Stačil by mi litr měsíčně ****************************************************************************************** * Stačil by mi litr měsíčně ****************************************************************************************** 5.3.2012    Respekt    Strana 46    Rozhovor, autor: Ondřej Kundra ,Petr Třešňák        S Apolenou Rychlíkovou o studentské frustraci, iluzích rodičů a městě, které nevymyslíš Venku se stmívá a Apolenu Rychlíkovou čeká probdělá noc. Stráví ji s ostatními studenty na proti vládnímu návrhu školských reforem. Jedna z organizátorek Týdne neklidu srší energií otec, režisér Břetislav Rychlík, veterán občanského aktivismu v porevolučním Česku. Po rod charisma, ale jak říká, je tu také jeden rozdíl: „Jsem radikálnější.“ * Baví vás protestovat?             Už jsem se zúčastnila několika takových akcí, ale nedokázala jsem v tom protes najít nějakou radost. Když jsem se to nějak snažila analyzovat, došlo mi, že žiju v době, zakódováno „protestovat proti protestům“. Náš odpor k protestování je hrozně velký. A že n přes pusu to společné skandování a tak dále. Podobně to mám i já. Ale možná kdyby se to dě zábavnější formou, tak už by se v tom dalo najít něco povznášejícího. Prostě radost a legr * Dnes vás tady na fakultě čeká celonoční rebelie. To by mohlo být zábavné.             Uvidíme. Týden neklidu, který momentálně probíhá, je koncipovaný tak, že každá nějakou vlastní cestu v rámci té rebelie. My na FAMU si třeba můžeme dovolit víc než „fild lidem říct, že umění může být jednou z forem občanského protestu. Takže budeme promítat rů Dobeš s Hradem, kdy Václav Klaus krade „propisku“ a do toho problikává -vlastně podprahově „Ekonomie je královnou společenských věd.“ Potom máme video s ministrem Dobešem s heslem: vězeňského psychologa“, což bylo jeho předchozí zaměstnání, než šel do správní rady ABL. A je věnován Ladislavu Bátorovi. Sestříhali jsme jeho vítěznou cestu televizním AZ kvízem a výrok: „Intelektuálové, jděte už do hajzlu!“ Pak taky pustíme některé filmy, o nichž si my celospolečenský dopad, pozvali jsme angažovaného rapera Bonuse a další dobré kapely. * Jak daleko chcete ve své vzpouře zajít?             Těžko říct. Já mám strašně nerada nějakou osobní pomstu. Byla bych ráda, kdyby konsenzus, aby se ta věc začala normálně řešit. Ale mám strach, že u nás je to vždycky ode jestli se to rozjede ve velkém, umím si představit, že to tady bude jako v Anglii. * Když vláda nekývne na vaše požadavky, začnete rozbíjet obchody a zapalovat ulice?             My ne, ale myslím, že ve společnosti roste frustrace, a to do takové míry, že nic svaté. Mladí lidé mezi devatenácti a pětadvaceti mají buď tendenci nedělat nic, nebo t stranám extremismu, radikalizují se. Když nad tím uvažuju u sebe, tak mně je dvacet dva le třemi lety jsem si vůbec nedokázala představit, že se budu zamýšlet nad nějakým protestem. že žiju ve svobodě, a že ta svoboda je nekonečná. Každý den jsem ale atakována hloupostmi musím zapojit, jinak se zblázním. * Takže se také cítíte frustrovaná?             Já se permanentně snažím vymanit z nějaké frustrace, kterou ve mně každodenně vláda nebo vůbec nastavení společnosti. Mám pocit, že arogance moci u vládních úředníků do který už je nesnesitelný. Vezměte si všechny ty korupční kauzy, jež jsou spojeny se součas Věci veřejné by měly dávno lézt kanály, a ne sedět ve vládě. Současné studentské naladění toho, že spousta studentů volila koaliční strany, právě v té víře, aby se z nás nestalo da abychom nezbankrotovali. A teď najednou vidí, jak se jim ten ideální obraz rozpadá, že neu se nestala nějaká hodně bizarní aféra. A zároveň nevidí žádnou politickou alternativu, ve najít nějakou možnost seberealizace. Když potom vyleze Bohuslav Sobotka a jeho levicová vl ta pravicová, pouze přes oranžový kopírák, tak to možnost volby skutečně nerozšiřuje. * Nebojíte se, že v té emoci frustrace, kterou popisujete, ztratíte reálný obraz věcí? Opr opoziční smlouvy je přece současná situace mnohem lepší.             