Defekty vzdělávacího byznysu ****************************************************************************************** * Defekty vzdělávacího byznysu ****************************************************************************************** 3.1.2012    Hospodářské noviny    Strana 8    Názory, autor:    Bohumil Kartous        Vzdělání je společenská nutnost, z mnoha důvodů, které není nutno jednotlivě pojmenovávat. jedincům a společnosti vzdělání nedostává, je to vážný problém pro všechny, i pro ty šťast             S neoddiskutovatelnou zvyšující se potřebou vzdělání vznikla také tomu úměrná nabídka. S rozvojem toho, čemu dnes angličtina říká „educational industry“, se evidentně z dostupnost vzdělávání. Vzdělávání se stalo do značné míry obětí jinak hezké myšlenky „vzdě společnosti“.             Deník New York Times před pár dny přinesl varovnou reportáž o tom, jak jednodu vlivných jedinců ovlivňovat vzdělávací politiku supervelmoci. Americká vláda pod vedením prezidenta Obamy dlouhodobě deklarovala snahu zamezit soukromým štědře dotovaným z federálního rozpočtu, prodávat vzdělání bez náležitého obsahu. Jinými s vláda měla v plánu odříznout od dotací 16 % soukromých vysokých škol, které využívají dota odloženého školného svých často nemajetných studentů. Smyslem takto poskytovaného vzdělání rozvoj společnosti směrem ke vzdělanosti. Je to daleko více úvěrový byznys, který plodí st nezaměstnatelných, byť formálně vzdělaných jedinců, kteří si ke svému, často nepoužitelném pořídili i slušný a bez dobré práce nesplatitelný dluh.             Zasvěcení přitom poukazují na doslova extrémní lobbistický nátlak, který vyvin demokraté na Obamovu administrativu. Na washingtonské poměry se údajně jednalo o výjimečně tažení, v němž došlo i na výhrůžky a tvrdé osobní střety demokratických legislativců a pro dosáhli svého – místo zamýšlených 16 % postihnou restrikce nanejvýš 5 % komerčních vysokýc             V České republice si „kapitáni vzdělávacího průmyslu“ také vytvořili dostatečn k tomu, aby mohli své zájmy kontrolovat. Exemplárním příkladem, který si v ničem nezadá s kauzou, je naprosto nečekaná a nebývale intenzivní potřeba ministra školství zachraňovat s programy vysokých škol, které byly Akreditační komisí pro vysoké školství prokazatelně dol krajně pochybné. Nejsme však v USA, a páky nemusejí nasazovat vlivní lobbisté. U nás stačí ministerstvu nějaká dobrá duše, která ministrovi vysvětlí, co je pro naši „vzdělanostní sp dále prodávat formální vzdělávání bez obsahu, bez kvality, beze smyslu.             Termín vzdělanostní společnost, zdá se, zažívá vážnou krizi. Strategický dokum Current Horizons, který na zakázku britské vlády vypracoval široký expertní panel, označuj termín za utopický. Příklad z USA i nepokrytě klientelistická záchranná akce ministra Dobe pomatenými útoky na akreditační komisi, dokumentují, že způsob, jakým současná společnost je defektní. Vzdělávací průmysl, který původně vznikl jako podpora vzdělanostní společnost do značné míry vrch. Je natolik silný, že si dokáže prosadit své zájmy i proti masivnímu i a veřejnému odporu. Zda se jedná o neklamné znaky blížící se klinické smrti formálního vzd samozřejmě tvrdit jen s určitou mírou nadsázky. Ale dýchá za ně ještě někdo? *** Způsob, jakým současná společnost pojímá vzdělání, je defektní. Vzdělávací průmysl, který jako podpora vzdělanostní společnosti, nad ní získal do značné míry vrch.