Kdopak by se studentů bál












            ******************************************************************************************

            * Kdopak by se studentů bál
            ******************************************************************************************
            3.3.2012    Právo    Strana 6    Publicistika, autor: Petr Uhl       

            Nazvali to Týdnem neklidu, ti revoltující studenti.
            To označení nemá vadu.
            Nebyl to týden svrhávání vlády, ani týden konfrontace s ní, odporu a protestu. Jen neklid.

            odpovídá nejmenšímu společnému jmenovateli postojů většiny studentů.
                        Vzdělání není byznys – to bylo heslem Týdne neklidu. Druhým bylo, že komunikac
            se studenty nesmí být jednostranným vysvětlováním typu „pí – ár“, nýbrž dialogem. Ukázalo 

            studentské požadavky nejsou ministr Josef Dobeš a vláda schopni pochopit, natož přijmout. 
            přou, zda to je důsledek jejich pravicovosti, neoliberalismu, intelektuální nedostatečnost

            se přikláním k dvěma posledně uvedeným příčinám.
                        Přou se i o to, zda se kvůli listopadu 1989 bojí studentských protestů Dobeš a
            patroni Petr Nečas a Václav Klaus, jenž ochránil „nejlepšího polistopadového ministra škol

            kdo tu o školství rozhodují.
                        Není tu ale jen paralela s listopadem 1989. Nabízí se i srovnání se studentský
            v listopadu 1968 a dubnu 1969. První byla reakcí na obrat vedení KSČ od obrany hodnot demo

            socialismu k normalizaci, druhá reakcí na dosazení Gustáva Husáka za Alexandra Dubčeka.
            Jednou z akcí Týdne neklidu byla i beseda s Jaroslavem Sukem a mnou, kteří jsme se pro úča
            revoluční mládeže, jež bylo součástí tehdejšího studentského hnutí a pak působilo samostat

            vězení. Srovnání dneška s lety 1968– 1969 je inspirativní, byť rozdíly jsou velké. Tehdy s
            politickou podporu vyhazovaných představitelů KSČ, dnes jdou proti vládě.
                        Reakce dnešních studentů byly pro nás překvapením. Příjemným hlavně proto, že 

            autoritářství a establishmentu je hodnotově vlastně stále stejný, i pro současné studenty 
            proti dnešnímu kapitalismu. Je v tom jen více legrace a recese.
                        Ve srovnání s odporem proti manažerskému řízení škol a omezování akademických 

            školné jen vedlejším tématem Týdne neklidu. Podle Jaroslava Suka, jenž dobře zná Rusko, se
            školách po zavedení školného dostávají jen diplomy a tituly, nikoli vzdělání. Neschopní zk
            Školy si udržují platící studenty. A lidé bez peněz mají malé šance se na školy dostat. Po

            účastníků nedávného průzkumu veřejného mínění STEM soudí, že stát dnes zaručuje šance pro 
            z toho odpověď „určitě ano“ zvolila jen dvě procenta. Názor, že je nezaručuje, mělo 82 pro
            a z toho 44 procenta odpovědělo dokonce „určitě ne“. I pro pravicové občany ČR je zajištěn

            příležitostí pro všechny významnou hodnotou demokratické pravice, prý důležitější než pro 
            dnešní vládněkoaliční pravice, obávám se, demokratická není.