Má dnes vůbec smysl jít na vysokou? ****************************************************************************************** * Má dnes vůbec smysl jít na vysokou? ****************************************************************************************** 19.3.2012    Ona DNES    Strana 32    Publicistika,autor: Radka Wallerová        Magistrů a bakalářů mezi námi valem přibývá. Bohužel stoupá také počet těch, kteří navzdor najít práci. Dílem proto, že jich je prostě moc, dílem proto, že kvalita jejich vzdělání n tedy poslat dítě na studia? A má to rodič vůbec udělat? Sedmnáctiletý Matyáš, syn mé známé, považuje to, že půjde na vysokou, za jasnou věc.             Jeho matka má vysokou rovněž, otec sice ne, ale přiznává, že to byla spíše jeh se na ni vykašlal po dvou semestrech studia. „Matyášova generace, tedy zejména jeho pražšt kamarádi, pokládá to, že se po střední škole jde na vysokou, za normální. Když jsem byla n nebylo tomu tak. Tehdy se to bralo tak, že ani gymnazisté nešli všichni, u některých bylo šanci. Ale školy, o nichž Matyáš uvažuje, mě děsí,“ přiznává jeho matka Blanka.             Mladík totiž počítá s nějakou ze škol, na něž vidí reklamu na zdech v metru či MHD. „Mluví o školách, kde se vyučuje ekonomie a právo najednou, případně o škole pro mana si, že bude pracovat někde v marketingu nebo že si prostě založí svou firmu a to, co bude v ní využije. „Jenže tyhle školy jsou vesměs placené a navíc jich je spousta, vůbec nevím, vyznat. Když jsem o vysoké uvažovala já, řešilo se nejvýše to, zda jít na práva či medicín do Brna a za metu se považovala také pražská filozofická fakulta,“ vzpomíná Matyášova matk Jenže tak to dneska je - na vysoké školy skutečně míří většina každého populačního ročníku nechodí jen gymnazisté, ale také mnoho studentů z průmyslovek, obchodních akademií a dokon s maturitou, což dříve bylo krajně neobvyklé. Celkem se na tento typ studia hlásí šedesát maturantů a naprostá většina z nich nakonec někam skutečně nastoupí.             Je sice pravda, že doporučení, aby tolik lidí mělo vysokou školu, pochází od E jelikož se má za to, že západní státy mohou například v konkurenci se sílící Asií uspět na stále většího vzdělání společnosti. Jenže se mimo jiné počítalo s tím, že přibude napříkla bakalářských oborů, které měly být daleko více zaměřeny na praxi. A to se zatím neděje, zd nadále učí především teorii.             Studují navíc i mnozí ti, kteří kdysi vysokou školu vzdali nebo se o ni ani ne Mnozí z adeptů míří právě na školy soukromé, podobné těm, o kterých byla řeč výše. Důvody zásadě dva: jedním z nich je fakt, že na veřejných vysokých školách není tolik míst, druhý že mnohé soukromé školy jsou jednodušší. A to navzdory tomu, že mají akreditace opravňujíc vysokoškolského vzdělání, i navzdory tomu, co o nich tvrdí jejich zřizovatelé i někteří st všichni.             „Když mi odrostly děti, rozhodla jsem se, že si konečně dodělám vysokou školu, kdysi kvůli rodině a práci nechala,“ popisuje čtyřicetiletá Dana z Prahy. Přihlásila se pr studia ekonomie na privátní škole a sama přiznává, že byla příjemně překvapená, jak lehké „Lezlo mi to sice do hlavy obtížněji než kdysi, ale jinak bych to přirovnala spíš k učivu než na univerzitě, kterou jsem kdysi zkoušela studovat a rozhodně to tehdy bylo časově nár žena, která se od loňska pyšní titulem magistr. Podobná dálková studia nabízí navíc i mnoh tedy bezplatných vysokých škol. Pro studia se Dana nerozhodla jen proto, aby snad zahnala že by si díky titulu mohla časem finančně polepšit na úřadě, kde pracuje. „Vyhovovalo mi, platím, jednak mě to donutilo školu dodělat, a navíc jsem měla pocit jako klient, kterému vyjde vstříc,“ říká žena, jíž například s pracemi do školy pomáhali její dva dospívající s             Lidí v podobné situaci jako ona je mezi studenty docela dost, protože kvůli le krom úředníků doplňují školy také učitelé, policisté či zdravotní sestry. STAČILA BY TŘETINA Převedeno na řeč čísel, v Česku je celkem sedm desítek vysokých škol, z toho dvě třetiny s Mimochodem, v Británii, kde žije šestkrát více lidí než v desetimilionovém Česku, je takov 130. To by v českých podmínkách znamenalo, že by jich mohla stačit pouhá dvacítka.             