Po staronové cestě ****************************************************************************************** * Po staronové cestě ****************************************************************************************** 9.7.2012    A2    Strana 37    autor: VÁCLAV DROZD Co chce vytvořit ministr školství Fiala? Politika nového ministra školství Petra Fialy začíná být rozpoznatelná. V jeho prvotní ide svou roli sehrála zkušenost s tragikomickou postavou Josefa Dobeše. Fiala navíc oznámil st záměru zákona o vysokých školách. Při bližším pohledu však jeho plány svědčí o pouhém form původního kursu nastaveného Dobešem. Faktická podstata prosazované politiky na ministerstvu školství zůstává stále téměř stejná ideovému základu staronové koalice, jejíž hlavní priority jsou pokračování ve škrtech bez ekonomické a sociální následky, prosazování zájmů hazardního průmyslu, další privatizace v sektoru a zejména „restituce církevního majetku“ – jinými slovy také privatizace. Nový min osvědčenou taktiku, podle které dá stále stejným věcem jiné, neotřelé názvy a zasadí je do Do jisté míry se zbaví negativní emotivní zátěže, kterou s sebou pojmy jako třeba „školné“ si tak cestu k dalším krokům. Nové poplatky, stejné financování Zcela evidentním příkladem této jazykové hry je zápisné, které ministr hodlá i nadále pros jej nazývá „pouhým“ technickým regulačním poplatkem, jehož výše se má vázat spíše na nákla zápisem do semestru než na reálné náklady na studium. V rozhovorech uklidňuje veřejnost a tento regulační poplatek nemá stát překážkou ve studiu. Do svých slovních hrátek se však z se zjevného protimluvu. Regulace je jinými slovy omezení či usměrnění. Koho a kam chce tím usměrňovat, nám však už ministr neprozradil. Proklamované zvýšení motivace lajdáckých stud neplní své povinnosti a prodlužují studium, se při výzkumech nepotvrdilo. Studie Education dokládá, že mezi placením poplatků a mírou řádného ukončování studia neexistuje žádná kore příjmu škol z kapes studentů je navíc ve stínu dlouhodobého hlubokého podfinancování české irelevantní. Česká republika vydávala na vysoké školství už v roce 2010 pouhých 0,54 proce asi třetina průměru pro země OECD. Mezi státy Evropské unie byl státní příspěvek nižší už Průměrný vysokoškolák potřebuje na měsíc okolo devíti tisíc korun, i bez zápisného musí pr studentů pracovat, aby se při studiích uživila. Zpravidla se jedná o prekérní zaměstnání n mizerných platových podmínek. Mnozí podnikatelé využívají levné nedaněné práce studentů a zvýšení svých zisků. Za příklad nám mohou posloužit mnohé brněnské kavárny, kde hodinový p 55 korun. Zaměstnávání bez řádné smlouvy je však v pohostinství normou, takže provozovatel rozhodne dodržovat zákony, záhy krachuje. Vznikla tak zvláštní symbióza podnikatelů, již j přijímat studenty, a nefunkčního sociálního systému ve školství, který zase nedává na výbě Fakt, že musí většina studentů trávit dny v zaměstnání, se negativně projevuje na jejich p studiu. Mladý člověk si raději po deseti hodinách obsluhování v kavárně zajde odpočinout n baru. Studium jde stranou, životní styl určují podmínky nekvalifikované práce. Stipendia jsou dnes zcela nefunkční institut. Školy nemají peníze na jejich vyplácení, a n ani efektivní způsob jejich rozdělování. Například na brněnské Masarykově univerzitě mají stipendium ve výši 1 620 korun měsíčně pouze studenti, kteří pobírají přídavky na dítě. Pr stipendium se pohybuje také v maximální výši několika tisícikorun za semestr a podmínky pr jsou zvláště pro studenty bakalářských programů jen stěží splnitelné. Ministrův příslib re stipendií proto zní velmi slibně. Představa