Studentské rebelie ****************************************************************************************** * Studentské rebelie ****************************************************************************************** 5.3.2012    Respekt    Strana 15    Komentáře, autor:  Erik Tabery        Proč stojí za to studentům naslouchat Česká historie říká, že když se ve velkém bouří vysokoškolští studenti, děje se něco zásad se k masovým protestům odhodlávají jen v přelomových momentech. Přináší tedy současná vzpo tzv. Týdnem neklidu další významný předěl? Zdá se, že ano. Utrhnout si moc Pro vykreslení podstaty současného neklidu na univerzitách je klíčové, odkud se na něj poz Jeden obraz získá člověk z médií a internetu, kde by se mohlo zdát, že tím nejdůležitějším jde, je nemuset za nic platit. Úplně jiný obraz se ale otevře tomu, kdo navštíví akce stud nimi do řeči. Každý, kdo to udělá, zjistí, že realita je mnohem zajímavější.             Po pravdě řečeno, hamletovská diskuse nad školným „platit, nebo neplatit?“ je studentské rebelii to nejméně podstatné. Jde o věcné, dá se říci technické téma, kdy i řad odpůrců onoho „platit“ mezi studenty po chvíli připouští, že za jistých okolností by nebyl Nesouhlas by stáhli v případě, že by školné umožnilo zvednout platy stávajícím pedagogům a zaplatit ty, na které školy dnes nemají vůbec. Tedy že by to vedlo ke zkvalitnění výuky a sociálních stipendií. Ministerstvo školství však udělalo hned několik chyb, jež akceptován znemožnilo. Nejen načasováním, kdy ve chvíli stoupajících nákladů v tolika oblastech život taktické halasně přidávat další, ale také tím, že školné mělo nahradit část výdajů státu, nepřineslo žádný. Navíc nebylo jasné, jestli by zbylo na sociální a prospěchová stipendia. Věnujme se tedy tomu závažnějšímu, co s sebou demonstrace nesou. Stačí jen chvíli studenty aby bylo jasné, že se neprotestuje jen proti nějakým krokům ve vzdělávání. Tady se vyslovu s tím, jak se v Česku dělá politika, jak se zde spravují veřejné věci a jak se rozhoduje. na diskusi o radách, jež by podle vládní reformy měly nově vysoké školy řídit. Ačkoli jde funguje v několika západních zemích, v Česku se ho studenti děsí. Proč? Mají strach, že mo najmenuje do rad své kumpány a pověří je úkolem univerzity tunelovat. Dosud jsme krizi důvěry v politické reprezentanty mohli vidět u starších generací, jejichž rozčilovalo, že zatímco jim stát se vztyčeným prstem káže o utahování opasků, o nutnosti p nové daně či poplatky, nad miliardovými daňovými úniky z hazardu, nad předraženými dálnice zakázkami velmi benevolentně mhouří obě oči. Politici tento rozpor značně podcenili a nyní jejich laxnost vedla k tomu, že nedůvěra zasáhla i další generaci - tu nejmladší. Což vede opakovanému apelu, aby strany nereformovaly jen obory společenského života (školství, zdra atd.), ale také samy sebe. Když to neudělají, jejich nulová důvěryhodnost neprosadí na vlá nikdy nic.             Z výše uvedených důvodů je třeba aktivitu studentů přivítat, i kdyby s nimi čl bodech nesouhlasil. Jde bez nadsázky o emancipační moment, jejž tato generace potřebovala. nuceni hledat definici toho, co chtějí, definují se i jako aktivní občané této společnosti studentských rebelů ze strany prezidenta a jiných politiků míjí podstatu. Studentům nejde utrhli moc, která jim nepatří. Oni se hlásí ke své odpovědnosti. Dělají to, co po nich vžd společnosti chtěla (aspoň proklamativně) - totiž aby pořád neremcali a něco také vykonali.             Možná jsou protesty rušnější, než si někdo představoval. Tu a tam zaznívají i nepromyšlené argumenty. Studenti ale nejsou profesionální agitátoři, aby věděli, jak přesn za chaos v námitkách může i chaos v krocích ministra školství Josefa Dobeše. Na jeho - pří tragika Věcí veřejných. Tato strana totiž už ví, že nemá šanci být zvolená znovu. Kdyby vě odvolala by Dobeše už dávno a snažila se zachránit si renomé. Takhle už prostě na všechno Česká televize varuje Řada zástupců ČSSD se netají radostí, že jim vláda žene studenty do náruče. Ty studenty, k volili v minulosti spíše okrajově. Něco na tom bude. Ostatně většinu hostů studentských di levicoví aktivisté či novináři (Keller, Uhl, Stöckelová atd.). Odpor studentů však zasahuj rovnoměrně (a oprávněně) celé politické spektrum, takže radost je předčasná. Nicméně fakt, nabourává svou voličskou základnu, je neoddiskutovatelný. Mnozí kritici vnímají aktivity studentů pouze jako snahu vyhnout se placenému studiu. Podo časem lékaři vystávkovali větší platy. Jinými slovy, že v této zemi se lidé ozvou jen tehd vlastní blaho. Je to prvoplánová kritika, ale studenti by na ni měli myslet při dalších kr             Může se jim totiž stát, že jejich protesty uspějí a vláda se svými kroky ustou Situace kolem univerzit by mohla v horším případě kopírovat události kolem České televize I tehdy veřejnost protesty uhájila tuto veřejnoprávní instituci proti zásahům politiků. Zá mělo konzervační efekt na toto důležité médium. Někteří lidé v televizi totiž nabyli dojmu všechno báječně, když za nimi veřejnost stojí, a nechtěli nic měnit. Toho by se měli stude vyvarovat. Ne všechny ministerské návrhy jsou špatné. Dnes všichni vědí, že vysoké školy m potíže s kvalitou. Jsou často uzavřené vnější debatě, nechtějí si připustit, že učí zastar Studenti nejednou mlčky přijímají špatné přednášky, protože pasivita jim usnadňuje cestu k diplomu. Kritické myšlení se na řadě vysokých škol nepěstuje vůbec. Pokud tedy přednášejíc myslí vážně vše, po čem volají, čeká je hodně perná práce. Když se jí nezhostí dobře, bude vítězství jen odkladem problémů na pozdější, ale nedalekou dobu.