Samozřejmě že i v zahraničí existují mnohdy mizerné vysoké školy, které nabíze obskurních oborů. V Česku se však nabídka škol snoubí se zdejší vášní pro tituly před jmén jménem, což celou situaci činí ještě složitější. „Česká společnost je stále oslňována titu jménem. Česká touha po titulech mi připadá trochu archaická a podle mne musela být i jedno které poháněly lidi za urychlenými tituly na západě Čech,“ míní profesor Rudolf Haňka, kte na Vysoké škole ekonomické i na britské univerzitě v Cambridge a podílel se rovněž na chys vysokoškolského vzdělávání.             Podobně nahlíží na hon za tituly i psychiatr Cyril Höschl. Podle něj takovým l možnost získat titul snadno, mluví dokonce o inflaci vzdělávání, která vede ke znehodnocen se také o tom, jak rozdílné mohou být nároky na studenty nejen na běžném vysokoškolském st třeba v pokračovacím doktorandském. Je jasné, že absolventi dvou odlišných přístupů nebudo jenže doktoři budou nakonec oba - jak to má rozlišit třeba budoucí zaměstnavatel?             Absolventům špatných škol to může být zdánlivě jedno, titul jako titul, jenže klesá důvěra vůči všem a klesá tak šance najít třeba práci i pro ty, kdo by na ni skutečně             „Přiznávám, že u nás daleko více funguje osobní doporučení, nestává se, že byc někoho na běžnou pozici zvenčí pomocí konkurzu, ty si nakonec necháváme pouze na vedoucí m jsme přijímat například copy writery pomocí inzerátu, ale lidé, kteří přišli, neměli šanci sebou měli třeba marketingová a mediální studia,“ popisuje Tomáš, personalista z jedné med bere tak naději tomu, kdo si myslí, že s diplomem ze soukromé univerzity někoho ohromí. MÁM TĚCH ŠKOL MOC Vysoká škola sama o sobě beztak nikomu práci nezaručí, a to dokonce ani ta kvalitní. Své o šestatřicetiletý Martin. „Vystudoval jsem Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a poz školu ekonomických studií, roky jsem pracoval v marketingu a public relations, učil jsem n v televizi, ale už nějaký čas nemůžu najít práci,“ popisuje anabázi muž, který neustále na brigády či práce na dohodu, protože poté, co vybalí svůj životopis, dozví se většinou to, mnoha zkušeností také příliš velké vzdělání.             Jinými slovy: rádi bychom vzali někoho, kdo tolik škol nemá, abychom mu nemuse peněz.             Rozhodující je směr studií, pro který se student rozhodne - pohříchu už několi o jejichž absolventy velký zájem není. Týká se to všelijakých všeobecně ekonomických studi marketingových studií či jde o různé manažerské a podnikatelské obory. Lákají studenty, co ně výhodné jich mít hodně, protože studenti platí (standardem je třicet tisíc korun za sem za ně tyto školy dostávají dalších téměř třicet tisíc na hlavu coby státní příspěvek. KVALITA ŠKOL ZA MOC NESTOJÍ Mnohé z dnešních univerzit je možné studovat především dálkově, přičemž za studiem se obča poněkud zapadlých měst. Důvod? Zatímco všechny obory v hlavním sídle musí projít akreditač který kontroluje úroveň studia či třeba přednášejících, poboček už se toto pravidlo netýká případech se stává, že se škola už nedrží toho, na co získala akreditaci, obory se rozmělň kvalitní učitelé,“ říká k tomu předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková.             Výčet předmětů spíše než vysokou školu občas připomíná rozvrh hodin na obchodn vysokoškolskému studiu však patří i semináře, různé projekty, práce s literaturou - nic ta z poboček škol a konzultační centra, kam studenti jezdí pouze vykonávat zkoušky, nenabízej studentech nechtějí. Navíc se podobná kritika nemusí týkat jen škol soukromých, stačí přip plzeňských práv, která dávala tituly mnohdy za hodně podivných okolností a momentálně nepř jen díky zásahu ministra školství Josefa Dobeše. BUDE ZE MĚ HUMANISTA Zaměstnavatelé přitom baží po lidech, kteří jsou kovaní v technických oborech, jsou špičko technologiích a podobně. Jenže do jejich studia se chce málokomu, přestože podobné školy č dokonce bez přijímaček. Není divu - první ročník často nepřežije až devadesát procent kand školy jsou prostě často hodně těžké.             