Návrh vysokoškolské reformy je špatnou reakcí na nesprávný cíl ****************************************************************************************** * Návrh vysokoškolské reformy je špatnou reakcí na nesprávný cíl ****************************************************************************************** 31.01.2012 06:55, Autor: Stanislav Štech Komentář prorektora UK Stanislava Štecha, „průměrného, do sebe uzavřeného českého akademik modernizaci vysokého školství“. „Neregulované otevření dveří většinově nekvalitním soukromým školám vedlo k inflaci titulů a postupnému upevnění názoru, že vzdělání si lze koupit (doslova),“ píše Stanislav Štech. pomohly upevnit i například aféry s plagiátorstvím a rychlostudii prominentů na plzeňských úřadování někdejšího děkana Milana Kindla (vlevo). Otec vlasti a zakladatel pražské univer se zřejmě divil. Proč se zatím většina (23 z 26) českých veřejných škol radikálně odmítnuvších „reformu“ do řady kritických reakcí? Neměli by se akademici a jejich představitelé nad sebou zamyslet? těch, kterým se předložené návrhy nelíbí, se pokusím dát odpověď těm, co už nás diagnostik názory byly tak pečlivě reprodukovány na stránkách ČESKÉ POZICE. Na čem je a na čem není shoda Na rozdíl od všeobecně reprodukovaného klišé, že „o nutnosti reformy nikdo nepochybuje“ a shodnou na tom jejím směřování“ (ministr Josef Dobeš), se domnívám, že právě zde leží jádr shoda, právě v tomhle existuje zásadní rozpor. Shoda možná je na problémech českého vysokého školství. Nejsou ale nikde identifikovány v kvalitním rozboru – natož ve výchozích materiálech k reformě. 1.Nejprve stát vysokým školám vnutil masifikaci – vzpomeňme, jak jsme se museli stydět, že pomalu za kdekým, když máme tak málo vysokoškolských studentů a absolventů. A tak se nab nehlava, protože šlo taky o přežití. 2.Neexistující koncepce celého terciárního vzdělávání (vina vysokých škol?) vedla k hlavní k nezvládnutí sektoru vyššího odborného školství, které mělo zachytit hlavní masu profes bakalářů (zpráva expertů OECD z roku 2006). Tato masa byla proto vržena do vysokých škol univerzit. 3.Neregulované otevření dveří většinově nekvalitním soukromým školám vedlo k inflaci titul kvality a postupnému upevnění názoru, že vzdělání si lze koupit (doslova). 4.Na závěr následovalo razantní puštění žilou. Snížení veřejných výdajů do vysokého školst na jednu z nejnižších příček mezi zeměmi OECD. Prý to je nutnost, a zejména v době krize jiných neuvědomělých vlád třeba na konferenci v Budapešti řekli, že u nich se finance na nebudou, takové je i doporučení asociace evropských univerzit EUA. Zavinily tuto situaci samotné vysoké školy, zejména univerzity? Vznikla jejich uzavřeností vyhýbáním se spolupráci s praxí, působením neschopných akademických managementů? Kolik jic leckdy obrovský majetek a zbankrotovalo v době, kdy se pokládaly soukromé nebo kvazistátní jsme slýchali o skandálech s jejich hospodařením? Kdo by tváří v tvář faktům mohl tohle tv Systém samozřejmě problémy má. Vůbec to ale nedokazuje, že vznikly jako prostý součet jedn selhávajících škol, nebo dokonce jedinců. A že lékem na problémy je úplně všem nařídit léč managementem a směřováním k fungování univerzity jako firmy. Návrh reformy je zkrátka špat nesprávný cíl. Petitio principii aneb Argumentace kruhem Ideologie, která v současnosti ovládá společnost, ví předem, jaké mají být recepty a řešen analýzy výše uvedených problémů nepotřebuje. Postupuje tak, že jako východiska a argument opatření uvádí něco, co by bylo nejprve třeba dokázat. Co na tom, že zobecňující soudy jso kontrastu s realitou. Uvedu příklad Univerzity Karlovy. Za 15 let se