Toho jsem si úplně vědoma. Myslím si taky, že doba opoziční smlouvy, i když mi málo let, všechno, co se dnes děje, nastartovala. Propojení justice s mafií, klientelismus já žiju v této době, teď je mi přes osmnáct, jsem v nějakém produktivním období, a tak se to, co kolem sebe zažívám. * Studentské protesty dnešního rozsahu jsme tu dlouhá léta neměli. Jsou podle vás současní výrazně radikálnější?             To se nedá říct. Faktem je, že u většiny převažuje to, že nedělají nic. Já kdy toho pražského vakua, kde se permanentně potkávám pouze s podobně naladěnými lidmi, a dost Brna, jdu do hospody a potkám tam třeba bývalé spolužáky z gymplu… Oni mnou v podstatě úpl Pracují někde v realitce, mají se dobře, nadávají, že na nějaké cigány daně platit nebudou ně praštěná levičačka, která bůhvíproč něco organizuje. Vysvětlujte jim pak něco. * Kde se ta pasivita bere?             No, já si myslím, že z toho, že ti lidé nevyrůstali v nějakém naladění k ostra jsem se narodila v roce osmdesát devět a celá moje generace je rámovaná tímhle rokem. Mně připomínalo, že za komunismu to bylo naprosto katastrofální, ale že už je to vyhrané. A čl zvykne. Když nám to tehdy ti rodiče vybojovali a teď je ta svoboda, tak proč si na něco dá se starat, něco řešit? * Vy jste se na angažmá kolem reformy univerzit mohla také klidně vykašlat, přesto jste to             Mě hodně nakopla škola, ve které jsem. Když to přeženu, tady nás neučí jen děl hezké obrázky a nějak je poslepovat, aby to bylo dojemné. Nutí nás hlavně najít si svůj vn světa. Jsem tu třetí rok a jsem neustále konfrontována se svými spolužáky, kteří jsou větš chytří a také dost angažovaní. Takže jenom obyčejná debata s nimi u piva vyžaduje úplně ji argumentace a úplně jinou úroveň přemýšlení. A když tohle člověk zažívá pětkrát týdně, kaž do večera, nemůže ho nechat klidným to, co se děje kolem něj. Vadí mi všechno * Co vám na reformě vysokých škol nejvíc vadí?             Procházela jedenáctiměsíčním připomínkovým řízením ze strany Rady vysokých ško Studentské komory a České konference rektorů, aby byla vzápětí na ministerstvu svévolně př vystavena na světlo boží. To přece není důstojné. Vždycky když se mě na moje výhrady k ref tak říkám, že mi vadí všechno. Protože kritika téhle reformy by se neměla rozdrobovat na n to celý řetězec zoufale nepropracovaných výkřiků. * Zkuste být konkrétnější.             Nejhorší je to okleštění akademických svobod. Teď má hlavní rozhodující pravom univerzit nezávislý akademický senát. On volí rektora, schvaluje rozpočet, vnitřní předpis Navrhovaná změna ale v podstatě počítá s jeho nahrazením tzv. radou vysoké školy. Ta se má několika částí, nikde však nemá být nikdo z vědců, učitelů či studentů. Třetinu rady má na třetinu rektor a třetinu akademický senát. Když bude rektor takzvaně cinklý, nějak propoje pak oproti dnešku velmi jednoduché přes radu školu společně ovládnout. * Co ale hrozí?             