáhá ještě něč bankám – školám, studentům. Ta je důležitější. * LN Školám prý ne. Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl si stěžuje, že školy budou mít extra náklady na jeho obsluhu.             Jistě, ale vysoké školy vytvořily spoustu administrativní agendy na mnohem vět než je školné. Podívejte se, kolik má studijní oddělení na každé fakultě zaměstnanců dnes před dvaceti nebo čtyřiceti lety. Počty rostou geometrickou řadou. Kolik dnes školy provoz programů, Erasmů, studijních programů… ČVUT za první republiky zaměstnávalo děkana, jednoh který byl šéfem administrativy, písaře, účetního a to bylo tak zhruba všecko. Dnes je sice studentů, ale na rektorátech jsou stovky lidí. Čili zrovna tyto námitky proti školnému mě * LN Bitva o školné pro vás tedy není důležitá?             Podívejte, ačkoliv například náklady na obsluhu školného nebudou tak velké, př zmenší už tak malý finanční přínos ze školného do rozpočtu univerzit. Když to poskládáme j nuly pojde. Z mého pohledu jsou argumenty pro i proti oproti době, kdy to začínalo po revo že mě překvapuje, jak to někoho může tolik brát. * LN O co by se tedy měl vést spor?             Ať politici zodpovědí otázku, jaká je strategie dalšího vzdělávání, jestli ho skoro všichni, nebo jen elita, jestli vysoké školy mají být rozdělené na exkluzivní a větš Akademikům jde o to, aby měli dostatek studentů a neztenčenou státní podporu, protože fina ještě z velké části závisí na počtu studentů. Stát zase hájí svůj zájem pokud možno ušetři limitovat neřízené bobtnání akademické sféry a přiblížit akademickou nabídku společenské p strany se vzhledem k celkovému společenskému neklidu domnívají, že teď je čas lámání chleb tedy své zájmy měly vybojovat. Vybojovávat by se to však mělo před volbami. Jaké bude škol marginálie. * LN Mohou vysoké školy podléhat skrze správní rady komerčním či politickým zájmům, jak se rektorů?             Myslím, že ta obava je přehnaná, ale základ má opodstatněný, jak nám ukazuje h mediálních rad. Tu můžete vykládat jednak tak, že splnily svou funkci, jednak tak, že přec nástrojem politické manipulace byly. * LN U televize nebo rádia je jasný zájem politiků vypadat potom dobře ve zpravodajství. C na vysokých školách?             Mohou mít například zájem, aby se z nich staly průmyslovky chrlící pěšáky do s daná vláda v dané chvíli považuje za prioritní. Co je skutečně třeba, ví ale stejně málo j jiný. Jedna garnitura se může rozhodnout budovat ocelárny, následující garnitura zjistí, ž prodat a že jsme místo toho měli budovat elektronický průmysl – tak to jsou všechno politi která by terciární vzdělání neměla takhle prvoplánově ovlivňovat. * LN A v jedné správní radě pro jednu velkou vysokou školu mohou takové rozhodnutí učinit?             Například u velké vysoké školy s řadou fakult mohou rozhodnout o proporci: pot archeologie a posílíme chemii. Velké univerzity–Karlova v Praze, Masarykova v Brně – jsou že už tam podobné vnitřní proporce třeba mezi humanitními a přírodovědnými směry hrají obr Anebo by určitá lobby mohla mít zástupce v různých vysokých školách a v nich hájit svůj ce To jsou všechno katastrofické scénáře, které by asi nenastaly ani bez těch protestů, ale t rozumět. * LN Pořadatelé čtvrtečních protestů mají také strach z toho, že studenti radikálně ztratí vysokých škol. Proč by měli mít studenti vliv na chod vysokých škol?             Obecně panuje názor, že mají vliv příliš velký a že jsou vinou své mladické ne snadno manipulovatelní. Moje zkušenost je jiná. Od revoluce jsem vždycky byl zastáncem co zastoupení studentů, v akademickém senátu jsme jim pokaždé vyhrazovali polovinu míst, prot že v kritických chvílích, kdy například šlo o to, vypořádat se se starými strukturami, byc studentů nehnuli ani o milimetr. Studenti jsou entuziasti, jsou otevření novým nápadům a j odpustí – do značné míry manipulovatelní, což se nám reformátorům vždycky hodilo. Pedagogo většinou zakopaní v zákopech. Starého psa novým kouskům nenaučíš. * LN Vytvořil se nám za těch dvacet let na univerzitách dobře zakopaný establishment? Jede reformy profesor Haňka si stěžoval, že na některých školách se počty profesorů zvyšují nás má pomoci, že bude profesura vázána jen na jednu školu a bude nepřenosná.             Tady souhlasím s Haňkou, trpíme obrovskou inflací profesorů. Mezi školami jsou v kritériích a v habilitačních a jmenovacích řízeních. Nechci se nikoho dotknout, ale je d mezi tím, jestli získáte profesuru na Karlově nebo Masarykově univerzitě, a jestli si ji j lacino do blízkého zahraničí směrem na východ. Jsou případy lidí, kteří by neodhabilitoval Karlově univerzitě, ale ani v Olomouci, a jedou do Trnavy. Nebo pro právnický titul po pár do Plzně. Když pak ten titul váží úplně stejně, je to nespravedlivé. A protože tito profes stejnou možnost ovlivňovat dění na své fakultě, vnášejí tím do akademické obce pocity nesp * LN Rektor Hampl snazší zisk titulů brání, v časech škrtů jsou prý tituly aspoň nějaká mo             Ohromné! Takže titul se zcela znehodnotí a nebude možné rozpoznat kvalitu podl vnějšího znaku. Vyjde to nastejno, jako kdyby všem titul profesora sebrali. * LN Jaká je vlastně motivace předkladatelů novely toho vysokoškolského zákona? Omezit asp bobtnání vysokých škol?             Nebyl jsem u toho, tak za ně těžko můžu mluvit, ale v mých očích je to skutečn nekontrolovatelnému bobtnání celého toho sektoru. Za druhé to je asi pokus sladit nabídku produkt vysokých škol s tím, co společnost potřebuje. Za třetí to je možná i pokus zvýšit Nevím, jestli se ty tři cíle podaří naplnit, ale rozhodně u autorů nepředpokládám zlou vůl * LN Je podíl vysokoškoláků v populačním ročníku už příliš vysoký?             Nikdo neví, to je boží otázka. U nás jde na vysoké školy víc než 60 procent da ročníku, na Slovensku skoro 80, v Polsku taky, ale v Belgii mnohem míň a v Německu asi 35 lepší a co horší, kdo to pozná? * LN A co by se hodilo pro českou společnost?             Myslím, že dvě třetiny populačního ročníku nastupující na vysoké školy je akor se toho dosáhlo, ale asi by ta proporce už dál stoupat neměla. Možná jsme teď přesně v ide pokud ministerstvo školství reformou chce zastavit zmíněné bobtnání, tak v tomto ohledu mu *** ROZHOVOR TÝDNE Cyril Höschl Kdo je... Profesor psychiatrie Cyril Höschl se narodil v Praze roku 1949. V roce 1974 absolvoval Uni a poté pracoval jako psychiatr. Po listopadu 1989 byl třikrát zvolen děkanem 3. lékařské f neúspěšně kandidoval v prvních volbách do Senátu. Je známým popularizátorem vědy