Ať rektor ukáže, že není hadr ****************************************************************************************** * Ať rektor ukáže, že není hadr ****************************************************************************************** 22.3.2012    Mladá fronta DNES    Strana 11    Publicistika, autor: Barbora Tachecí        Před necelým rokem se stal z akademika ministerským náměstkem. O přátele prý nepřišel, i k ho to stálo. Dříve rektor Univerzity Karlovy, dnes podřízený ministra Dobeše, prof. Ing. I Studenti ostře protestují mimo jiné proti navrhované změně řízení veřejných vysokých škol. jejich námitky? Neměl jsem problém s nimi dojít k jinému řešení, než jaké bylo v původním návrhu: rada veř není orgán, který řídí vysokou školu, ale orgán složený z vnějších odborníků na obory, na vysoká škola orientovaná. Orgán, který nemá žádnou svoji vlastní iniciativu. Je tam mnoho posunulo nejen v zájmu kompromisu, ale i role rady. * Poslední verze nominací do rady veřejné vysoké školy je tato: třetinu dodává akademický rektor a třetinu ministr. Akademická obec stále není spokojena.             Pořád je taková ta obava z rizika, že to může být zneužitelné a přinášet kompl veřejné vysoké školy. * Vy ty obavy nemáte?             Ano, ale minimální. Víte, když jdete po ulici, taky na vás může spadnout kus o * Není to spíš tak, že kdykoliv politici jmenovali své lidi do jakýchkoliv orgánů, padala hlavu průběžně?             Podívejte, víte, že čtvrtinu členů Akademického sněmu Akademie věd jmenují tak tak a nikdo o tom neví, nikomu to nevadí, žádné fatální selhání to nezpůsobilo. * Říkáte, že lidé v radě vysokých škol včetně třetiny členů nominovaných politiky by měli odborníci. Máte pocit, že zastupitel Prahy 5 za Věci veřejné s nedostudovanou vysokou škol správní rady ČVUT ministrem Dobešem je renomovaným odborníkem?             Ne. Myslím, že pravděpodobně není. Nic o něm jako o odborníkovi nevím. * Takže teď, když měl pan ministr šanci na případu ČVUT ukázat, jak by to dělal, vybral čl žádným vašim kritériím nevyhovuje.             Jsem dalek toho, abych dělal advokáta nejen ministrovi, ale i tomuto rozhodnut připomínám, že dnešní správní rady jsou přece jen jinak koncipovány a mají jiné kompetence rady veřejných vysokých škol. * Jen jestli váš dnešní slib o renomovaných odbornících v radě vysokých škol není tak troš tvá tě uzdraví. Protože to nikdo nezaručí.             No a jak byste si představovala, že by se to zaručit dalo? * Například dlouhodobou skvělou historií lidí dosazovaných státem do nejrůznějších orgánů, dozorčí rady, mediální rady a podobně. To všechno je zklamání na zklamání.             Jinými slovy říkáte, že počkáme tak dvě století, jestli to všechno dobře půjde budou jmenovaní jen odborníci, a až bude za těch dvě stě let všechno fungovat, tak... * Nečekala bych dvě stě let. Pouze v okamžiku, kdy politici v dosazování odborníků zklamáv nerozšiřovala pole působnosti. Navíc v případě vysokých škol, kde dopady mohou být významn             Souhlasím, ale zase uvažte, že půjde o třetinu lidí, které do rady vysoké škol politici. Zbylé vybere rektor a akademický senát. * Mladý pan Uhl z iniciativy Za svobodné vysoké školy minulý týden v tomto rozhovoru straš si do rady nominuje lidi, kteří ho při případné volbě na další období podpoří. A v ten mom spojení rektorovy třetiny a ministrovy třetiny může vysokou školu semlít. Ty obavy nesdílí             Sdílím. Jestli se to stane, pak mají fungovat vnitřní mechanismy - rada bude n toho kandidáta, kterého vybral akademický senát. Rada ho může odmítnout a vrátit akademick když akademický senát řekne: My trváme na tom, že jsme vybrali dobře, a usnese se tentokrá většinou, nemá rada žádnou možnost to dál zdržovat. * Jsou rizika takového systému menší, než když dnes volí rektora pouze akademický senát?             Myslím, že v tom velký rozdíl není. Snažíme se jen, aby na tu školu viděly i v Vnímají to jinak než ti, kteří v tom žijí dnes a denně. Proč by nemohl pomoci v dobré víře který je zkušený a třeba identifikuje další problémy? Nemyslíte? * Myslím. Jen mám stále pochybnosti o té dobré víře u těch, kteří budou dosazeni politiky.             Jestliže přijedu na Univerzitu Toronto a řeknu: „Miku, my se dobře známe, jsi spolupracujeme na takových a makových věcech, na vaší univerzitě jsi zavedl takové skvělé participuješ na výzkumných úkolech, vždyť ty přece dobře víš, jak taková škola funguje! (p rukou o ruku). Co kdybys přišel do rady mé univerzity třeba tady v Ostravě?!“... * To by bylo neskonale radostnější a efektivnější, než kdybyste pozval jako pan ministr Do Kukrleho, zastupitele za Věci veřejné v Praze 5.             