Vědí studenti, co to je akademická svoboda? ****************************************************************************************** * Vědí studenti, co to je akademická svoboda? ****************************************************************************************** 1.3.2012    Lidové noviny    Strana 14    Horizont, autor: MARTIN ŠEŠINA, DISKUSE Sleduji každý den zprávy o tom, jak studenti organizují protesty proti reformě vysokého šk se přidávají vysokoškolští učitelé a všichni společně brojí proti reformě. Jednohlasně opa porušena akademická svoboda, a já si říkám - vědí ti studenti, co to je akademická svoboda práva, v čem je ohrožena? Vzpomínám v této souvislosti na stávkové akce železničářů v deva a nalézám zde souvislosti, které mi dříve nedošly. Odboráři tehdy bránili reformě železnic Reforma se nekonala a my dodnes jezdíme převážně stále v umolousaných, špinavých a zastara mnohdy i se zpožděním. Kdyby se tehdy bývala vláda, údajně pravicová, v čele s Václavem Kl postavila, vypořádala se s nimi nekompromisně tak, jak to s odbory udělala Margaret Thatch mohla se provést reforma, na železnici by se připustila konkurence a my jsme dnes mohli je v nových, čistých vozech a mohli si třeba i podle vlaků řídit hodinky jako za Rakouska-Uhe chtěli zachovat stávající stav, který jim vyhovoval, nechtěli riskovat, že by museli přejí železničním firmám, kde by museli pracovat tak, jako my, OSVČ, bez ohledu na osobní volno peněz, když se nebude dařit. Kdo platí, poroučí A tak si říkám - nejde nyní o totéž? Všichni vědí, že stávající stav ne proč riskovat, vydávat se na cestu, která nás donutí se změnit, když my to vlastně nechcem toho, že nás to smete, přijdou jiní, třeba schopnější. Studenti i učitelé chtějí akademick a státe (tedy společnosti), dej nám peníze, každý rok více a více, a do ničeho nám nemluv. že v listopadu 1989 jsme se vydali z klece do světa, který stojí na něčem jiném a v němž p jednu z nejdůležitějších rolí, ať se nám to líbí, nebo ne. Kdo platí, poroučí, s tím se ne a je to fér. Nic proti svobodě, avšak mohu být svobodný, když jsem odkázán na toho, kdo mn svobodný mohu být, když žiji a podnikám za své, jsem-li odkázán na jiné, musím se podřídit vysokoškolské reformě, plátce (stát, potažmo společnost) nežádá ani výlučné rozhodovací pr mít v rozhodovacím orgánu menšinu, tedy může být přehlasován. Tak proč ten pokřik?             Reforma školství je nezbytná. Již státní maturity ukázaly celou mizerii středn u nás, chystá se nějaký průzkum základního školství (i zde se ukáže bída stávajícího systé školstvím je třeba pořádně zatřást a změnit je. Vystudoval jsem práva za socialismu, vyšel do praxe a kterákoli zaměstnankyně notářství měla větší potřebné znalosti pro výkon notářs než já. Ač absolvent vysoké školy, nevěděl jsem, co je pozemková kniha, co je pozemek, kat jak se píše smlouva, jak to chodí při soudním jednání. Jednou za celých pět let studia jsm seminář, kde nám starý pan docent ukázal, jak se píše žaloba k soudu. Výuka k praxi jedno celých pět let? Změnilo se to? Příprava na praxi Myslím, že vysoké školy by měly být především spjaty s potřebami praxe. studentů pro praxi je tím kritériem, které prokáže opodstatněnost existence té které vysok programy by měly být koncipovány se zřetelem na to, že naprostá většina studentů půjde do bude chtít teoreticky bádat. Do vysokých škol je třeba dostat dostatek peněz. Jak, když js (a omezené budou vždy)? Stát tedy musí nejprve zjistit, jaké potřebujeme odborníky, pak mu školy, kam budou prostředky přesunuty, a zbylé vysoké školy bude třeba odstřihnout od stát fungují dále, ale za své peníze, vybrané ze školného, od sponzorů, vydělané ze svého podni možné, aby škola pyšnící se názvem „soukromá“ pobírala peníze od státu. Právě soukromá ško státními má ukázat, kdo je lepší. A pokud připravuje studenty v oborech, které společnost tak činí, ale za své.             Je třeba dobře zaplatit vysokoškolské učitele - tak, aby si nemuseli vylepšova vedlejšími zaměstnáními, aby učili jen na jedné škole, mohli se věnovat vědě, aby mohli tř pět let vysadit a jet do světa získávat nové poznatky. Je třeba do systému vnést soutěživo předháněly v souboji o studenty, učitelé o místa na katedrách. A ten, kdo platí, musí mít spolurozhodování.             I studenti budou za své peníze (školné) žádat od učitelů maximální výkon, budo studia, budou je chtít v řádném termínu ukončit. Zaměstnavatelé budou studentům z renomova platit. Soutěž, to je to, co systém táhne vzhůru. Stávající systém ji nepodporuje. Kolik m škol, které snesou srovnání se špičkovými světovými univerzitami?             Dlouhá řada ministrů prošla od roku 1989 ministerstvem školství a výsledky jej podstatě k ničemu, nynější ministr školství je prvním, kdo chce se zatuchlým systémem něco mu klacky pod nohy, ať nedopadneme jako s tou železnicí. Zašpiněné vagony ještě vezmi čert vynikajících odborníků by nás v budoucnu mohl moc mrzet.