Reforma vysokých škol jako cesta vzad ****************************************************************************************** * Reforma vysokých škol jako cesta vzad ****************************************************************************************** 29.2.2012    Hospodářské noviny    Strana 9    Názory, autor:    David Machek        Jedním z argumentů uváděných ve prospěch navrhované úpravy zákona o vysokých školách je, ž prosazovaných přístupů jsou zavedenou součástí angloamerického univerzitního systému. Na z několikaletého působení na Torontské univerzitě, a to jak v pozici studenta, tak v pozici potvrdit, že toto tvrzení má pravdivý základ. Skutečně - některé z těchto principů se zejm několika posledních let zavedly tak dobře, že podle názoru převážné části tamní akademické době kriticky ohrožují nezávislost bádání i kvalitu vzdělávání. Kanadská zkušenost tak můž představit si, k jakým důsledkům některé z navrhovaných kroků mohou vést. Vzhledem k rozdí politické reprezentace a občanské společnosti v Kanadě a v Česku však lze očekávat, že dop případě byly mnohem závažnější.             Ještě několik upřesnění. Je pravda, že některé z nejlepších světových univerzi univerzita Harvardská) vybírají školné a mají systém řízení, který je v některých dílčích systému navrhovanému ministerstvem. Tato paralela si však říká o celou řadu výhrad, z nichž je třeba zmínit alespoň dvě. V pří je třeba říci, že jde o elitní školy, které si studenty pečlivě vybírají. Nesnaží se tedy studentů, aby vybraly víc peněz. Elitnost těchto škol úzce souvisí s druhým a důležitějším bodem, v němž tato paralela poku jde o školy soukromé. Je tedy přirozené, že takové školy mohou mít systém řízení, který je typický pro soukromou však takový systém zavádí do správy škol, které jsou veřejné (tedy nikoli státní!), nutně pnutí mezi zájmem veřejným (zřízení škol) a zájmem soukromým (způsob jejich správy). Příkl křížení je právě Torontská univerzita, největší veřejná univerzita v Kanadě. Paradox školného Zastáncům názoru, že příjmy ze školného pomohou zlepšit kvalitu výuky, se torontským kampusem rozklepou kolena. Možnost vybírat od zahraničních studentů vyšší popla studentů domácích vede ke snížení vstupních požadavků za účelem přijetí co největšího počt zahraničí, zejména z Číny a z Indie.             To má samozřejmě svůj následek - masový, odosobněný přístup ke vzdělávání, kte poskytováno lidem, které bychom jako učitelé nejraději ještě nějakou dobu nechali před bra (a to se v posledku týká i studentů domácích).             Důsledek je zřejmý: možnost vybírat školné snižuje úroveň výuky. Lze jistě nam tento důsledek není nutný - počet studentů je i tak možné regulovat a vybrané prostředky l do zaplacení většího počtu učitelů a doktorandů. Torontská skutečnost je však taková, že z zvyšuje, platy vyučujících zůstávají stejné, čili reálně klesají.             Za tímto paradoxem lze tušit hlubší příčinu než jen nešikovnost v přerozdělová Tou je vytvoření vztahu závislosti. Závislosti na faktorech, které by neměly patřit k veře kvalitním vzdělání - v tomto případě na přímé úměře mezi množstvím studentů a množstvím pe             Tato úměra je zabudována do českého systému už dnes v podobě dotací na student očekávat, že po zavedení školného se závislost ještě posílí.             Závislost v sobě ze své povahy nese oboustrannost: v tomto případě se závislos těch, komu jsou prostředky rozdělovány, ale i těch, kteří je rozdělují - tedy univerzitníc tedy logické, že tak, jak se v Torontu se zvyšujícím se školným snižují platy učitelů, zvy těchto manažerů. Není tedy divu, že se předloni na jaře manažeři rozhodli prostředky vynal příjmy kompenzovat osekáním jiných nákladů na provoz univerzity. Konkrétní strategie, tzv. spočívala ve snaze o rozpuštění jednotlivých menších, relativně autonomních kateder a ústa čínských studií) a jejich zařazení do většího, centrálně řízeného celku (např. škola jazyk Okolnosti zveřejnění tohoto záměru - spěšně a pod rouškou letních prázdnin - nasvědčovaly oficiálně deklarovaného záměru, tedy ušetřit na administrativních nákladech, bylo hlavní m nezávislost jednotlivých kateder, které mohly do značné míry ovlivňovat přerozdělování pen Pozadu za Západem Tato pokřivená argumentace je v českém prostředí dobře známá. Nutnost re zdůvodňována nutností šetřit. Případ Torontské univerzity, jejíž majetek se i v dobách kri však naznačuje, že tomu může být i naopak: nutnost šetřit může být účelově vytvořena za úč problematických „reforem“. Po zkušenosti z Kanady se domnívám, že české veřejné vysoké ško zásadní strukturální reformu týkající se vnitřního fungování škol, akreditací a jmenovacíc nepotřebuje.             Naopak: vyznačuje se velkou mírou vnitřní autonomie a vyvázanosti z tržního pr nám mnozí na západ od nás otevřeně závidí a kterou je třeba se snažit uchovat. Co potřebuj času k překonání dědictví minulého režimu a kvalifikované péče ze strany státu (včetně dos finančních prostředků). Být pozadu za Západem někdy může znamenat být naopak napřed.             A jak dopadl prosazovaný „academic plan“? Díky letnímu koordinovanému a několi trvajícímu odporu ze strany drtivé části akademické veřejnosti a velké časti veřejnosti ne nakonec podařilo přimět vedení školy nejprve k zásadním ústupkům a posléze plán začátkem l definitivně odložit. *** Možnost vybírat školné snižuje úroveň výuky. Vede ke snížení vstupních požadavků za účelem největšího počtu studentů.