Manažerská revoluce univerzitu nespasí ****************************************************************************************** * Manažerská revoluce univerzitu nespasí ****************************************************************************************** 31.1.2012    Mladá fronta DNES    Strana 9    Názory, autor: Viktor Žárský        Podřídit univerzitu zostřenému státnímu dozoru a provést transformaci shora byla jedna z v riskantních a dobrých možností diskutovaných v roce 1990. Zvoleno bylo místo toho jiné ris také nejméně náročné řešení - učitelský sbor formovaný čtyřiceti lety komunistické kádrové ponechat do velké míry intaktní a důvěřovat mladé generaci studentů (v očích společnosti t spustili politickou změnu), že svým podstatným vlivem na chod akademické obce, prostřednic samosprávy, bude transformující silou, která se stane motorem reforem na univerzitě. Studenti se osvědčili Myšlenka, že pod vedoucí úlohou KSČ univerzita zanikla a je třeba ji obnovit, ani pořádně že se studenti v akademických samosprávách v minulých dvaceti letech občas dostali do klie vleku svých ostřílených učitelů (či způsobili svou vlastní iniciativou nějaké škody), je z že naopak v mnoha případech a kritických situacích svým nebojácným neklientelistickým post temná zákoutí akademických obcí a skutečně svou transformační úlohu plnili a plní. Platí t případy právnické fakulty v Plzni a Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Omezovat jejich akademických obcí by byla velká chyba.             S panem profesorem Haňkou lze do velké míry souhlasit v analytické části jeho Klientelismus (a jeden z jeho důsledků - nezanedbatelný podíl nekvalitních docentů a profe univerzitách) je ovšem chronickou chorobou celé české společnosti.             Myslet si, že manažerská revoluce shora (více než dvacet let poté, co možná sk na místě v okamžiku mravního vzepětí společnosti) jej na univerzitě potlačí, je krátkozrak dalekosáhle zhorší - stačí se podívat na fungování dozorčích rad většiny státních podniků Tvořivost a kvalitu vzdělávání a bádání na univerzitách nelze reglementovat - jde o to, vy podmínky, ve kterých se jim bude dařit, a mezi takové podmínky zcela jistě patří značná au akademické obce umožňující co nejvíce vlastní iniciativu v prostředí, které je schopno poc kvalitu a podle toho financovat (tak jako tomu je v případě britských univerzit). Univerzity nejsou akciovky Skutečným problémem české společnosti (a tedy i školství) je právě toto poctivé hodnocení kvality; při optimalizaci státních výdajů na prvním místě. V případě univerzity je nespráv akciovou společnost, jejíž úspěšnost se měří konkurenceschopností pracovní síly, kterou pr ovšem zároveň rovina sporu, která je nejen celoevropská, ale celosvětová.             Má být univerzita především továrnou na produkci konkurenceschopné pracovní sí prostředím, kde bez vnějších omezení usilujeme o poctivé poznání sebe a světa v jeho složi univerzalitě? Přitom je jasné, že přitakáním druhé možnosti (dosud naštěstí živé ideji evropské univerzi otvírají nebývalé možnosti techniky, hospodářské produktivity a prosperity. Návrh nového v zákona je neuniverzálně a ideologicky postaven na první možnosti porozumění univerzitě. Je akademické obce, aby proti němu hájila koncept opravdu univerzální svobody bádání neomezen utilitárními ohledy; koncept, který celá staletí univerzitu nese a který má šanci ji nést             Nejde v žádném případě o nějaký akademický exklusivismus - jen svobodná univer službu, kterou dluží společnosti. *** Má univerzita vyrábět podle potřeby pracovní síly, nebo usilovat o poctivé poznání sebe a