Válka o akademickou půdu ****************************************************************************************** * Válka o akademickou půdu ****************************************************************************************** 30.1.2012    Euro    Strana 33    Report, autor:   Kristýna Balajová        Stát se rozhodl, že vysoké školy potřebují větší kontrolu a dohled zvenčí. Univerzitám se Kvalitní reforma, nebo jen plán politiků a byznysu na ovládnutí univerzit? Asi tak lze shrnout jádro sporu, který se rozhořel mezi ministerstvem školství a akademick ohledně chystaných změn na vysokých školách. Proměnu českých univerzit mají nastartovat dv vysokých školách a finanční pomoci studentům, jejichž věcné záměry leží v legislativní rad             Tvůrci návrhů slibují, že napraví dlouhodobé neduhy českého vysokého školství. Univerzity jsou s nimi v mnoha bodech zajedno. Zákon o vysokých školách má například rozdě podle jejich činnosti a položit základ pro to, aby ty špičkové v budoucnu dostávaly nejvíc prostředků. V situaci, kdy během několika let školy nabobtnaly obrovským počtem studentů, také dávají za cíl lépe kontrolovat jejich kvalitu. Kromě toho chtějí zavést školné, čímž státnímu rozpočtu. A v neposlední řadě je tu evidentní snaha posílit kontrolu nad instituc financovány z veřejných peněz, přičemž dosud o nakládání s těmito prostředky rozhodovali t jejich zaměstnanci a studenti. Prostě vám nevěříme Právě dva poslední jmenované body vyvolávají u velké části vysokoškols a studentů odpor. Systém školného v podobě, v jaké se nyní navrhuje, je podle nich špatně nezaručuje přínosy ani školám, ani státnímu rozpočtu. Kromě toho hraniční částka dvacet ti akademický rok patří ve srovnání se západoevropskými zeměmi spíš k těm vyšším.             Především se ale akademické obce obávají, že přijetí návrhů by znamenalo likvi samosprávného charakteru veřejných vysokých škol. Nově by je totiž měly fakticky řídit nam senátů správní rady, složené výhradně z lidí, kteří nejsou členy akademické obce. Rozhoduj a hospodaření na univerzitách by tak získali byznysmeni, průmyslníci, politici a další lid světa, zčásti jmenovaní přímo ministrem školství. A právě to školy děsí. „Podle Rudolfa Ha profesora z Cambridge, který ministrovi s reformou radil, takový systém velmi dobře funguj U nás se ale pohybujeme v úplně jiném společensko-politickém kontextu a potenciální zneuži pravděpodobné. Stačí se podívat, jak u nás fungují takzvané mediální rady,“ objasňuje nedů Miroslav Jašurek, předseda studentské komory Rady vysokých škol.             Veřejnými vysokými školami skutečně protéká obrovský objem peněz, ze kterého b ukrajovalo. Ročně je to kolem čtyřiceti miliard korun. Školy také vlastní rozsáhlé majetky často v miliardových hodnotách. Kromě toho jsou mnohé mimopražské univerzity poměrně význa krajích, kde stavějí nová vědecká centra z evropských fondů. Díl pro daňového poplatníka Ministerstvo školství ale namítá, že školy se nemají čeho bát. nově jmenoval pouze jednu třetinu rady (dnes formálně schvaluje všechny členy rady), zbýva by určil akademický senát a rektor. Zároveň ale tvůrci reformy připouštějí, že rada bude l na rozhodování o nepříjemných změnách, do kterých by se lidem z univerzity nechtělo (napří nebo likvidaci některé součásti univerzity), a že bude hospodaření škol více kontrolovat n samosprávných orgánů. „Vysoké školy hospodaří s velkými majetky, které jsou jim svěřeny st že rady budou moci vetovat v důležitých oblastech rozhodnutí akademických senátů. Samosprá omezena bude a je to zcela v pořádku,“ uvádí tisková mluvčí ministerstva Kateřina Savičová             Nicméně i mezi představiteli