Já mám trochu strach, že v tom českém prostředí Alešů Hušáků, Tomášů Hrdličků by to vedlo jenom k tomu, že v tom novém systému by někteří lidé objevili možnost vysát ze Když se podíváte, kde většina současných univerzit sídlí, tak ty největší jako Univerzita FAMU mají budovy na hodně lukrativních místech. Ta zmíněná rada univerzity by měla možnost tímto majetkem. A já bych docela nerada strávila zbytek svého studia místo v centru na náb Butovicích někde mezi paneláky. A tady u nás by třeba byla nová pobočka ABL. * Nepřeháníte trochu?             Teď takto extremizuji, ale ani tahle varianta přece není vůbec vyloučená. * Řada univerzit je dnes hodně uzavřená do sebe, změna, již navrhuje ministr, by do nich n mohla přinést novou energii. Není problém spíš v tom, že a priori nevěříte reprezentaci, k             Samozřejmě, to prostředí si jednak důvěru nezaslouží a zadruhé, univerzity na špatně, aby tento přímý zásah opravdu potřebovaly. Mám pocit, že ta změna by nevedla k ote ale naopak k ještě většímu uzavření do ještě větší zkumavky. Vysoké školy, které byly dosu najednou podléhaly politické kontrole, což mě děsí. * Vystupujete také proti školnému. Co vám na něm vadí? Mohlo by přece motivovat studenty, vzdělání, vyžadovali po svých školách kvalitu a také přinést různé výhody, třeba více host ze zahraničí, lepší vybavení.             Já jsem proti školnému a priori. To, co říkáte, je hrozně hezké, ale ve chvíli jednou z nejhorších zemí Evropské unie, co se týče poměru financování vysokých škol a HDP, mě argumenty, že studenti by si měli více vážit svého vzdělání, neobstojí. A rozhodně ne v navrženým okleštěním jejich akademických svobod. Platit za něco, na čem se nemůžu nijak sp pokud chcete studovat souběžně více škol nebo studium protahujete, platíte už dnes a nejso Co se týká benefitů, jejich zavedení ministrův návrh neobsahuje, i to je problém. * Česko je velmi rovnostářská země se silnou střední třídou. Myslíte, že by studenti a jej nezvládali platit?             Když studujete v jiném městě, než odkud pocházíte, tak bydlíte třeba na koleji měsíčně, pět set korun dáte za telefon. Když moc nevycházíte z domu, tak třeba život v Pra minimálně šest sedm tisíc. To je dost i bez školného. A to já se třeba snažím vydělávat už pracuju v kavárně za sedmdesát korun na hodinu. Problém vidím i v tom, že když vylezete ze dluh, pracujete, abyste se ho zbavili a na normální věci jako je rodina nemáte čas. Pro mě stojí jinak: není vzdělávání něco jako práce? Nepracuje člověk tím, že se vzdělává, sám na počet hodin by trávil v té práci? * Myslíte tím, že bychom vám za studium měli ještě platit?             Ono to tak v některých zemích totiž funguje, třeba ve Finsku. A ve Skandinávii nesnižují veřejné výdaje na vysoké školství, úroveň terciálního vzdělávání je jedna z nejv OECD a nemají s tím žádné problémy, naopak. * Problém je, že byste nejdřív musela přesvědčit generaci svých rodičů, aby jako ve Skandi platili vysoké daně.             Samozřejmě. Všichni lidé kolem mě platí daně, příspěvek státu tedy dáváme. * Také bychom pak třeba chtěli jako vaši koncesionáři vědět, jak studujete, jestli nechodí neflákáte se po kavárnách…             S tím nemám problém. Podívejte se na všechny ty soukromé školy, kde studenti p peníze, jsou přece dnes spojené s největšími skandály. Takže se ukazuje, že ta rovnice ško kvalita úplně neplatí. Tedy aspoň v Česku. * Kdyby se tu zavedl skandinávský model, jaký „plat“ byste si představovala?             Ve Finsku dostávají nějakých deset tisíc za semestr. Měsíčně by mi klidně stač vzhledem k mým studijním výsledkům, které nejsou úplně nejhorší, přehnané. Já mám pocit, ž styděla, kdybych dostala ty peníze od státu a šla bych na zkoušku, aniž bych to pořádně um mnohem větší hnací motor. * Jako studenti požadujete odmítnutí školného i rady vysokých škol. Už víte, co budete děl vláda nevyhoví?             