Kontrarevoluce průměrnosti ****************************************************************************************** * Kontrarevoluce průměrnosti ****************************************************************************************** 1.2.2012    Lidové noviny    Strana 11    Názory, autor: JIŘÍ PŘIBÁŇ        ÚHEL POHLEDU Radikální vysokoškolská reforma je nezbytná. Ministerstvo ale správné recepty nenabízí V české společnosti již delší čas probíhá kontrarevoluce průměrnosti, jejíž součástí je li talentů, porušování občanské i profesní autonomie a prosazování bezskrupulózních i bezpáte mocenských funkcí. Vyhrocený spor mezi ministrem školství a akademickou obcí je jen jedním tohoto nebezpečného pohybu, který je typický pro současný politický, ale zrovna tak i akad Tři předsudky Diskusi okolo věcného záměru reformy doprovází hned několik předsudků, který nejrychleji zbavit. Prvním je představa, že vysoké školy jsou státním majetkem a učitelský zaměstnanci, kteří mají mlčet a pracovat. Možná překvapí, že v dnešní tzv. společnosti vzd takto hloupé názory vyslovit i vysoce postavené osoby, ale potvrzuje se tak jen zdejší hlu přístup ke vzdělaným vrstvám jako těm, kdo „studují za dělnické peníze“, a proto mají spol být vděční.             Univerzitní nezávislost a samospráva přitom patří do genetické výbavy těchto i v evropských dějinách se již od středověku míra politického despotismu poměřovala i mírou akademických svobod. Jestliže například ministerstvo navrhuje, aby rektory jmenoval prezid správních rad univerzit vláda, jedná se o bezprecedentní zásah do univerzitní autonomie, k zkorumpovaným politickým elitám zplundrovat vysoké školy a prosazovat v nich své zájmy.             Druhý předsudek spočívá v představě, že nedostatek financování se vyřeší zaved a vysoké školy se mají řídit jako soukromé firmy. Jistěže poskytování vysokoškolského vzdě patřilo k těm výdobytkům sociálního státu, které v době masově nabízených učebních program ani ekonomicky, ani z hlediska sociální spravedlnosti. Toto vzdělávání není právem, ale pr absolventům zajišťuje výhodnější ekonomické podmínky, a proto je nespravedlivé, aby z peně bylo dotováno vzdělávání budoucích bankovních expertů nebo obchodních právníků. Školné je diferencovat a nižším příjmovým skupinám i některým profesím, například učitelům, zcela pr pro studenty se nesmí stát další dojnou krávou pro banky, jak se to stalo například ve Spo kde studentský dluh představuje další z bublin, jejíž prasknutí hrozí nedozírnými sociální důsledky. Navíc je třeba zabránit tomu, aby vláda školné nezneužila k dalšímu snížení výda podvyživené univerzitní školství.             Třetí předsudek se potom týká nemalé části samotné univerzitní obce, která si ekonomických podmínkách našla vlastní způsoby přežití a myslí si, že stačí jen drobné kosm Například možnost pravidelně hodnotit vědeckou činnost a kvalitou této činnosti podmiňovat univerzitních pracovišť by mohlo zvýšit úroveň české vědy i univerzitní výuky. Kontrarevol totiž probíhá i na samotných univerzitách. Je běžné, že učitelé mají hned několik grantů n úvazků na různých školách, kde učí stejnou látku, a pro samotné pedagogické povinnosti jim vědeckou činnost. Máme příliš mnoho vysokých škol a nedostatek kvalifikovaných pedagogů, c umožňuje tuto „pedagogickou promiskuitu“, která je ovšem obzvlášť pro mladší učitele exist Cesta na evropský průměr Radikální vysokoškolská reforma je absolutně nezbytná, ale je tře jasně pojmenovat příčiny a důsledky současné krize. Najde se ministr nebo premiér, který b profesor má mít stejný plat jako poslanec, ale musí se absolutně věnovat pedagogické i věd domovské fakultě? A najde se vláda, která by slíbila financovat české univerzity alespoň t dostali na evropský průměr?             Vulgární a přezíravý způsob, jakým se ministr chová k akademické obci, vyvoláv že hlavním účelem celé reformy je dostat univerzity pod politickou kontrolu, a ne z nich u vzdělávací instituce, které by inspirovaly k excelentním studijním i vědeckým výsledkům. V je potom studentská i akademická podpora profesora Hampla coby předsedy České konference r se z univerzit ještě nevytratily poslední zbytky inteligence a akademické hrdosti.