Požár na školách ****************************************************************************************** * Požár na školách ****************************************************************************************** 5.3.2012    Respekt    Strana 37    Společnost, autor: Hana Čápová        Týden skončil, ale neklid na českých univerzitách trvá dál Ruch na chodbě pražské filozofické fakulty přehluší megafon: „Akademické svobody hořííí!“ studentů na ten hlas čeká a v pyžamech vybíhají na ulici. „Hoří“ také o několik set metrů pedagogickou fakultou. Plameny z kartonu tu požírají symbol školy, sovu. Do právě skončené se zapojilo osmnáct veřejných vysokých škol a strach o „akademické svobody“ se v protestec ozýval nejčastěji. Hysterie? Nebo realistický odhad? Ostuda univerzity Na náměstí před pražskou filozofickou fakultou není k hnutí, za chvíli se odtud na deset t vydá před vládu. Tisíce studentů zaplnily během posledních únorových dní také ulice Brna, Ostravy, Plzně či Českých Budějovic. Studenti a akademici chtějí ministry přimět, aby hodi reformy vysokých škol z pera ministra školství Josefa Dobeše (VV). Připravovaný zákon o vy by podle nich vpustil na akademickou půdu politiky a byznysmeny, omezil vysokoškolskou sam tím i svobodu škol.             „Nechceme Synerov na vysokých školách,“ hlásal ve středu dopoledne jeden z tra nad hlavami studentů pochodujících k vládě. Právě odveta liberecké stavební firmy Syner, „ předraženými zakázkami a vazbami na politiky, proti učiteli Karlovy univerzity Jaromíru Ba stala studenty často opakovaným příkladem toho, jak by byznys a politika zakroutily krkem nezávislosti. Baxa, který se angažuje v liberecké politice, totiž loni zveřejnil studii Pr politiky: Liberec a Syner. Dokládá v ní, že politici šli firmě na ruku a uzavírali s ní pr smlouvy. Jednatelé Syneru reagovali dopisem rektorovi univerzity, že jsou rozhořčeni tím, jako Baxa může učit na tak renomované škole. „V rámci své politické činnosti se negativně konkrétním podnikatelským subjektům. Své útoky provází různými studiemi, jejichž odborná ú nízká, že by stěží obstály na střední škole,“ napsali. Baxa podle nich na „nejprestižnější univerzitu“ nepatří: „Informace předkládáme jako vyjádření našeho rozhořčení a zklamání na výše uvedené případové studie může být zároveň vyučujícím na Univerzitě Karlově.“             Podle předsedy Studentské komory Rady vysokých škol, studenta politologie na K Miroslava Jašurka, je dopis rektorovi z počátku února vztyčeným ukazovákem proti chystaným Dnes se rektor může dopisu zasmát a odkázat podnikatele do patřičných mezí právě s odkazem svobody. O tom, zda bude ve funkci, totiž rozhodují učitelé a studenti školy. Když ho ale složená mimo jiné ze zástupců firem a posvěcená politiky, může být podle Jašurka k takovým mnohem vstřícnější. Český rybník Studentům a akademikům na věcném záměru zákona o vysokých školách nejvíc vadí právě to, že školou měli předat lidem zvenčí. Teď o všem důležitém rozhoduje akademický senát, jsou v n a studenti a ti si také senát volí. A senát pak volí rektora a schvaluje rozpočet ovlivňuj to, jaké obory studia dostanou zelenou nebo nad čím se bude bádat. Zákon chce přesunout ty ze senátu na radu vysoké školy. Podle jeho současné verze by třetinu radních navrhoval aka třetinu rektor a třetinu ministr. Ten by pak všechny radní, se souhlasem vlády, jmenoval.             Myšlenka, že veřejné vysoké školy by měli nějací reprezentanti veřejnosti ovli než dnes, není ničím novým. Před pěti lety ji do Bílé knihy návrhu změn vysokoškolského pr sociolog Petr Matějů, inspiroval se přitom praxí na řadě zahraničních univerzit. Zastánci tím, že odborníci zvenčí budou ke škole přísnější, rozhýbají pohodlný rybník a povedou ško byla lepší a dokázala se měřit se zahraničím.             Její odpůrci však namítají, že v českém prostředí, zapleveleném klientelismem to dopadne jinak. Radu podle nich obsadí lidé, kterým nepůjde o zlepšení školy, ale o vlas „Politická a podnikatelská kultura v Německu nebo Rakousku je úplně jiná než u nás. Něco t Syner by si tam žádná firma nedovolila,“ míní Jašurek. Souhlasí s tím, že veřejnost má dos do chodu škol mluvit, jejím zástupcům má ale být svěřena jen kontrola a poskytování zpětné rozhodování o škole.             