Rádi bychom se dohodli, a pokud by tomu vláda byla otevřená a uspořádala nějak stoly, budeme na jednání docházet a samozřejmě se snažit naslouchat i druhé straně. Podle vyžadovalo výměnu ministra školství. Když vláda na všechno řekne ne, bude to hrozně zvlášt Co pak dál, to je však ještě otázkou naší další vnitrostudentské debaty. Je potřeba hledat prostě prolomit. * Napadá vás nějaká?             Univerzity mají v zásadě dvě silné páky. Jednou je to, že by se prostě přestal zkoušky. Druhou nevypsat přijímací řízení. To jsou momenty, které by, dosti pravděpodobně, celého toho systému. Což je docela smrťácké. Vláda by pak byla nucena s nimi komunikovat. nepravděpodobné, že by se univerzity k takovému kroku uchýlily. Řekni Karlovi ne * Působíte rozzlobeně. Je něco, co vám v posledních letech dělá radost?             Bude to znít sobecky. Píšu teď bakalářku o počtu dokumentů v kinech. A ten za let vzrostl ze tří na devatenáct. A to je taková každodenní radost, že lidé začínají mít o zájem. Mám taky radost z toho, že spousta mladých lidí vedle mě se věnuje angažovanému umě zapojením se do protestů hodně unavená, takže nejsem schopna uvažovat moc pozitivně, ale m dějí radostné situace, vzniká spousta vtipných a nekompromisních organizací, lidi se snaží třeba jen na své lokální úrovni, ale díky bohu aspoň za to. Úžasné je taky potkávat lidi, vážit, zapříst s nimi rozhovor nebo se i pohádat. * Říkáte, že vás bývalí spolužáci považují za „levičačku“. Vnímáte se tak?             Já myslím, že tohle rozdělení už dneska nefunguje. Mám ale vyvinuté sociální c nutí třeba nakoupit tašku jídla bezdomovcovi, když přešlapuje před obchodem, nebo mu donés vidím, že mrzne. Chci mít otevřené oči pro realitu a na základě toho pozorování a následné utvářím nějaký názor. * Pocházíte z hodně angažované rodiny. Váš otec i matka točí řadu dokumentů, veřejně vystu nějak vaše generace od jejich?             Já si myslím, že jsme v některých názorech radikálnější. Nám se už nestává, že jenom proto, že je třeba známe spoustu let. Naopak jsme schopni se i s takovými lidmi pohá když je ta hádka odůvodněná. Na generaci mých rodičů mi připadá zajímavé a zároveň smutné, jedni a ti samí lidé, kteří vykukují ven a organizují se napříč skoro všemi iniciativami. * S kým se vaši rodiče nedokážou pohádat?             Já jsem třeba dosti velký kritik TOP 09 a do jisté míry to dávám za vinu Karlu Schwarzenbergovi. Do něj si spousta lidí vložila svůj ideál morálního člověka a on mu nedo o něm natočil hodně pozitivní film a myslím si, že ani v současné době není ochoten si při Schwarzenberg jako předseda strany nese za spoustu věcí odpovědnost, je to na jeho bedrech TOP 09 pod jeho vedením pasovala do role jakési morální autority, ale řadu afér, spojených veřejnými, neřeší. To mi připadá jako takový malý podvod. * Přete se o to s tátou?             Přeme se, někdy na sebe i křičíme, že to tak není a že Schwarzenberg je přece Já svým rodičům samozřejmě rozumím. Ono za „totáče“ byla ta protirežimní skupina tak hrozn lidem nezbývalo nic jiného než důvěřovat sami sobě navzájem, hodně se o sebe opřít. Takže pochopitelné, že spolu doteď drží. Ale z toho je potřeba se někdy dostat a jasně říci: „Ka neudělal dobře!“ To mi chybí. * Nechcete náhodou sama vstoupit do nějaké strany?             Já si v sobě možná ještě stále nesu takovou tu představu, že vstoupit do stran se zdiskreditovat. A zatím tady není strana, která by mě nějak lákala. Volila jsem zelené, že teď nejsou moc vidět a málo se snaží. Přece kde jinde se profilovat než na školství, kt předseda vedl? * Strany tu trpí uzavřeností. Když si každý řekne, že do nich nechce vstoupit, a rezignuje měnit, moc věcí k lepšímu se tu nezmění.             