vysokých škol se najdou tací, kteří se změn v říz nebojí. „Domnívám se, že rada univerzity tak, jak se objevuje v současné verzi věcného zám skutečným ohrožením pro univerzitní autonomii, neboť dvě třetiny nominací jsou v rukou uni rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek ve svém prohlášení z minulého týdne. Zejména libe pak mluví o potřebě omezit univerzitní samosprávu zcela otevřeně. Vedle prezidenta Klause, týden vyjádřil podivení nad tím, že si vysoké školy vůbec dovolují proti předlohám protest na potřebu jejich větší kontroly například Daniel Münich. Ekonom, který se v minulosti pod systému školného, upozorňuje na to, že aby mohla být vysoká škola považována za veřejnou, zájem nějakým způsobem promítat do jejího fungování a směřování. A to se podle něj dnes ne senáty rozhodující o většině důležitých věcí nereprezentují veřejnost, ale především zájmy pracovníků a studentů školy, byť často oprávněné a relevantní. Veřejnost a okolní svět, vč podnikatelského, tedy ti, kdo z daní chod veřejných škol do velké míry financují, jsou dne role bezmocných vnějších pozorovatelů toho, co veřejné vysoké školy dělají či nedělají.“ K lingvistů? Takové pojetí veřejných vysokých škol je zatím českému akademickému prostředí vcelku cizí. chápána jako tradiční organizace specifického druhu, která ke svému rozvoji nutně potřebuj nezávislosti. Školy se proto obávají, že „lidé zvenku“ budou k akademickému prostředí přis utilitárním a pragmatickém duchu, který se pro něj na rozdíl od byznysu nehodí.             Z podobných důvodů mají námitky také k plánovanému zavedení školného. Navrhova nich nezaručuje, že ke vzdělání budou mít přístup všichni, kdo jsou schopni studovat. Také jisté, jestli státem garantované půjčky na školné budou ve výsledku pro státní rozpočet vý Tato nedůvěra je navíc posilována zprávami ze zemí, kde jsou školy orientovány více tržně             To je případ třeba Velké Británie, která současné české reformě slouží jako je inspirace. Na manažersky řízených univerzitách dochází v posledních letech k rušení náklad masových oborů, například kateder jazyků. Kromě toho v důsledku pokračujících rozpočtových školné závratným tempem – letos bylo jednorázově zvýšeno téměř trojnásobně z původních 329 současných 9000 liber za rok. Platy rektorů-manažerů ovšem nadále rostou a dosahují astron například rektor skotské Glasgow University vydělal loni 290 000 liber ročně, což je dvojn výdělku premiéra Davida Camerona.             Přestože je cítit nespokojenost i mezi britskými akademiky, zdaleka se to netý patří již jednou zmiňovaný emeritní profesor Rudolf Haňka z Cambridge, který se naopak s h britského vysokého školství ztotožňuje. Původ problémů škol nevidí v přístupu manažerů, al se ekonomické situaci. „Britské univerzity, jako celá britská ekonomika, jsou stále více n opasky. Těžká ekonomická situace se řítí na celou Evropu, ne-li většinu světa, a musíme se Rozmanitost a všeobecnost univerzitního bádání je hezká fráze, ale někdo to musí zaplatit, Horší časy čekají bezesporu i Českou republiku. Co na konci zbude z vysokých škol, není vů *** Školy se obávají, že „lidé zvenku“ budou k akademickému prostředí přistupovat v čistě util pragmatickém duchu Václav Hampl Zůstává mi nad tím rozum stát * Prezident Václav Klaus minulý týden řekl, že je pobouřen tím, co si akademický svět v té dovoluje. Bylo to jen pár dní poté, co vám veřejně vyčinil ministr školství Josef Dobeš. P reakce politiků?             