Stačí se podívat na průzkum mezi loňskými maturanty, který provedl server Jobs chtěla studovat ekonomii a management, další pětina humanitní a společenské vědy, teprve n ocitla technika a informatika, na niž si pomýšlel každý desátý, podobě jako na medicínu či správu. Například o zemědělství jako o oboru studia uvažovala sotva čtyři procenta maturan nebyly zrovna tahákem.             „Některé soukromé vysoké školy bych na místě státu okamžitě zrušil, dalším byc uvedl nedávno pro server Aktuálně.cz Pavel Juříček, majitel společnosti Brano, která se za dílů pro automobilky. Podle něj v Česku většina ze soukromých škol slouží jako instituce n diplomy za nic.             Jenže nezájmu o technické obory předchází odklon od nich už na školách střední nenápadně roky podporoval především humanitní studia, nejspíš i proto, že vychovat gymnazi levnější než investovat do dobrého absolventa průmyslovky nebo kvalitního učiliště.             Ostatně právě kvůli obavě z budoucího hledání práce se rozhodla jedna moje kol k výběru škol pro syna zcela pragmaticky. Vysokou školu pro svoje dítě vybírala tak, že si vyhledávala procento uplatnění z jednotli             Samozřejmě že nejsou všechny soukromé či dálkově studované obory tak špatné, p v tom, že člověk zvenčí má jen malou šanci poznat, jak kvalitní je škole, na kterou chce p Rozhodně se však mohou řídit zdravým rozumem alespoň při volbě studovaného oboru.             Ministerstvo školství se ve věci zrovna dvakrát neangažuje, takže nejspíš ješt než se podaří skutečně efektivně kontrolovat kvalitu škol tak, aby ty mizerné zanikly, pro nebude zájem. *** DNES STUDUJÍ I TI, KTEŘÍ KDYSI VYSOKOU VZDALI NEBO SE O NI ANI NEPOKUSILI Jak to je se ško že se v na vysokých školách v Česku zavede školné, se mluví už nějaký čas. Školné se dokon programovém prohlášení vlády, která nastoupila v roce 2010, není to tedy nápad současného Dobeše - na něm však bylo, jakou podobu školné bude mít a také, jak ho dokáže obhájit před ministry, poslanci a samozřejmě i před studenty a jejich rodinami. A to se moc nedaří. Pův tom, že půjde o odložené školné -banky by na něj studentům pod záštitou státu půjčovaly a až poté, co by začali pracovat. To už se v žádném případě nestihne připravit. Dobeš proto tím, že školné zatím nebude, místo něj by se mělo platit na začátku každého semestru zhrub zápisné, více by platili jen ti, kdo by překročili délku studia. MÁTE JEN MALOU ŠANCI POZN ŠKOLA MÁ ÚROVEŇ, NEBO DÁVÁ TITULY SKORO ZADARMO Hříchy ministra školství Josefa Dobeše Ministr za Věci veřejné přišel do školství s velkým elánem a spoustou nápadů, co a jak zav Některé byly jeho vlastní, některé nápady mu zbyly od jeho předchůdců či s nimi přišla pří se však ukázalo, že ministr často prezentuje věci, které nejsou nijak promyšlené či projed příliš nepovedlo? EVROPSKÉ DOTACE Ministr rozprášil odbor, který je měl na starosti, takže se jejich čerpání zastavilo. Poté začal pro změnu prosazovat projekty Okno a Sport, které byly předražené a tok peněz kvůli špatné kontrole pozastavila. STÁTNÍ MATURITA Projekt, kvůli němuž Dobeš ha hlavu na špalek, zdědil po svých předchůdcích. Nakonec jej dokázal spustit, ale s velkými za to, že se například nevyhodnocují digitálně, Dobeš nemůže, smlouvy na několik let byly před jeho nástupem. PLOŠNÉ TESTOVÁNÍ V 5. A 9. ROČNÍCÍCH ZÁKLADNÍCH ŠKOL Sporný projekt, k straně může snížit prohlubující se rozdíly v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivými školami, však hrozí, že se do škol plíživě vrátí jednotné osnovy a biflování. REFORMA VYSOKÝCH ŠKOL ale problémem je způsob, jakým ji Dobešův úřad prezentuje. Kritiku vzbudil také nápad odeb pravomoci akademickým senátům a předat je novým institucím - radám vysokých škol. Studentů přišli o velkou část vlivu na chod škol. Je navíc potřeba zabývat se rozbujelou sítí mnoha oborů, které neodpovídají nárokům vysokoškolského studia. REFORMA REGIONÁLNÍHO ŠKOLSTVÍ Mi ve třídách nebylo méně než pětadvacet žáků. Pokud by obec i nadále méně naplněnou školu ch na ni doplácet ze svého. To vadí městům a obcím, kde hrozí, že spousta škol zanikne. CO SE školství je také mizerná výuka jazyků nebo nedostatek školních psychologů, obojím se Dobeš zatím se však mnoho neděje.