Vědcem na týden? Žádný problém! ****************************************************************************************** * Vědcem na týden? Žádný problém! ****************************************************************************************** 18. 7. 2012; Pražský deník, Rubrika: Z metropole, Strana: 2; Autor: VERONIKA CÉZOVÁ Příměstské tábory pro pražské děti nemusí být vůbec nuda. Naučí se pracovat s mikroskopem Karlov – Sama jsem byla na táboře jen jednou v životě. A bohatě mi to stačilo. Rodiče se m že když ráda plavu, bude mě to nejvíce bavit na plaveckém táboře. Nebavilo. Plavali jsme t byly přeháňky nebo začínající bouřky. To asi abychom nevyšli ze cviku. Předevčírem jsem al všechny tábory děti musí nutně odrovnat. Mezi děti jsem zapadla skvěle. O tom svědčilo i počítání účastníků dětského vědeckého tábo Klára každému dítěti přiřkla číslo, klučina vedle mě vyfasoval 22. „A ty budeš mít… Počkat Klára při počítání. Trvalo jen pár sekund, než si uvědomila, že jsem se mezi děti pouze in Skalára i tuleň Během dopoledního programu měly děti nakreslit, jak si představují zoo. Co obrázek, to ori Třináctiletý Michal Bohatý pojal zoologickou zahradu po svém. Nakreslil jednu rybku – skal jí vybarvoval akvárko, až organizátoři kreslení ukončili a Michal jen rozmrzele výkres ode Naopak sedmiletá Anička Truhlářová měla představivost daleko barvitější. Po její prázdné č proháněly žirafy, králíčci a do bazénu brzy skočil i tuleň. Ale než se na papíru objevil, nejdříve dovést k dokonalosti. „Achjo,vždycky mu ten čumák udělám moc široký nebo úzký,“ p vážně. Z půvabného výrazu to tuleňovi ale neubralo. Stejně tak roztomilý výraz nešel upřít méďovi, kterého namalovala skoro devítiletá Bára Ku jsou dobrý, ale stejně mám nejradši žirafy. Jedna je i tady v mé zoo, koukej,“ svítila očí se líbí na žirafě ten její dlouhý krk, tobě také?“ ptala jsem se Báry, ta mě ale svou odpo „Vůbec, nejhezčí jsou na ní přece ty skvrny!“ Po ovocné svačince jsme si hráli bingo. Každ s otázkami. Úkolem bylo najít člověka, který na danou otázku odpoví kladně. Já jsem moc dě nebyla. „Máš ráda hady?“ „Ne, bohužel.“ „Nejíš špenát?“ „Špenát miluju.“ Radost jsem všem zeleným tričkem na otázku, jestli mám na sobě něco zeleného. Během dopoledního programu js poznávací hru, při které se na papírky psaly odpovědi o zálibách, rodině či oblíbeném jídl Klára pak ode všech vyplněné listy vybrala a my jsme měli hádat, kdo se za daným popisem s človíček bydlí v Zelenči, má rád modrou barvu, nejraději jí palačinky, ve škole má rád těl učí a chce být učitelem,“ předčítala Klára. Po chvíli jsme poznali, že se jedná o Marka. Prima teta Po seznamovacích hrách nám všem pořádně vyhládlo, a tak jsme s chutí zbaštili kuřecí řízky kaší. Obědová siesta trvala tři čtvrtě hodiny, a tak jsme si s účastníky tábora stačili vy bezprostřední zážitky. Dozvěděla jsem se tak, že skoro všechny děti to a tábor neměly moc dvě malé slečny z jižních Čech. „Bydlíme teď se ségrou u tety Káti v Praze. Je fakt prima. u ní nehty,“ pochlubila se bezbarvým lakem Adélka Kuntová. Hrdličkovo muzeum Po obědě už byl čas se vrhnout do opravdového víru vědeckého bádání. Jako první jsme navšt muzeum, ve kterém jsme se snažili poskládat z dvou set kostí celou lidskou kostru. Zažili hodně zábavy, to když jeden z kluků vzal stehenní kost a začal si s ní škrábat záda. Být t (a ne z plastu), nevím nevím, jestli by měl při drbání stejně slastný výraz. Jelikož je Hrdličkovo muzeum plné odlitků, i my jsme si mohli odlít, co jsme chtěli. Někte si odlili do silikonových formiček různé kosti, já jsem si spolu s desetiletou Aničkou Chv ze sádry udělat otisk ruky. Nejvíc jsme se ale těšili do laboratoří. V nich jsme se studentem přírodovědy Tomášem Mach skrze mikroskopy larvy komára. To, co nám přišlo na podložním sklíčku jako titěrná nitka, jevilo jako krásné zvířátko. Den byl rázem fuč a pro děti si začali přicházet jejich rodiče. V tu chvíli jsem si přála, vrátila do dětských let. Kdyby to šlo, byla bych dnes s Aničkou, Bárou, Káťou, Markem, Hon dětmi v Prokopském údolí. Ach jo. Příměstský tábor Příměstské tábory jsou realizovány v rámci projektu Podpora technických a přírodovědných o určeny dětem od 6 do 15 let. Konají se na Přírodovědecké fakultě UK v týdenních turnusech, děti seznámí v rámci jednotlivých workshopů s mikroskopy, horninami či kosterní antropolog