V Česku chybí granty pro studenty ****************************************************************************************** * V Česku chybí granty pro studenty ****************************************************************************************** 28.2.2012    Lidové noviny    Strana 19    Akademie, autor: EVA HNÍKOVÁ        ROZHOVOR Koncept, kdy je student do 26 let dítě závislé na rodičích, se podle ekonoma Dani přežil Proč potřebujeme stále více vysokoškoláků? Lidé působící v určitém oboru se ho snaží uzavř nově příchozích a tlačí na zvyšování kvalifikace, popisuje jeden z důvodů Daniel Münich z pro ekonomický výzkum a doktorské studium). V rozhovoru LN také upozorňuje, že za pět či d Česko velký problém s nadbytkem vysokoškoláků. * LN Uvádí se, že na vysoké školy nyní v České republice odchází více než polovina populač to moc, nebo málo?             Ve skutečnosti je to trochu jinak. Na vysoké školy se zapisuje asi 40 procent devatenáctiletých. Kromě těchto čerstvých maturantů se na školy zapisují i lidé, kteří už nyní se rozhodli studovat. Další studovali jiný obor a chtějí změnu nebo začínají studovat Musíme také brát v úvahu, že velká část studentů školu nedokončuje úspěšně, na některých f polovina. * LN Jak lze tedy množství vysokoškoláků měřit?             Evropská unie ve svých cílech měří otevřenost systému podílem vysokoškolsky vz ve věkové skupině 30 až 35 let. V té době už má většina lidí studium ukončené, i pokud stu nebo přerušovali. Mezi dnešními třicátníky a pětatřicátníky je asi 30 procent vysokoškolák nyní již zrušeného Ústavu pro informace ve vzdělávání vyplývá, že v současné generaci deva za 10 až 15 let může být 50 až 55 procent. * LN Vraťme se k původní otázce. Je to hodně, nebo málo?             Když se podíváme na vyspělé západoevropské země, se kterými bychom se měli sro (Nizozemsko, Británie, skandinávské země apod.), tak zjistíme, že je to tak akorát. Problé naprostá většina studentů, téměř 80 procent, jde buď přímo do magisterského studia, anebo magisterského studia. Před dvaceti lety, když jsem studoval já, se sice chodilo téměř výhr šestileté magisterské programy, jenže na vysokou školu mířilo pouze 15 procent lidí z popu To odpovídalo i rozložení studijních dispozic a intelektu v populaci. Dneska zkouší jít na skoro každý maturant. Většina sice začíná bakalářskými programy, ty jsou ale často postave na magisterské studium a svým obsahem bez navazujícího magisterského studia bývají v praxi Bakaláře často čeká náročná teoretická výuka, která nemá s praxí nic moc společného. * LN K čemu to vede?             Školy snižují standardy náročnosti, protože potřebují nabrat studenty, aby dos peníze. Nebo studenty naberou a dříve nebo později je vyhodí, jelikož ti nejsou schopni sp nároky. Obrovská masa studentů jdoucí do magistra vede také k tomu, že je u nás dlouhá dob studia na vysoké škole. Magistr standardně trvá pět let, mnozí studenti si přidají ještě r řada z nich studium nedokončí a začne studovat jinde. Když se uvažuje o nákladnosti vysoký vždy o normativech, tedy o výdajích na studenta za rok. Ale měly by se také sledovat výdaj dokončené studium, což zohledňuje právě tu příliš dlouhou dobu studia u nás. * LN Jak dlouho se v průměru v Česku vysoká škola studuje?             Nikdo to u nás pořádně nesleduje. Ministerstvo se o to buď moc nezajímá, nebo taková zjištění nezveřejňuje. A přitom je průměrná doba studia velice důležitá. Když totiž na vysoké školství utratíte za dlouhá studia, pak samozřejmě nemůžete dát dost vysoký norm kvalitní bakalářské studium. * LN Jaká část vysokoškoláků by podle vás měla končit s titulem bakalář?             