Zahraniční studenti u nás ****************************************************************************************** * Zahraniční studenti u nás ****************************************************************************************** 30. 6. 2012; Magazín Práva; Strana 12; autor: Zuzana Musálková Před přednáškovým sálem 1. lékařské fakulty UK v Praze postávají studenti a čekají na dalš mají v rukou skripta a listují v nich, jiní jen tak klábosí. Zvláštní je jen to, že jazyk, Karlovy univerzity mluví, je angličtina. Mladí lidé, kteří budou mít za chvíli za sebou da přijeli ze všech koutů světa, aby vystudovali medicínu právě u nás. Dva roky jsem se pokoušel dostat na New York University, která u vás v Česku není příliš z představuje mi svoje původní plány čtyřiadvacetiletý Američan Kevin. „Ve skutečnosti je to státní univerzita, na kterou se hlásí patnáct tisíc lidí každý rok a berou jen deset proce Mohl to zkoušet ještě jinde, na méně známých školách, ale Kevinovi se nelíbila představa, Spojených státech získal diplom na škole, která nemá žádné jméno ani prestiž. A tak se roz evropskou školu. „Univerzitní vzdělání v Evropě se u nás docela cení a Karlovka má akredit Za pár let se vrátí domů s diplomem, který ho bude stát nejen spoustu námahy, ale na rozdí studentů i spoustu peněz. Vždyť jen velmi málo českých vysokoškoláků si dokáže představit, že by ročně platili 325 0 je školné pro zahraniční studenty programu v angličtině. Ale Kevinova rodina počítala už o tím, že univerzita nebude nic levného a že za svého syna zaplatí desítky tisíc dolarů. „Skoro od narození jsem měl takový spořicí účet, kde mi rodiče šetřili peníze na školné. U Státech stojí od pár tisíc dolarů za semestr, ale za ty prestižní zaplatíte i několik desí za rok,“ vysvětluje student. Lidé se tu na ulici nedívají do očí Studium, které je až na jazyk výuky shodné s tím českým, považuje za náročné. To ale není se kterým se tu musí potýkat. Během rozhovoru na mě sice vychrlí pár českých slov se silný akcentem, tvrdí ovšem, že naučit se pořádně česky by mu trvalo ještě hodně let. „Hned od prváku máme češtinu. Zatím se v tom docela ztrácím, ale nakonec budeme v rámci st pacienty a mluvit s nimi česky, abychom si navzájem rozuměli,“ říká s trochou obav v hlase Když se zeptám, jestli by pro něj nebylo jednodušší odjet do nějaké anglicky mluvící země, překvapivou odpověď. „Asi ano, ale chtěl jsem taky poznat něco odlišného. Střední Evropu a jsem si vybral, protože je to historické město plné kultury. Chtěl jsem vědět, jak přemýšl lidé někde jinde,“ vysvětluje hnědovlasý mladík. „Česká republika mě příjemně překvapila. postkomunistických zemích je v Americe úplně jiná.“ Na co si Kevin dlouho nemohl zvyknout, byla rezervovanost Čechů. „Hned na začátku mě překv to, že když procházíte po ulici, tak se vám lidi vůbec nedívají do očí.“ Což bylo pro Amer zvyklý u nich doma poklábosit i s neznámými lidmi, něco nezvyklého. I když pořád opakuje, jak se mu u nás líbí, po studiích jede okamžitě domů. „Ani u nás to doktoři lehké, ale finanční podmínky se nedají srovnávat. Ve Státech je to mnohem líp plac Pilní jsou Malajci, Němci i Izraelci Pro Kevina byla pražská medicína sice záložní možnost, ale dostat se na ni nebylo nijak je rok podá přihlášku okolo sedmi set zahraničních zájemců o studium. „Z toho uspěje sto dvac dvacet se dostane na zubařinu,“ vysvětluje předseda Fyziologického ústavu 1. lékařské faku Karlovy Otomar Kittnar, který je zároveň proděkanem pro rozvoj fakulty, pro zahraniční stu Mozaiku každého ročníku tvoří budoucí lékaři z celého světa. „Právě zítra odlétám do Kuala udělal přijímací pohovory s malajskými studenty, kteří chtějí na naši školu,“ zmiňuje se p v úvodu o programu, který financuje malajská vláda. „Letos je to osmdesát zájemců – z různ škol jsou vybráni ti nejlepší. Věřím, že aspoň padesát z nich pohovory udělá,“ myslí si Ki že mladí medici z Malajsie patří na 1. lékařské fakultě k nejpilnějším studentům. Zodpověd podle profesora i Němci a Izraelci. Asi každý si pamatuje afrického studenta Mirečka z filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Ten ale s hlavními hrdiny chodil na přednášky v češtině. Angličtina se po chodbách 1. léka začala rozléhat až v roce 1992. Museli jsme něco nabídnout „Program se otevřel ze tří důvodů. Za prvé se škola chtěla otevřít světu, protože se po čt komunismu stala docela provinční,“ vysvětluje Kittnar. Za druhé to byl dobrý způsob, jak d studenty na zahraniční stáže a výměnné programy, kterých bylo v té době po světě už spoust „Když jsme chtěli, aby naši studenti měli možnost vyjet za zkušenostmi a strávit půl roku zahraničí, museli jsme něco nabídnout na oplátku. A jestli k nám měli přijet medici z Brit asi jen těžko bychom je nalákali na výuku v českém jazyce.