Zákon padajícího krajíce ****************************************************************************************** * Zákon padajícího krajíce ****************************************************************************************** 2.2.2012    Lidové noviny    Strana 13    Názory, autor:MARTIN WEISS        Vydělaly by na školném banky? Tímhle způsobem lze odstřelit cokoliv V rozhovoru s děkanem elektrotechnické fakulty ČVUT Pavlem Ripkou vybublala na povrch jist intelektuální schémata, která nejsou nová a nejsou vlastní zdaleka jen jemu. Nové je jen t příležitosti snah o reformu vysokých škol způsob uvažování, jehož přirozeným domovem jsou zabydluje v nejvyšších intelektuálních patrech.             Školné, říká Ripka, je sice samo o sobě „myšlenka blahodárná a nesmírně užiteč je třeba jeho zavedení zabránit. Je to totiž myšlenka „v našich podmínkách nerealizovateln paskvil, peníze se rozkradou nebo zmizí a jediný, kdo bude mít radost, budou banky. A samo kteří rozhodnou, která banka bude poskytovat půjčky...“             Je to pravda? Samozřejmě to může být pravda, ale je to specifický druh pravdy. je specifickým druhem vědeckého zákona věta, že padající chleba vždy dopadne namazanou str Pravdivost se tu hodnotí podle míry smůly, svinstva či proradnosti, jež někdo s nějakou my ztotožnit. Tváří se to jako odvážné vyvození důsledků z empirie, ale ve skutečnosti jde je apriorní nihilismus. Je vlastně div, že ještě svěřujeme policistům právo vybírat pokuty, p vede jen k tomu, že žádají od řidičů úplatky.             Vydělaly by na školném banky? Dobře, postupujme důsledně. V tom případě zrušme protože tento investiční nástroj je taky vymezen v zákoně a banky na něm vydělávají. Zrušm spoření a penzijní připojištění, vždyť tady stát jen odevzdává peníze finančníkům. Pojiště ručení u automobilů je taky vlastně takový tunel dobrý jen k tomu, aby z něj těžily pojišť pojištění cestovních kanceláří nemluvě.             To všechno jsou instituce, za jejichž vznikem stojí stát, který cosi uložil a protože to větší či menší množství lidí (i třeba zprostředkovaně v případě převzetí zahran považovalo za společensky prospěšné. V každém jednotlivém případě se můžeme bavit o tom, z má dělat, zda to dělá dobře a zda by to nešlo dělat lépe. Ale argumentem, že by to vůbec d protože na tom někdo vydělá, je odstřelíme na jeden zásah v každém jednotlivém případě. Kd vydělat nikdo, pak tedy nemá smysl zkoušet, jak to dělat líp. Povinné ručení, jak známo, b jedné pojišťovny a tento monopol byl zrušen, což je lepší. Ale stále na něm pojišťovny vyd je to špatně a zrušme ho. A když už jsme u toho, zrušme i pojišťovny a banky, vždyť chtějí peníze. V tom případě jsme neměli nic privatizovat - stejně to byl jen jeden velký tunel - státu, případně veřejnoprávním korporacím se zaručenými příjmy a nedotknutelným statutem. jim jde všechno tak dobře.             Je to způsob uvažování, který člověk předpokládá třeba u vděčných posluchačů A Ale je smutné, když ho převezmou lidé, u nichž by emoce, osobní zájem a uhranutost konkrét neměla zastupovat schopnost myšlení. Tento nihilismus či defétismus je přitom zvláštním zr rétoriky Václava Klause z 90. let, kdy s oblibou tvrdíval, že na koncepci reformy nelze mě každý korektivní státní zásah by svými nezamýšlenými, ale zákonitými důsledky všechno jen *** Je to způsob uvažování, který člověk předpokládá třeba u vděčných posluchačů Andreje Babiš když ho převezmou lidé, u nichž by emoce, osobní zájem a uhranutost konkrétními případy ne schopnost myšlení.