Příliš revoluce ****************************************************************************************** * Příliš revoluce ****************************************************************************************** 1.3.2012    Mladá fronta DNES    Strana 8    Názory, autor: Stanislav Balík, Jiří Hanuš    Marxistická argumentace se vrátila v plné síle Svět není černobílý a nedělí se jen na „špinavou politiku“ a čistou „občanskou společnost“ ministra“ a na „ušlechtilé akademiky“ Týden neklidu bouřící českými vysokými školami vede namísto slibované diskuse k vypjatým e kýčům. Skoro se zdá, že kdo není neklidný, není akademik.             Netvrdíme, že navržená reforma je bezchybná. Ani nám se nelíbí například odbyt o školném. Nelze však souhlasit s těmi, kteří odmítají všechno bez rozlišení. Považujeme z se připravovatelů věcných návrhů zákona. Ty jsou nikoli pouze dílem ministra Josefa Dobeše kteří chtějí poškodit vysoké školy, ale týmu, který svou práci započal před několika lety.             Je zřejmé, že došlo ke značnému posunu ve směru radikalizace učitelské i stude vysokoškolské obce. I kdyby nehrozilo opakování nějaké významnější studentské revolty, či z minulosti, zejména oné z konce šedesátých let v západním světě, přece jen jde o fenomén, zůstane trvaleji přítomen v české společnosti, a to není banální. Radikalita nemusí být ap jak mnozí soudí na základě zkušenosti roku 1989. Svět není černobílý K úkolům vysokoškolského učitele nepatří v prvé řadě společenská radikalizace vlastních st jejich výchova směrem k bystřejšímu intelektuálnějšímu rozlišování a vedení k poznání, že černobílý, že se nedělí na „špinavou politiku“ a čistou „občanskou společnost“, na „nescho a na „ušlechtilé akademiky“. Postrádáme v akademické obci hlasy, které by promyšleně hodno a proti a které by hledaly místo revolty kompromisy, na nichž stojí demokracie. Nezpochybň obrany, nebo dokonce zásadní revolty, ale přece jen se domníváme, že tyto výsostné lidské vyhrazeny skutečnému ohrožení lidských práv a svobod, nikoli jedné politické kauze.             Věcnými návrhy zákona jsou prý ohroženy akademické svobody, zejména skrze nové škol. Nicméně vysoké školy se prostřednictvím svých zástupců už více než dvacet let snaží politickou reprezentací měst a krajů, v nichž působí, snaží se o vzájemnou spolupráci.             Už desetiletí fungují na VŠ správní rady, které sice nemají zásadní pravomoci, nich objevují politici, kteří mohou svými názory a postoji leccos ovlivnit.             Představa škod, které chtějí škole způsobit ministerstvem dosazení kořistničtí úsměvná - nemohla by se rada spíše stát reprezentativní a silnou institucí, která by vysok jako je tomu v řadě zemí? Jak by tato rada, má-li stát rozhodovat o třetině členů, mohla o svobody?             (Ostatně v návrhu jsou z členství v radě vyloučeni politici aktivní!) Bráníme to, co není ohroženo Diskuse je navíc poněkud absurdní v situaci, v níž se vysoké školy nacházejí. Byla snad ka fakulty v Plzni nějak způsobena novými návrhy, nebo byla spíše výsledkem stávajícího vysok systému? „Ohrožení akademických svobod“ je spíše heslem na plakát, který má asi takovou ho „Dobeše do koše!.“ Chceme skutečně bránit svobody, které nejsou ohroženy, a půjdeme sesadi plnil zadání schváleného ideového záměru a chtěl navíc splnit evropský projekt? Nedomnívám možnost státu a jeho volené politické reprezentace ovlivnit, za co a jak se budou utrácet je zásadním popřením akademických svobod. Finanční luxus, v jakém si český akademický svět odvěký ani samozřejmý. Vždyť kolik jen stát financuje například humanitních vědců, mezi ně             Jiným tématem pak je otázka pravomocí senátů, které prý mají být zásadně omeze             Kde však berou protestující jistotu, že právě současný rozsah pravomocí je ztě akademických svobod? O banky nejde Co musíme zcela odmítnout, je zesměšňování školného jakožto pouhé „dobré šance“ bankám. Po špatných úmyslů se dostáváme do politické kultury nedůstojné vzdělaných lidí. Neměli bycho zakázat hypotéky?             Vždyť i z těch mají „špinavý“ zisk pouze banky.             K velmi zajímavým jevům patří návrat (neo)marxistických teorií, podle nichž je nepřítelem současného člověka banka a trh, přičemž vzdělání je násilně odtrženo od skutečn hodnotou, za kterou se platí. Mimochodem - marxistická argumentace se do současných politi vrátila v plné síle.             Znovu se uvažuje v kategoriích subjekt a objekt moci (mocný a bezmocný), zisk Parafrázujeme slova básníka Jana Zahradníčka: Nechce se mi chodit po hlavě, i kdyby tak ch Rozruch kolem návrhů považujeme do značné míry za přehnaný a užívané argumenty vedoucí k r zavádějící.