Musím říct, že výroky pana prezidenta i ministra školství mě zarazily. Mám opr problém především s argumentací Václava Klause, která se odráží od paušalizujícího tvrzení vysokých školách nemáme kvalitní vědu ani výzkum. Divím se tomu o to víc, že panu preziden rukama návrhy na jmenování profesorů. A přestože nejspíše dostává i návrhy, u kterých cháp vzbuzovat pochybnosti, má výbornou příležitost setkat se s příklady vysoce kvalitní vědy n vysokých školách. Když vezmu třeba příklad z poslední doby, máme tu profesora Petra Widims Karlovy, laureáta posledního ročníku národní ceny Česká hlava. Jeho vědeckému výzkumu vděč inovace v léčbě infarktu myokardu, výsledky jeho práce mají velmi konkrétní mezinárodní do náš špičkový Egyptologický ústav, světový lídr ve svém oboru. A vědci jak z Univerzity Kar se podílejí v CERN na úplně nejšpičkovějším výzkumu, který v tomto oboru na světě je. Prot výroky zůstává rozum stát. * Pan prezident také řekl, že pokud chcete nezávislost na státu, musíte nejdříve chtít nez penězích daňových poplatníků. Co říkáte na takovou logiku?             To je staré známé „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Václav Klaus tedy navr se úplně vzdali autonomního a samosprávného charakteru univerzit. Věcný záměr zákona o vys o kterém tady tak intenzivně diskutujeme, ale deklaruje, že autonomie a samospráva mají bý posíleny. Jiná věc je, že jeho obsah posléze tuto zásadu fakticky nenaplňuje. Pokud bychom se ale drželi pojetí pana prezidenta a řekli si, že když jsou veřejné vysoké z veřejných peněz, musejí poslouchat politiky, velmi bychom vysokoškolskému prostředí, a p společnosti, uškodili. Autonomní, samosprávný princip je zcela zásadním parametrem moderní škol. Stejně tak jako je jejich základním parametrem vícezdrojové financování. Univerzita státu dostává na vzdělávání studentů méně než jednu třetinu všech svých příjmů. Další přib jsou prostředky z různých zdrojů na vědu a výzkum získávané na základě vědecké výkonnosti otevřených grantových a jiných soutěžích. Největší položka na příjmové straně našeho rozpo třetina, jsou vlastní příjmy z jiných zdrojů. To má znamenat, že budeme tancovat, jak poli * Všichni zástupci vysokých škol do jednoho tvrdí, že systém školného není v předložených dobře připraven. Co vám na něm vadí?             Já v principu nejsem proti tomu, aby se nějakým způsobem zvýšila spoluúčast st financování jejich studia. Ten trend tu celosvětově je. A přestože tu vidím i některá rizi rektory jiných vysokých škol a říkám, že se určitému nárůstu spolufinancování studia stude Ale druhá stránka věci je, jak je to řešeno v těch předlohách, které máme teď k dispozici. nezbývá nic jiného než říct téhle variantě ne. Myslím si, že nepomůže ani studentům, ani v školám. Prospěl by jedině bankám, které budou poskytovat státem garantované půjčky, a to s * Z čeho usuzujete, že by školy ze zavedení školného v té podobě, jak navrhuje nyní minist nic neměly?             Jde tam o to, že zejména věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům přináš který má své náklady. A nejsou to zrovna drobné. A teď jsme v situaci, kdy stát nehodlá – pochopitelně – navyšovat své rozpočty. Stát by za studenty, kteří si vzali půjčku, platil úroky, a za ty, kdo by nebyli schopni splácet, by musel zaplatit vše. Přitom stát rozhodně navyšovat rozpočty na vysoké školy. Naopak jsme v situaci, kdy vládou navržený a Parlament střednědobý výhled počítá s dramatickým poklesem jejich financování. Když si dáte dvě a dv ve výsledku veřejné vysoké školy dostanou o ty náklady, které to pochopitelně musí mít, z zdrojů méně. To vše v situaci, kdy je veřejné financování vysokých škol dlouhodobě jedno z civilizovaných zemích. l cena studia Výše poplatků v bakalářském stupni na veřejných vysok akademický rok (v přepočtu na Kč) pramen: zastupitelstva jednotlivých zemí v ČR