Neklidná generace se probouzí ****************************************************************************************** * Neklidná generace se probouzí ****************************************************************************************** 28.2.2012    Hospodářské noviny    Strana 8    Názory,   Jiří Leschtina        KOMENTÁŘE Za svobodné vysoké školy! Hoří akademické svobody! Takovým verbálním bubnováním odstartova Týden neklidu proti ministru Josefu Dobešovi a jeho vysokoškolským reformám. A už se ozval protesty vysokoškoláků jsou zbytečnou hysterií. Že navrhované změny nejsou pro autonomii v zdaleka tak nebezpečné. Snad skutečně nejsou jejich bezprostředním ohrožením. Ale v našich společenských poměrech se jím mohou stát snadno a rychle.             Protesty „neklidných“ míří především proti Dobešovu nápadu na zřízení rad vyso mají převzít od akademických senátů rozhodující pravomoci. Do rad mají navrhovat po jedné rektor, akademický senát a ministerstvo.             Kdo ale tady potom podpaluje akademické svobody? Vždyť vysoké školy budou mít dvoutřetinovou převahu! Problém je v tom, že zdánlivě spolehlivá akademická většina může b rozleptána za pomoci úskočných metod, které politici ovládají stejně suverénně jako nůž a Veto v kulantním hávu Tou hlavní kyselinou by se mohla stát jedna nenápadná pasáž v Dobešo ní by měl rektora volit akademický senát stejně jako v současnosti. Jenže nově by rada veř mohla „žádat od akademického senátu předložení nového kandidáta na rektora“.             Tahle kulantní formulace ovšem ve skutečnosti znamená právo veta. Žádný kandid nemohl stát rektorem bez souhlasu rady. A stačí, aby obratní intrikáni, vyslaní do rady mi získali (případně si koupili) ještě dva lidi v radě. A mohli by blokovat uchazeče, kteří n ministerstvu. Příklady nevyzpytatelných mediálních rad, v nichž také zasedají „nezávislí“ dostatečně odstrašující. Ministr Dobeš se ohání tím, že již dnes rektoři vysokých škol jmenují do správních rad čle v těchto orgánech najdeme ekonomy i podnikatele. A jsou mezi nimi takové osobnosti jako Ja Vratislav Kulhánek, Pavel Kysilka nebo Zdeněk Tůma. Lze si představit, že by takové lidi v univerzitních rad ministerstvo školství?             Stačí se podívat na složení orgánů státních a polostátních firem, jmenovaných jaký navrhuje Dobeš. Ačkoliv jde často o vysoce sofistikované výroby, v dozorčích radách j usedají odborníci. Většinou jsou tam odkládáni přebyteční politici nebo, jak jsme viděli n generální ředitel. Zkusme si jen představit, koho by ministr Dobeš jmenoval do rady veřejn Karlovy? Pavla Kysilku? Nebo spíš šéfa Synotu? Právo na revoluci? Ale možná jsou to přehnané obavy. Možná ministerstvu v čele s Josefem Dobešem opravdu zále rad experty, kteří mohou přispět odbornými i životními zkušenosti k modernizaci vysokých š problém je, že po zkušenostech s Vítem Bártou, Pavlem Drobilem nebo z dřívějších dob se St či Jaroslavem Palasem spadla důvěra veřejnosti v ministry, vládu i parlament na dno. A pří nebo jejich vyslanců v jakýchkoliv veřejných orgánech vzbuzuje odpor nebo přímo paniku.             A tak bychom měli vnímat protesty „neklidných“ nejen jako revoltu proti jednom jako projev obecnější nedůvěry vysokoškoláků k politice.             Možná se skutečně probouzí generace, která by chtěla prožít svou studentskou r establishmentu. Pokud bude úpadek politiky pokračovat stejným tempem jako dosud, pak bude přiznat: Mají na ni právo. Zkusme si jen představit, koho by ministr Dobeš jmenoval do rady veřejné Univerzity Karlov Nebo spíš šéfa Synotu?