Asi padesát procent. Je ale potřeba, aby se stávající bakalářské programy změn víc orientované na praxi. Nedá se to udělat ze dne na den, vysoké školy jsou jako parník, potřebujete pět, možná osm let. * LN Nyní už bakalářský titul potřebuje třeba zdravotní sestra či učitelka v mateřské škol přehnané? Vždyť dříve stačila maturita. Nenarůstají zbytečně náklady na vzdělání a neoddal doba, kdy člověk začne pracovat a odvádět daně?             Není vůbec jednoduché říci, u kterých profesí je potřeba zvýšit kvalifikační n na bakaláře. V Česku bylo,amyslímstále ještě je, velmi kvalitní střední školství. Náplň řa odpovídá tomu, co se na Západě učí bakaláři. Já jsem například šel na ČVUT z elektrotechni a v praktických elektrotechnických předmětech jsem měl lepší znalosti, než mi později dala Druhá věc je, že existuje přirozený tlak zájmových skupin na zvyšování profesních nároků. v oboru jsou, se snaží profesi uzavřít konkurenci nově příchozích. Anetýká se to jen vyžad místo maturity, ale často jde i o různé certifikace a atestace. Moc se nesleduje a nekontr doopravdy potřeba, a zájmové skupiny bývají velice úspěšné v navyšování kvalifikačních pož z tohomít i finanční prospěch, jelikož za vzdělávací kurzy se platí a bez nich se v oboru Často navíc potřebujete drahé kurzy opakovaně. Rád bych ale upozornil, že vzdělání není je výdělku, je to i životní hodnota - dává člověku širší rozhled v chápání světa, společenský s lidmi. A bakalářské studium je jedna z možností, jak se této hodnoty dobrat. Můžete si s číst noviny a vzdělávat se samostudiem, ale na vysoké škole budete přímo komunikovat s odb dostanete diplom, který se mnohde vyžaduje, budete si moci před jméno napsat titul. Poptáv vzdělání roste, protože se stará společnost fyzického kapitálu ve smyslu strojů, železa a světem intelektu a informací. * LN Počet vysokoškoláků u nás v poslední době prudce narůstá. Nenechali jsme se k navyšov studentů vysokých škol zbytečně dotlačit Evropskou unií?             Neřekl bych, že jsme se nechali dotlačit. My jsme prachobyčejně neřízeně otevř hlavně magisterská studia všem. Dosavadní vlády vyšly vstříc tlaku zájemců o studium a zpo i peníze. O struktuře studia se moc nepřemýšlelo. Nyní vysoké školy připomínají příliš naf který potřebujeme zatlačit zpátky do batohu. A to není jednoduché. * LN Některé země, například Španělsko či Irsko, už mají vysokoškoláků moc. Ti pak nastupu středoškolské pozice a středoškoláci zase na pozice pro lidi bez vzdělání, celý systém je podobný vývoj i u nás?             Takové nebezpečí určitě existuje. Když otevřete vzdělávací systém a vzdělání j lidé necítí tak velkou odpovědnost a za to, co studují, jak a jak dlouho. Pokud navíc nast společnosti diplomovou mánii, kdy veřejná správa funguje více méně čistě podle hesla „máš znalostí mě nezajímá“, může se to stát. Ostatně když vysoké školy rozdávají diplomy a neza nelze se divit, že vysokoškoláci nastupují na pozice určené středoškolákům, nic jiného int nezvládnou. Takže nebezpečí to je a je to navíc drahé. Stát platí vzdělání lidem, kteří sp nepřináší. Navíc nevydělávají v době studia, kdy by vydělávat mohli. Říká se tomu nebezpeč a Česko by si na to mělo dát pozor. * LN Jak převzdělanosti zabránit?             Je potřeba začít reálně hodnotit kvalitu vysokých škol. Mělo by se tomu věnova školství, jenže to toho zatímmoc nedělá. Dokládá to ostatně porovnání kvality fakult a vys otištěné v Lidových novinách (speciální příloha Akademie 17. 2. 