Akademici tvoří vlastní realitu ****************************************************************************************** * Akademici tvoří vlastní realitu ****************************************************************************************** 24.1.2012    Lidové noviny    Strana 20    Akademie, autor:   MATĚJ ČERNÝ        NÁZOR Nikde není řečeno, že se má akademická obec podílet na moci ve státě Sotva do médií pronikla zpráva, že ministr Josef Dobeš chystá předkládací zprávu novely vy zákona zaslat do vlády, nedala na sebe čekat mediální palba zástupců vysokých škol akademi Akademici se snaží vytvořit mediální realitu, kterou opírají o navýsost demagogické argume připravovanou novelu.             Je čas na změny ve vysokém školství? A proč panuje v akademické obci téměř hma těchto změn?             Můj názor podepřený zkušeností je, že akademické prostředí vysokých škol je po principech akademického klientelismu. Otázka je, zda je vůbec možné reformovat je zásahem zákonnou úpravou, tak, aby plnilo svoji funkci a aby v něm byl přítomen jistý akademický é Jak zvolit členy rady? Losováním V čem spatřuji základní nedostatky stávající akademické praxe?             Akademici ve svých prohlášeních neustále zdůrazňují nutnost zachování akademic novelu ve stávajícím znění odmítají s argumentem, že tyto svobody budou novelou kráceny. D (viz iforum.cuni.cz): „Přijetí zákona podle navrhovaného věcného záměru by ohrozilo zdárný vysoké školy nastoupily po svržení totalitního režimu.“             Akademikům je třeba vysvětlovat, že Ústava ČR nikde pojem akademická svoboda n řečeno, že se má akademická obec podílet na moci ve státě.             Stát pouze zákonem zřídil instituce jako veřejné vysoké školy či Akademii věd z daní občanů. Jejich absence by neznamenala ani konec státu, ani ohrožení demokratických očekává, že fungování těchto institucí bude mít pozitivní dopad na uchovávání a zušlechťov hodnot státu, jako je jazyk, kultura či rozvoj společnosti. Že tedy do společnosti, která cosi vrátí.             A jsme u funkce akademického prostředí. Tu je třeba v kontextu možností a také republiky nově definovat.             Chápu, že se lidé zainteresovaní v akademickém prostředí bojí o své jisté, o s stát, jako zástupce daňového poplatníka, by měl být v této situaci suverénem a nebát se ří A to nikoliv jen kvůli úsporám, ale i kvůli tomu, že je třeba změnit některé ideje. V tomt záměr zákona pouze nakročil, ale nedošlápnul.             Kde je třeba hlavních změn? Především v postavení statutárních orgánů, rozděle moci těchto orgánů a výkonu funkcí akademických pracovníků.             Není na škodu nastudovat si rakouský model z devadesátých let, který šel tímto bych šel ještě dále.             Rada vysoké školy by podle mne měla být suverénem a měla by být obsazována veř libovolně nominovaných osobností z praxe, které by nebyly pracovněprávně spojeny s jakouko školou a které by splňovaly taxativní kritéria (věk, praxe, bezúhonnost). Obměňování rady třetinách, působnost člena rady by byla nejvýše jedno období pro jakoukoliv fyzickou osobu let. Člen rady by vykonával svoji funkci zdarma, byl by ze své funkce odpovědný a zákon by možných finančních sankcí.             Posílil bych také exekutivní pravomoci rektora a zodpovědnost senátu za realiz Rektor vzešlý z veřejného výběrového řízení a zvolený radou by v tomto systému měl výsostn manažera, který by byl personalizací záměru rady. Byl by exekutivní výkonnou rukou rady a výsledků také odměňován, případně penalizován (přesně by to stanovil zákon).             Akademický senát by byl volený, lhostejno v jakém poměru zaměstnanců a student Podstatné je, že by vtiskával konkrétní náplň finančnímu rámci stanovenému radou. (Rada by kolik a co se provede“, senát by stanovil, „jak konkrétně se tohoto cíle dosáhne“, a za to byl radě odpovědný.) Akademici by měli být víc propojeni s praxí Akademické prostředí by m do otevírání se osobám z praxe. Model vzájemného kšeftování s pozicemi v orgánech vysokých akademiky by měl být silně penalizován.             Pozice akademických pracovníků, zejména docentů, by se měly otevřít osobnostem by být jasným zájmem vysoké školy, aby v této pozici mohl kterýkoliv akademický pracovník časově omezenou dobu. Poté by měl být uvolněn do praxe, kde by získával další kvalifikaci, pro svoji další akademickou kariéru.             A právě dosažené výsledky v praxi by měly být klíčovým kritériem při jeho znov následné akademické pozice opět na dobu určitou.             Klíčovou změnou je zpětná vazba, zejména ekonomická. Stát musí předložit v nov který umožní účinnou kontrolu nakládání s prostředky daňových poplatníků, a tento mechanis též zpětnou vazbou, korekcí systému. Nikoliv směrem k utvrzení rovnostářství, ale k podpoř výsledků. V praxi to znamená radikálně eliminovat význam impactových kariér, tj. akademick jejichž skončení jsou popsány pouze stovky stran v odborných periodikách, kariér, které st ze státní kasy a které akademický funkcionář tak vlastně báječně ekonomicky zhodnotil. Zaz přihlížíme plíživé privatizaci. Opak je ale pravdou. Stav, který, vážení akademici, konzer argumentu „podívejte, co je státní, nefunguje“. *** Lidé zainteresovaní v akademickém prostředí se obávají o své jisté, o svoje výhody, ale st daňového poplatníka, se nesmí bát říznout do živého