Trojský úřední šiml proti nervózním rektorům ****************************************************************************************** * Trojský úřední šiml proti nervózním rektorům ****************************************************************************************** 30.1.2012    Mladá fronta DNES    Strana 10    Názory, autor: Karel Helman        Rozhořčené akademické obce nezmáčknou své ministerstvo jako lékaři, i když jde také hlavně chceme všichni, vzdělání ještě všichni ne. Tentokrát nejde o život, jen o principy. Proced znovu zastiňují smysl a z hodnot (nezávislost) jsou prázdná hesla. Navrhovatelé jsou bohor podráždění.             Mnohaleté úsilí o formulaci tezí vysokoškolské reformy stále není korunováno ú Ministerstvo selhává v roli koordinátora. Přitom má k dispozici množství analýz – od neprá Bílé knihy přes „Ideu reformy“ z dílny konference rektorů po doporučení NERV. Donedávna fu obnovená) pracovní skupina. Přesto ministr nepředložil vyvážený věcný záměr, který by akad podpořila. Plýtvalo se nejen penězi, ale i energií stovek odborníků.             Neobstála ani druhá strana. Dojem, že akademici předem vetují každou změnu, po ultimativní jednání předsedů akademických senátů na schůzce u ministra. Rektoři jsou smířl jejich písemná stanoviska vyznívají nekompromisně. Jejich „plastické názory“ pochválil s t vlastním i ministr Dobeš. Mediální podívaná překryla podstatu problému. Přechod od elitního přes masové po univerzální školství trval ve vyspělých zemích desetile vývoj vedl k přehřátí systému a mezinárodnímu zaostávání. Vzdělávání vládne kvantifikace a masovému zájemci. Přes 60 procent maturantů se tlačí z pestré středoškolské základny do st poměrů vysokého školství. Tento trend je třeba obrátit a vzdělávací cesty větvit až ve spe bakalářském stupni. Tři pilíře reformy S demokratizací vzdělání se snižují veřejné náklady na studenta. Nedojde-li současně k dif vysokých škol, klesají výdaje státu rychleji. Podfinancování v souběhu s nevyprofilovanou riziková kombinace. Prvním krokem musí proto být diverzifikace. Plnění odpovídajících krit rozhodne o akreditaci a financování. Dotace budou navyšovány úměrně vědeckovýzkumné potenc uplatnění absolventů. Umělecké a prakticky zaměřené školy budou mít vlastní měřítka.             Tato obecná východiska plánované modernizace nejsou předmětem sporu. Měla by v výkonu a úspornějšímu hospodaření veřejných vysokých škol. Konfliktní bude až vlastní klas jednotlivých vysokých učení. Jablka sváru Kromě školného je sporným bodem vyvážení akademických svobod a společenské odpovědnosti šk vysoké školy „slouží zemi“, ne studentům, připomněl část pravdy náměstek Wilhelm. Obava, k navrhované změny a zda ministerstvo ještě reprezentuje veřejný, nebo již skupinový zájem, Třetinumalé, avšak mocné Rady vysoké školy má totiž jmenovat ministr s ohledem na „repreze relevantních společenských zájmů“. Akademici namítají, že rada je trojský úřední šiml, kte střety zájmů.             Shoda není ani na mocenské rovnováze v trojúhelníku rektor – rada – senát. Pod si školní rady přisvojí pravomoci na úkor akademických senátů. Nelíbí se jim, že v senátec nanejvýš třetina studentů, zatímco dosud to může být i polovina. Mluvčí senátů by však měl více zdrženlivosti a připustit si existující nerovnováhu silných kompetencí a faktické nek sborů, jimž předsedají. Studenti chtějí hlavně dostudovat, výzkumný program a samospráva j drtivou většinu z nich neoslovují. Vnější dohled nad chováním škol je nezbytný. Boj o prav zastoupení v jednotlivých orgánech bude ještě dlouhý.             Politici opět nesjednocují, nýbrž rozdělují. Stavějí „veřejnost“ proti „zájmov tentokrát akademické obci. V občanské společnosti jsou však pouzemoderátory diskuse, ne vě pravdy. Označení akademiků za věčné debatéry a volání k pořádku ničemu nepomůže.             Po Bílé hoře od nás vzdělanci utíkali. Po Bílé knize a následné „reformaci“ to obci zase vře. Dříve nejednotná a s názory vlády spíše konformní vysokoškolská komunita se semkla. Doufejme, že stavovský odboj akademiků nepřeroste v nepokoje podněcované ne rektor „protireformací“.