2012), které z vlastní vůl Středisko vzdělávací politiky. Protože chybí oficiální hodnocení kvality, jsme v situaci, nezáleží. Vysoké školy cítí, že je v podstatě jedno, jak učí. Zájemci o studium pořádně ne jdou. Vzdělání je jako zboží či služba, které nemůžete posoudit, dokud ho skutečně nemáte. můžeme mít za pět či deset let příliš velký počet lidí s diplomem, kteří si ovšem neškrtno ně určených. * LN Zabrzdí to chystaný zákon o vysokých školách?             Nevím. Odpovím cimrmanovským „možná ano, ale možná také ne“. * LN Záleží na tom, jaká bude konečná verze zákona?             Určitě. Ale pomohlo by také, kdyby měl návrh věcného záměru zákona bohatší sek odůvodnění - proč se co dělá, jaké jsou současné problémy a podobně. To tam není dostatečn Jelikož si každý popsané záměry vysvětluje jinak, jsou nynější diskuse horečné a zmatené. vysokých škol a studenti za tím často vidí spiknutí. Já ne, ale způsob předložení záměru z podezření vybízí. * LN Hodně se diskutuje také o zavedení školného. Jste pro?             Podle mého názoru to není priorita. Udělal jsem si seznam změn, které by se mě vysokém školství udělat, a zavedení školného skončilo na pátém místě. * LN Co je na předních příčkách?             Na první místo bych dal kvalitní systém finanční pomoci studentům, následovalo vysokých škol. Jde o to, jak ho upravit, aby se podpořilo snižování počtu magistrů a mnohe zohledňovala kvalita. Na třetí příčku patří právě kvalita. Dnes nemáme informace ani o kva vysokých školách, natož o kvalitě výuky. A bez těchto informací není možné vysoké školy do čtvrtou pozici bych dal zmíněné řízení vysokých škol. * LN Za nejdůležitější považujete systém finanční pomoci studentům. Jste spokojen s jeho n podobnou?             Nelíbí se mi. Je to nepřehledné, nejasné a zmatené. V Česku je potřeba zavést nepodmíněných a sociálně podmíněných grantů, tedy nevratnou finanční pomoc. Návrh zůstává přes rodiče. * LN Jak to myslíte?             Nyní systém podpory studentů funguje tak, že nevratnou finanční pomoc získávaj formě daňových úlev. Závisí jen na nich, zda budou dětem přispívat na studium. Jde i o to, zvládnou, když mají třeba více dětí a další závazky. Pokud rodiče nevydělávají, je otázka, forma podpory pomáhá. Administrativa stipendií pro sociálně slabé studenty je dnes navalen Ty mají rozhodovat, komu udělí stipendium ze sociálních důvodů, ačkoliv všechny potřebné i finanční situaci rodiny mají sociálky. Takový systém je podle mě špatný a nefunkční. * LN Co tedy navrhujete?             Peníze by měly jít přímo studentům ve formě nepodmíněných grantů. Byly by urče kdo poprvé studuje akreditovaný program po standardní dobu. Navíc byměla existovat dodateč pro studenty v sociálně nevýhodné situaci, včetně například studentů rodičů. To by měly do studentské půjčky s rozumnými úroky a bezrizikovými splátkami. Splácely by se, pokud by ab dostatečného výdělku. Dříve šli mladí studovat zpravidla hned po maturitě, tedy v 18 letec vůbec. Dnes na vysoké školy nastupují v 19 a často i mnohem později. Do 26 let je ale stud legislativy považován za závislé dítě, což je absurdní situace. Měla by se přehodnotit zas let, protože lidé na školy nastupují i později. I vazbu na rodiče je potřeba opustit. Věcn finanční pomoci studentům ale v tom druhém starý koncept neopouští. *** Profil DANIEL MÜNICH (* 1965) Vystudoval ČVUT, absolvoval dva roky stáží na prestižních univerzit roce 1998 získal doktorát v oboru ekonomie na Univerzitě Karlově. Akademicky působí v dokt CERGE-EI, společném pracovišti Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, kde se dlouhodobě zab ekonomie trhu práce, školství a výzkumu. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Působil Mezinárodního měnového fondu, OECD či Světové banky.