Ale ten rektor si taky vybírá. Nastínil jsem, jaký přístup rektorů by mohl tém to fungovalo. Představte si, že v takové radě bude deset lidí rektora, deset akademického ministra. A z těch dvaceti, které si určuje škola, bude 19 cizinců, zasedání budou probíha 21. století. A jak tam bude kdo prosazovat nějakou vůli politiků? Navíc ta rada se bude za které jí předloží rektor. Takže když rektor bude chtít něco zavést, ti lidé o tom budou di mělo výsledky jinde a tak dále. A každý z nich bude brán jako autorita. * Když ministr bude chtít, aby rektor něco předložil, pošeptá jeho člen rady rektorovi, ab předložit, nebo bude ministr velmi váhat, zda jeho členové rady rektora podpoří třeba v da Rozumíte mi?             Nerozumím. (úsměv) Tedy tomu, co říkáte, rozumím. Vím, že se to může přihodit. obec také není jen eden, čistota a lilium. Držme se pořád toho, že jsou tam dvě třetiny li akademického senátu. Já sám jsem byl nikoliv řadovým členem akademické obce a nedovedu si za mnou přišel nějaký politik a řekl: Hele, já si přeju tohle a tohle. * Řekl by: „Bylo by fajn, pane rektore, kdybyste zrušil tenhle obor. Dodám vám naši analýz vycházejí opravdu tristně. Samozřejmě na vás netlačím, jen to doporučuji jako velmi efekti finanční situace vaší školy. Kdybyste chtěl s něčím pomoci, nezapomeňte na mých deset člen rektore.“             Ano, a teď se ten rektor ukáže jako pravá lady nebo jako pravý muž. Jestliže s stezku, stane se hadrem. Ničím jiným. A pak to nemá dlouhé trvání, protože hadr je hadr. A očích těch ostatních členů rady i akademického senátu. * Shodnou se vůbec akademici - a vás mezi ně stále počítám - na pojmu autonomie vysokých š svobody?             Víte, debatovat se může o čemkoliv. Ano, i o tom, co to vlastně je akademická hraničí, kam až se má zajišťovat, protože je to ještě správně, a kdy už to není správně. * Jeden příklad, kdy už to není správně, prosím.             Třeba: „Já učím, já bádám, co je komu do toho? Je svoboda bádání, svoboda výuk to je moje triko.“ Takhle se vědecky nepracuje. A nemyslím, že přijde politik a řekne, kam tomu máte ty vnitřní autonomní orgány a kolegy ze stejných oborů - v tom je ta svoboda. * Stále si i po zkušenostech ze západní Evropy myslíte, že nějaká forma úhrady za studium             Nějaká forma by být měla. * Čeho se studenti obávají, je, že jakmile do systému zavedete nějakou, byť i směšnou úhra stavidla a ono to raketově vyroste. Rozumíte těmto obavám?             Ano. Ano. Tomu není těžké rozumět. * A jak by mělo tedy ministerstvo postupovat?             Bylo by laciné říci, že se udělá nějaký paragraf, který řekne, že to nesmí pře hranici. Každý paragraf, každý zákon se dá novelizovat. Takže to je dětinská záležitost. T * Kudy vede?             Vysvětlováním veřejnosti. Víte, jednou za pár let svolává Harvard své bývalé s univerzity na odpolední čaj, zve je rektor. Na takové party vybere univerzita více peněz, příspěvek na vysoké školy celé České republiky. Přitom Harvard je soukromá škola a student nemalé školné, zadlužují se a pak se vracejí. Prostě je to jiná kultura. Ten svět je jinak otázka školného není jednoduchá. Jde o snahu postupně změnit kulturu k tomu, jak vyjadřova vzdělání. Ne proto, že teď hodně vydělávám, ale protože je ze mne jiný člověk. Protože jse škola mi to umožnila. * Vy jako náměstek pro vysoké školství jste ministrovi doporučil prodloužit akreditaci plz             Já jsem to nebyl. Nevím, kdo to byl. * Byl to podle vás dobrý krok?             Tak, jak byl celkově proveden, myslím, že ne. Ministr se s vámi v tomto případ mi, že to takto udělá, den předtím, než s tím šel do světa. *** PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí Jejíma očima Pořád se nemohu zbavit pocitu, že ten vysoký noblesní muž v brýlích je náměstkem ministra - jejich způsoby argumentace a chování jsou zřetelně odlišné. Má vnitřní klid daný člověku vzděláním, přehledem a nadhledem. Odpověď na otázku, proč tam je, může být jen jediná: chr vysoké školy před většími úlety, než kvůli kterým se dnes bouří. Prověřila jsem i jeho sch se pod tlakem vnějších vlivů: kdykoliv ho mé štěně kouslo do nohy, usmál se a mluvil dál, nestalo. Jen jednou zasykl „jau“ a vzal si ho na klín. Myšlenka ovšem zůstala nepřerušena. Wilhelm zátěžovým testem prošel. Naděje, že na ministerstvu vydrží, je tedy větší než velk Ivan Wilhelm Narodil se před sedmdesáti lety v Trnavě, je ženatý, má dceru. Vystudoval Fak a jaderné fyziky ČVUT v Praze. V roce 1994 byl jmenován docentem fyziky, od roku 1999 je p vedení Univerzity Karlovy v Praze byl od roku 1994, kdy se stal jejím prorektorem. Rektore české univerzity byl v letech 2000 až 2006. Ve stejné době předsedal České konferenci rekt ministra školství Josefa Dobeše (VV) pro vysoké školy se stal před rokem. Během své kariér vyznamenání a čestných doktorátů - v Lyonu, Paříži či Vatikánu.