Jak mizí peníze












            ******************************************************************************************

            * Jak mizí peníze
            ******************************************************************************************
            26.1.2012    Reflex    Strana 15    Reflexe, autor:   DANIEL MÜNICH       

            Všechny cesty vedou ke školnému a do ulic
            Každá mediální diskuse o FINANCOVÁNÍ VYSOKÝCH ŠKOL vede ke školnému, které vede studenty d
            jako všechny cesty vedou do Říma. Školné má prostě mediální charisma a náboj senzace.

            Reflex mi naštěstí dal možnost psát o něčem jiném, neméně důležitém.
            Stát letos veřejné vysoké školy dotuje průměrně částkou 30 500 korun za studenta ročně, tz
            Tento normativ je dos ti nízký, a poslední roky dokonce výrazně klesá. Celkový rozpočet se

            a tak stát s růstem počtu studentů, které dotuje, platí školám nižší normativ. Tato jednod
            však skrývá velký prostor pro zlepšování.

                        Máme příliš mnoho magisterských studentů. Dnes na vysoké školy nastupuje přibl
            devatenáctiletých. Někteří půjdou na vysokou později a ne každý ji dokončí. Až bude dnešní
            třicet, bude jich mít diplom odhadem polovina. Na konci éry socialismu to byla pouhá deset

                        Problém nespočívá v tom, že stát dnes vysokou dopřává tolika mladým. Problém j
            necháváme stále studovat dlouze až na magistra, místo aby studovali krátce na bakaláře. Ba
            jsou často postaveny neprakticky a bez navazujícího magisterského je toto vzdělání nepo už

            studentů přirozeně nemá na náročnější magisterské studium buňky, takže školy snižují jeho 
            navíc to stojí velké peníze.
            Ale jsou problémy další. Stát školám platí normativ jeden rok nad standardní dobu studia. 

            protahujícího každé bakalářské, magisterské i doktorské studium o rok stát bez mrknutí oka
            tři roky navíc. To nemotivuje ani studenty ke včasnému dokončování, ani školy k fl exibiln
            studijních programů, aby se daly včas dostudovat.

                        Až příliš velký podíl studentů u nás nedostuduje. Školu opouští klidně až po d
            marných či předstíraných snah o studium. A získání dalšího diplomu stejné úrovně na jiné š
            také.

                        Naše normativy téměř nezohledňují kvalitu. Na beznadějného studenta podivného 
            na vysoké v Horní Dolní, kde ledabyle přednáší zaneprázdněný létající taképrofesor, platí 
            podobně jako na studenta špičkové katedry, kde v angličtině přednášejí mezinárodně uznávan

            divu, že špičkové vzdělání je dnes spíše výjimkou než pravidlem.
                        Za to všechno včetně již téměř deseti procent cizinců stát školám platí normat
            mourovatý a na rozdíl od školného se o tom nemluví. Přitom k nápravě není třeba předložení

            což u nás téměř vždy vyvolá mediálně efektní, byť účastí malé pouliční protesty. Stačí tot
            pera ministrova náměstka pod každoroční vyhláškou zásad financování vysokých škol.