“ V neposlední řadě si tak fakulta vylepšuje svoje příjmy. „Za české studenty sice dostáváme poplatky z ministerstva školství, ale ty nepokryjí všechny náklady. Speciálně u zubařů je tak zahraniční studenti vlastně doplácejí výuku probíhající v českém jazyce. I tak ale pražské školy nejsou zdaleka tou nejdražší možností, kterou si zahraniční studen vybrat, i když ceny jsou pro každého jiné. „Lékařské programy v zahraničí jsou drahé, ale jak pro koho. Například v Británii, pokud jste britský občan nebo patříte do Evropské unie méně než uchazeči ze zbytku světa.“ Zájemci o studium ale mohou ušetřit několik set tisíc korun ročně, pokud se rozhodnou zvlá českého jazyka a studovat v naší mateřštině. „Když se cizinec rozhodne studovat v našem ja neplatí. Máme tady například Slováky,“ upozorňuje Kittnar. „Jinak jde o stipendijní vládní Studenti se učí rok česky v Hradci Králové, pak musí udělat jazykové zkoušky a nastoupí.“ Táta je Čech Ať už jde o v zahraničí uznaný diplom, nižší náklady na studium nebo jen touhu žít na pár Česká republika jako místo akademických možností táhne. Milan Slezák přijel pro magistersk proto, že má v Česku kořeny. „Narodil jsem se v Nizozemsku, ale můj otec je původem odsud. Stejně jako hodně jiných dět se bohužel nenaučil česky,“ vysvětluje blonďatý Milan, který teď nedostatek v neznalosti č a učí se. „Míval jsem čtyři hodiny týdně ve skupině, teď mám jednu privátní hodinu,“ říká kavárně, kde sedíme, objedná trochu lámanou češtinou. Když se sem Milan stěhoval na studia, dobře věděl, do čeho jde. „Českou republiku jsem nav mockrát před tím, než jsem tady začal studovat. Můj otec byl jedináček, takže tu máme jen rodinu,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý Holanďan, který je v druhém ročníku magisterského st politologie. Milan u nás chce po ukončení fakulty humanitních studií rozhodně zůstat. Každopádně tu bud nějaké kontakty s domovskou zemí. Ke studiu si našel i zaměstnání, pomáhá lidem, kteří k n Nizozemska za prací, aby se tu lépe zabydleli. „V Česku žije kolem tří tisíc Nizozemců. Je komunita,“ usmívá se Milan. Krom toho „dobrovolničí“ v Charles University International Club, který se na fakultě huma stará o nově příchozí studenty ze zahraničí a zvlášť na začátku jim ukazuje co a jak. „Min gram absolvoval z druhé strany a hodně se mi líbil. Navíc rád cestuju po Česku.“ Pár studentů z fakulty sociálních věd pomáhá nově příchozím se zabydlet. „Náš program je p dobrovolný,“ vysvětluje mi Tereza Hluchá filozofii organizace Charles University Internati „Ukážeme studentům Prahu, univerzitu, vysvětlíme, jak fungují praktické věci jako třeba me papírováním, které je třeba na začátku udělat,“ popisuje Tereza činnost klubu. Během roku organizuje klub i poznávací akce po celé České republice. „Někteří mají zájem d historii a kultuře co možná nejvíc a absolvují to s námi. Jiní dělají to samé individuálně to nezajímá.“ Pro zahraniční studenty není vždycky snadné zapojit se do života českých studentů. Jednak bariéra, takže se mezinárodní studenti baví spíš mezi sebou, a navíc mají samozřejmě větši „Někteří mají potřebu poznat se s co nejvíce lidmi odsud i z jiných zemí, ale například Fr typičtí tím, že se baví hlavně mezi sebou.“ Eleně z Moskvy se u nás líbí Když rodačka z Moskvy Elena volila, kam má jít na magisterské studium, Karlova univerzita pravá možnost. Jednak proto, že Rusko není v Evropské unii, a studium v anglicky mluvící z ni dražší, ale také viděla podobnosti v naší a jejich kultuře. „Anglicky mluvící zemi jsem si nemohla dovolit, ale vzdělávání na českých vysokých školách úrovni, a tak jsem jela do Prahy,“ vysvětluje anglicky s tím, že jí osobně systém na fakul studií více vyhovuje než ten u ní doma. Za rok studia pak v Česku platí dva tisíce eur, te tisíc korun. „Můžu si volit předměty, i když samozřejmě musím dosáhnout určitého počtu kreditů. V Moskv kruh, kam jsem chodila se stále stejnými lidmi celý rok,“ vysvětluje Elena, která vzápětí tady studuje dobře, ale srovnat úroveň jednotlivých lekcí na české a ruské vysoké škole je „V Rusku jsem studovala hlavně ekonomiku. Teď studuju program, který se jmenuje ekonomika a mám víc hodin z politologie.“ Třiadvacetiletá Ruska si pochvaluje nejen úroveň angličtiny, ale pro české studenty tak bě je komunikace po e-mailu. „Naši vyučující v Moskvě si tak moc netykali s počítačem nebo po takže bylo docela obtížné domluvit se s nimi mimo půdu univerzity.“ Až bude mít v kapse magisterský diplom, s odjezdem do vlasti asi nebude nijak pospíchat. „ životní rozhodnutí.“