Ano, ale já nemám žádnou politickou ambici. Kdyby se tu dokázala zformovat nov jejíž obrysy si teď nedokážu představit, a skládala by se z lidí, kteří jsou v současné do naštvaní, mají prostě touhu věci měnit, tak by to bylo zajímavé. Ale vstupovat do starých hrozně proti srsti. * Neuvažovala jste o tom, že byste tu všechno nechala být a odjela do Ameriky nebo Anglie?             Ne. Já si myslím, že člověk, který je nějak citlivý, si problémy najde v jakék bych skončila asi tak, že bych za chvíli okupovala Wall Street. Možná snad jet jedině do t tam je zase děsná zima a to je depresivní. Žiju tady a teď a chci to měnit tady. * A cítíte se víc jako Evropanka, nebo jako Češka?             Já se cítím jako Češka i jako Evropanka, to je podle mě stejné. Nepopírám svoj identitu na úkor Evropské unie a naopak. * Vaše rodina má navíc silnou lokální identitu, vztah k Brnu, Javorníkům a moravské kultuř dětství tuhle vazbu? K tradici, k folkloru, ke slivovici...             Tak tvrdej vůbec nepiju, v patnácti jsem měla otravu alkoholem. * A to bylo na tradiční oslavě, nebo na moderní brněnské oslavě?             Moderní velikonoční, s kámoši na Kraví hoře. Ani k folkloru bůhvíjaký vztah ne jsou hezké, ale vzhledem k tomu, jak jsem to musela absolvovat jako dítě, vytvořila jsem s vždycky mi to připadalo trapné. Občas uvažuju, do jaké míry je dneska folklor autentický. na Horňáckých slavnostech, pár si jich oblékne kroj a pro pobavení ostatních fidlá na hous autenticitu, spíš party jiného typu, která je pro někoho jímavější a pro někoho ne. K Brnu vztah, který často řeším. Brno je Brno. Já vždycky říkám, že Brno nevymyslíš. * Tak to budete muset nám Pražákům vysvětlit.             Vždycky vás tam něco překvapí. Brno je třeba to, že jde ženská po ulici, spadn už ji nikdo nikdy nenajde. To se stalo v šedesátých letech. Ono je to hrozně zvláštní měst bizarních podob. Třeba vás vždycky překvapí magistrát, jak je kreativní. Jeden z lidí, kte kolem recesistické skupiny Žít Brno, teď vytvořil glóbus Brna, což je úplně absurdní. Naho kolem Špilasu a dole byla jenom voda, jako že za Brnem už nic není. Taková speciální legra Brno pak vydala o tomhle glóbusu falešnou tiskovou zprávu s hlavičkou městského Turistické centra a poslala ji do všech médií. A obratem přišlo z turistického centra dementi, které duchu, že „Brno nevymyslíš“. Úředníci v něm upozorňují, že se šíří falešná tisková zpráva chtějí zároveň říci, že ten a ten týden vydali jen dvě oficiální tiskové zprávy a v jedné „Brněnský krokodýl na 350 dnů opustí průchod pod věží Staroměstské radnice.“ To je úplně b * Zdá se.             No a my jsme se pak šli podívat na výstavu s tím glóbem. Na ulici nás stálo as sluníčko svítilo a my jsme se všichni dívali se tu úplnou hloupost, protože co jiného je g tam stojí deset lidí, hledáme na glóbusu ty naše ulice, jsme hrozně spokojení a vůbec nech věc vlastně existuje. Ale stojí nám za to se s těmi kamarády na pár minut potkat, dát si c domů. To je věc, kterou v Praze nemáte šanci zažít. Apolena Rychlíková (22) Vystudovala Biskupské gymnázium v Brně, nyní pokračuje na FAMU ve dokumentu. Natočila dokument Vajíčka o hledání hranic mateřského pudu a Hájek na zámku, Pe kontroverzním kancléři prezidenta republiky. V současné době točí s ministrem financí Miro o hazardu. Na FAMU je jednou z koordinátorek protestů proti vládní reformě vysokých škol.