Zatím byla řeč o samosprávě školy, kterou chce reforma oslabit. Jak to však so akademickými svobodami? Ty totiž definuje dokument Magna Charta Universitatum, jejž podeps některých evropských univerzit před čtvrt stoletím v Bologni. Patří k nim svoboda bádání, informací, zveřejňování výsledků, svoboda výuky založená hlavně na otevřenosti různým věde právo udržovat vztahy v akademické a odborné komunitě. Třináct zemí Evropské unie si vtěli svobody přímo do své ústavy. Nikdo ze zastánců reformy jistě nemá v úmyslu věci, které zně zemi samozřejmě, studentům a akademikům upírat. Podle odpůrců to ale stejně nastane - jako důsledek plánované reformy. Podle někdejšího rektora Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušky Radu vysokých škol plánovaný zákon oponuje, je v českém prostředí jedině samospráva univer jejich svébytnosti. „Akademici mají být odpovědní škole, své disciplíně, studentům. Nikdo diktovat, čemu se mají věnovat. Když bude mít firma svého zástupce v radě, může třeba tlač škola věnovala výzkumu, který je pro ni užitečný,“ říká Jiří Zlatuška. „Nebude to probíhat přijde za výzkumníkem a bádání mu zakáže. Stačí, když přesměruje peníze do oblasti, která             Argument, že třeba v Británii podobné rady, jaké navrhuje reforma, existují a nezneužívají, ho neuklidňuje. České prostředí se podle něj s tím britským vůbec nedá srovn Bádat z rozmaru Akademici se obávají také toho, že reformou prosazovaný „manažerský přístup“ a diktát efek neblahé důsledky. Prorektor Karlovy univerzity Stanislav Štech uvádí jako příklad akademic že na univerzitách je místo i pro obory, jež studuje jenom pár lidí, a dělají se tu výzkum vypadat, že jsou k ničemu. Jejich motorem je zvídavost autora, jenž mnohdy sám neví, k čem mohlo být užitečné. Přesto může být výsledkem objev, který „změní svět“. Reforma by podle že by se „pěstovaly jen věci, které vynášejí“. „Změnilo by to tvář univerzit,“ tvrdí prore něco jen tak, ,z rozmaru‘, je důležité.“ Přesně toho se bojí také jeden z aktérů iniciativ vysoké školy Michal Uhl, který na Fakultě sociálních věd UK vede kurz s názvem antropologi Právě fakt, že o něj univerzita stojí, považuje za důkaz její akademické svobody. „Když bu místě efektivita, bude zkoumání komiksů tím prvním, co bude zrušeno,“ říká. „Těžko doložím bude hodit v práci. To opravdu nebude, ale přesto to má hodnotu, dá to větší rozhled.“ Ště z liberecké univerzity přivedla do iniciativy Za svobodné vysoké školy pro změnu negativní Před pěti lety nastoupila jako doktorandka a odborná asistentka na fakultu mechatroniky Ús technologií a aplikované informatiky. Zkoumala nanočástice železa, které mají z podzemí od Právě tato metoda byla pýchou ústavu, na financování výzkumu se podílela firma, jež pak ch v praxi použít. Klímková si však byla čím dál jistější, že nejde o žádný zázrak. „Zjistila nemají takové vlastnosti, o jakých se mluví,“ vzpomíná. „Také poznatky z jiných pracovišť tom, že je to bublina. Mým nadřízeným se ale nehodilo, abych o výsledcích referovala.“ Nak odešla na jinou fakultu.             Chování svých někdejších šéfů Štěpánka Klímková rozumí: školy mají málo peněz, projekty placené firmami a kritická analýza zkoumaných částic by podnikatele přiměla ukonč nedobře se vyvíjející výzkumné akce. Nicméně rozumět neznamená souhlasit: neblahá zkušenos Klímkové zarytou odpůrkyni navrhované reformy. I když ani teď není situace na vysokých ško plánovaný zákon by podle ní otevřel dveře tlakům firem a závislosti na nich úplně dokořán.             Politiky a akademiky nyní čeká další kolo jednání. Podle předsedy Studentské k vysokých škol Miroslava Jašurka je o čem mluvit. Reprezentanti vysokých škol nemají nic pr vyjasnilo, které ze současných sedmi desítek institucí (dvacet šest je veřejných, ostatní špičce a které naopak vychovávají jen „kvalifikované dělníky“, tedy proti dělení na školy a profesní. Souhlasí také s tím, aby stát na jejich kvalitu dohlížel přísněji. Jsou ale ro samosprávné akademické senáty si vzít nedají.