Studenti, děkujem

28.2.2012    Právo    Strana 6    Publicistika, autor:   Jiří Zlatuška       

Studenti z akademických senátů i studentských protestních iniciativ, kteří připravili celorepublikové protesty, si zasluhují úctu i širokou podporu.

            Úlohou vzdělání není jen poskytování znalostí a rozvoj schopností potřebných pro individuální profesní uplatnění absolventů, nýbrž zejména kultivace samostatného úsudku a kritických postojů ve společenské diskusi.

            Právě úloha pěstovat kriticky uvažující občany je důležitým veřejným zájmem. Studenti jej obhajují a přezíravý postoj části politického establishmentu připomíná známý Štěpánův výrok o dětech, jež nemají právo diktovat politikům.

            Komunita studentů se samozřejmě neskládá jen z vysoce informované a kritická stanoviska formulující elity. Většina studentů se věnuje především studiu, případně aktivitám, které jim umožňují pro něj získávat finance. Jejich zástupci zvolení prostřednictvím akademických senátů se jednání dlouhodobě, intenzivně a velmi kompetentně zúčastňovali. Neobhajovali ani zdaleka své osobní zájmy či zájmy snadného dokončení studia. Většiny z těchto reprezentantů se změny nemusí přímo dotknout. Pokud se „reforma“ uskuteční, doplatí na to přímo až jejich nástupci.

            Tvrzení o nevzdělaných a líných studentech ve studentských komorách akademických senátů, jak je formuloval Milan Knížák v článku Kocourkov českého vysokého školství (Právo 23. 2.), neodpovídá skutečnosti. Příkladů opaku lze na vysokých školách nalézt řadu. Nejvýraznějším příkladem může být úloha, kterou studenti hráli v počátcích rozkrývání kauzy kolem nekvalitního studia na plzeňských právech.

            Upřímnost studentů může být držitelům formální moci nepříjemná, zvláště když se projeví skoro jako v pohádce o císařových nových šatech přímočarým studentským: „Máte bohužel smůlu, že tady sedí relativně inteligentní lidé“, které nedávno slyšelo vedení univerzity na shromáždění akademické obce v Brně v reakci na obhajobu neobhajitelného příkladu „manažerského“ řízení.

            Studenty veřejných VŠ označil nedávno Knížákem velebený prezident Klaus za parazity. Byla to ovšem prezidentova milost za korupci odsouzené ředitelce univerzity, která byla podporou parazitů. Jak jinak totiž označit padesátku studentů, kterým ředitelka z protekce umožnila studium na soukromé VŠ, aniž platili na této škole jinak povinné školné, čímž se na jejich studia skládali ostatní platící spolužáci.

            Ve středu studenti plánují protestní průvod Prahou. Je škoda, že se na něj prezident nepřijde podívat. Viděl by mladé lidi, kterým záleží nikoli na podmínkách studia pro ně samé, ale o nastavení celého systému pro budoucí generace. Prezident místo toho bude ve stejné době v brněnské vile Tugendhat vzpomínat na doby, kdy s Vladimírem Mečiarem porcovali Československo. Těžko najdeme výstižnější kontrast, který by lépe ilustroval studentskou odpovědnost za budoucnost se samolibostí mocných.