Akademické svobody v ohrožení? ****************************************************************************************** * Akademické svobody v ohrožení? ****************************************************************************************** 2.3.2012    Psychologie dnes    Strana 40    Zaujalo nás, autor: Daniela Kramulová        Věcné záměry dvou navrhovaných zákonů: o vysokých školách a o finanční pomoci studentům vy protesty. Proti vystupují akademici i studenti, vzduchem létaly melouny jako symbol milion oknem. O názor jsme požádali profesorku Vladimíru Dvořákovou, politoložku působící na VŠE Akreditační komise ČR. * Je ohrožení akademických svobod, před nímž odpůrci projednávaného zákona varují, skutečn problémem?             Není přehnané říci, že akademické svobody jsou základem naší civilizace. Rozví od 11. století, kdy v Evropě začaly vznikat první univerzity. Vždy těsně souvisely s rozvo také s tím, co umožnilo postupný rozvoj liberálních a demokratických hodnot. Na vysokých š vznikat akademická obec, komunita, v níž se svobodně a otevřeně diskutují nejrůznější téma kde učitelé a studenti jsou partnery s danými právy a povinnostmi, společně se podílejí na Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jak jsou práva a povinnosti členů akademické obce nastav vybalancovat, jak propojit vliv na rozhodování a nesení odpovědnosti, ale omezování akadem proti základům a hodnotám naší civilizace. Svobody se v průběhu staletí rozvíjely, nebyl t proces jejich posilování. Vždy, kdy docházelo k jejich omezení, znamenalo to cestu zpátky, strachu z lidského poznání, vědění a především strach z otevřené diskuse. V posledních let České republice mění pohled na postavení studentů a význam vysoké školy. Masifikace školst větší počet studentů na vysokých školách, není projevem demokratizace, jak se někdy uvádí. sociálních bariér je podstatné a je demokratické, protože umožňuje talentovaným jedincům v ohledu na sociální postavení. Ale navyšování počtu studentů a absolventů zejména u magiste doktorské) úrovně nemá s demokracií nic společného. Pouze devalvuje vzdělání jako takové. obec takřka vymizel, na některých nových školách ani nevznikl, neboť se přijímá absurdní p že student je klient a škola institucí, která poskytuje služby. U soukromých škol je to ma rozhoduje, jaké budou. A nový zákon místo aby tlačil na to, aby jistá míra akademických sv i na soukromých školách (což je například v USA zcela běžné), rozšiřuje takovéto vnímání s vysoké školy. V momentě, kdy z učitelů uděláme jen pracovníky a ze studentů jejich klienty kořeny společnosti. Akademické svobody jsou garancí rozvoje svobodného vědeckého bádání; o nemohou rozhodovat jen politici či zájmy soukromých firem. Představa, že univerzity budou rady jmenované politiky, může k potlačení těchto svobod vést. Může se otevřít prostor po p ideologizace škol či pro prosazování určitých ekonomických zájmů. Věda by samozřejmě měla praxí a společenskými potřebami, ale univerzity musí dbát na to, aby výzkum nebyl jen účel určitých subjektů. Mimochodem, jedním z důvodů, proč komunistický režim ztrácel ve vědecké právě to, že o zaměření vědeckého bádání rozhodovali politici. Pokud přestaneme vnímat vys centra vzdělanosti, která nesou i etickou odpovědnost, a nahradíme je trhem se vzděláním, vyprazdňování obsahu demokracie. * Navrhovatelé zákona se ohrazují proti protestům mimo jiné i tím, že akademické obce měly čas v loňském roce.             Řada připomínek také byla vznesena, proběhlo několik jednání, na nichž se hled řešení. Jenže pokud vím, reprezentace vysokých škol si stěžuje na to, že připomínky či nal nebyly vzaty v úvahu. Není tedy divu, že je reprezentace vysokých škol rozhořčená. Předkla argumentují tím, že vlastně se s reprezentací vysokých škol shodují; výhrady jsou jen vůči otázek. Problém je ale v tom, že nesouhlas se týká těch nejzákladnějších věcí a souhlas dí argumentace je opravdu zavádějící. * Jak moc neuralgickým bodem je školné?             Proti konkrétnímu návrhu školného se postavili téměř všichni, i ti, kteří byli zastánci. V původním záměru totiž bylo, že spolu se školným se zohlední situace sociálně s abychom nepřicházeli o talenty. Dále se hovořilo o výhodných půjčkách, které budou moci st splácet, až dosáhnou určité výše platu. V současné podobě návrhu to však vypadá jinak. Naj dozvídáme, že studenti jsou „vyžírkové“, kteří si studují za peníze daňových poplatníků. N neříká, že kvalitní vzdělání (nikoli samozřejmě samotné tituly) přinášejí společnosti ekon stabilitu, nízkou kriminalitu atd.             V mnoha vyspělých zemích existují promyšlené koncepce vzdělávací politiky. Ško podle oborů, stejně jako případně nastavené splátky v situacích, kdy se dosáhne jisté rela hladiny příjmů. Dokonce například studenti pedagogických fakult v některých zemích dostáva což vede k tomu, že na učitelství se hlásí ti nejlepší uchazeči, fakulty si vybírají a zem velmi kvalitní učitele na všech stupních škol. To je z dlouhodobého hlediska samozřejmě vý tím dáváte základ pro budoucnost. Studenti jiných oborů, které jsou „lukrativní“, musejí s procentu nákladů na své studium. Jak má náš učitel se sotva průměrným platem splácet půjčk zároveň zakládat rodinu a řešit bydlení? Koncepčních řešení a příkladů v zahraničí najdeme u nás se „koncepce“ nenosí. Řeší se spíše momentální politické (a ekonomické) zájmy. A to návrzích nové legislativy, která by podle kritiky z řad vysokoškolské reprezentace vlastně nic nepřinesla a navíc by vytvořila sociální bariéry. Panují i obavy, že legislativy by mo nastavena tak, že by umožnila vyvádět peníze pro školy ze státního rozpočtu určitým finanč * Reforma vysokého školství je v řadě oblastí třeba. Měl by tedy být podle vás zákon přija             Asi není vhodné přijímat zákon v podobě, v jaké ho odmítá naprostá většina těc Přitom ale nový zákon či úprava zákona o vysokých školách je potřeba. Já to například cítí procesu, kdy by bylo vhodné se posunout k výraznějšímu propojení akreditací spjatých s hod Posílilo by to vytváření systému vnitřního hodnocení kvality každé školy, posílení vlastní za další rozvoj a vývoj. Takových dílčích věcí je určitě hodně, je otázkou, jestli by v té vhodnější jen novela zákona.