počet jejích studentů téměř zdvojnásobil, p rostl tomu úměrně. Vědecký výkon vyjádřený ve výsledcích zaznamenávaných v citační databáz stejnou dobu zvýšil zhruba čtyřnásobně. Počet doktorandů za posledních deset let narostl 2 vyjíždějících studentů v programu Erasmus jsme na jedné z předních příček v EU a podle při jednou z nejatraktivnějších evropských destinací. Aktivně jsme vstoupili do všech solidníc ratingů a hodnocení kvality a počínáme si velmi dobře. Náš rozpočet se přitom rovná zlomku rozpočtu nejslavnějších světových univerzit. Oxford má rozpočet na čtyřikrát méně studentů (i bez školného a průmyslových kontraktů je výrazně vy vazbu o nedostatcích a slabinách jsme vděčni. Není jich málo, ale situace vůbec není tak k by si přáli ti, kteří chystají radikální „reformu, kterou přeci potřebujeme“. Kde to tam vidíte aneb Ďábel není v detailu Typická reakce, kterou se dnes diskredituje „hysterické“ chování akademiků, říká, že text neznají, že není jasné, jak a o jaké akademické svobody by mohli přijít, že obrana docentu jen neodůvodněné bránění sinekur a samospráva a autonomie prý už taky není v poslední verz Ohrožení autonomního prostoru pro kritické myšlení, tolik vysmívané novináři jako „sršení jako ‚ohrožení akademických svobod‘“ (Martin Rychlík), však plyne z celku, z artikulace vš změn. Každá z nich je zdánlivě drobná. Všechny ale směřují ve své provázanosti k podřízení vnějšímu dohledu. Ve spojení s připravovaným devastačním snížením příspěvku na vzdělávací miliard korun v roce 2010 na zhruba 14 miliard korun v roce 2014 otevírají prostor pro pod utilitárním komerčním zájmům – v zájmu přežití, nikoli rozvoje. Ofenziva celebrit aneb Říkaj to i slavní Ale vždyť akademiky kritizují za jejich protesty mnohé známé osobnosti akademického světa. začátkem 90. let reagoval sociolog Bourdieu na mediální intervence čerstvého nositele Nobe fyziku Pierra-Gillese de Gennes takto: Všichni se ho ptají na kdeco, na manželské soužití mládeže. A on klidně odpovídá – a noviny produkují jakoby závazné odpovědi, protože jde o na co se ho za celou dobu skoro nikdo nezeptal, bylo, jak je to s těmi tekutými krystaly a Něco podobného cítí člověk, když čte reakce ctihodných profesorů, kteří ale o vývoji a pro vysokoškolské politiky, strukturálních modelech systému, proměně badatelských habitusů vli ideologie atd. nevědí vůbec nic. V zahraničí to maj už dávno aneb Je Haňka pars pro toto Cambridge? Možná je ale profesor Rudolf Haňka výjimkou. Vždyť je z Cambridge. Všem, kterým se tak líb arogantních, protože paušalizujících a nedoložených tvrzení v jeho rozhovoru pro MF Dnes, nahlédnout do názvů jeho prací indexovaných v citační databázi WOS. Informační technologie ani jedna práce nenaznačuje byť v nejmenším nějakou kompetenci odborníka na školství. Neva třeba měl na Cambridge zkušenost s managementem. Na internetu jsem našel jen zápis z červn důchodového fondu Cambridge University Assistants‘ Contributory Pension Scheme, v čele jeh řízení investic stál. Nevyjadřuje ale ducha Cambridge víc třicetistránkové prohlášení In Defence of Public Highe připravené špičkami Oxfordu, Cambridge, Sussexu, Warwicku a podepsané 380 (v listopadu 201 akademiky desítek univerzit Velké Británie? Asi ne. Vždyť jako by šlo o kopii protestu těc potřebným změnám se bránících českých akademiků. A ve Velké Británii přeci už mají to blah manažerské řízení univerzit. Změny v systému potřebujeme – předložená „reforma“ je však nepředstavuje. Naopak, nové a z problémy vyvolá. Zdrojové URL (získáno 31.01.2012): http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/navrh-v reformy-je-spatnou-reakci-na-nespravny-cil