funkčních stipendií, která by odstranila sociá však rozplývá při pohledu na tenčící se rozpočty škol, s obtížemi pokrývající náklady na v přímou podporu studentů na školách nejsou – pokud je tedy potřeba něco změnit, je to právě Jedině tehdy bude mít reforma smysl. Privatizace půjček Dalším formálním posunem je plánované snížení státního příspěvku vysokým školám o pět proc tak chce školy údajně přimět, aby přijaly v dalším roce o deset procent studentů méně a mo zaměřit na kvalitu vzdělávání. Pro osvětlení tohoto sofi smatu je potřeba připomenout, že investic do školství je obsaženo už ve střednědobém výhledu státního rozpočtu na léta 2013 Proklamovaná předvolební podpora školství tak zůstává lží a vláda jen pokračuje v destrukc systému. Je velmi pravděpodobné, že Fiala plní pouze zadání hlavního autora všech „úsporný Miroslava Kalouska, jehož loňské národohospodářské zásahy způsobily podle propočtů České n meziroční ekonomický propad o půl procenta HDP. V dalším roce proto můžeme očekávat ještě škrty ve školství, které opět půjdou na vrub státního dluhu, jenž se však s každým podobný prohlubuje. Jen od roku 2009 se snížil státní příspěvek na vysoké školy z 24 miliard na so miliard. Cílem nových úsporných opatření by mělo být snížení celkových výdajů na vysoké šk 14,7 miliardy do roku 2015. Vládní směřování tak oprávněně vyvolává strach z postupné priv terciárního vzdělávání. Za zavádějící je také třeba označit Fialův argument, že je nutné školám snížit dotace, a t ke snížení počtu přijímaných studentů. Pro jeho vyvrácení se stačí podívat na demografický devadesátých letech, kdy během nástupu divokého kapitalismu a šokové privatizace došlo k r porodnosti. V roce 1991 se narodilo 129 tisíc dětí, ale v roce 1995 už jen 96 tisíc dětí. ročníky budou nastupovat do zatím plných vysokých škol právě v době, pro niž ministr Fiala škrty ve školství nutností redukovat počet studentů. K čemuž jedním dechem dodává, že regu studium nebude nikomu bránit v přístupu na školy. Dalším zásadním bodem Fialova mediálního výstupu je fakt, že hodlá nadále pokračovat v pří zákona o finanční pomoci studentům. Jeho cílem má být zajištění možnosti půjček na životní době vysokoškolského studia. Zákon svým libozvučným názvem ovšem zakrývá dost odpudivou vi garantovaných komerčních půjček studentům. Klesající příjmy, rostoucí ceny a propad domácí způsobuje snižování sociální úrovně obyvatel. Stát se zbavuje odpovědnosti za ty nejohrože a připravuje tak úrodnou půdu pro všechny prodejce dluhů. Rostoucí veřejný schodek se post dluh individuální. Půjčky mají zjevně nahradit destabilizovaný sociální systém i ve školst Umrtvení emancipačního potenciálu Vyšší životní náklady a nízké příjmy přivádějí mnohé mladé lidi do situace, kdy si nemohou vysokoškolské vzdělání a možnosti jejich uplatnění na trhu práce klesají. V dobře fungujíc by jim bylo například vyměřeno sociální stipendium podle výše příjmů rodičů – tak aby zvýš dobré zaměstnání i sociálně vyloučeným. Podle záměrů ministra však bude na čerstvé maturan pestrá nabídka studentských půjček zabalených do marketingových sloganů apelujících na svo jedince. Dobře zvolená reklamní strategie a horšící se sociální situace pak zajistí, že pů na odbyt. Dařit se přitom bude zejména soukromým školám, které na své studenty povětšinou nároky než ty fiskální. Protože se zápisné na veřejných školách bude zvyšovat, je velmi pr tak konečně vznikne trh se vzděláním, na němž se v konkurenčním souboji utkají soukromé šk Přísun zákazníků bude zajištěn progresivním trhem se studentskými půjčkami. Výsledkem bude dostupnosti i kvality poskytovaného vzdělání. Emancipační potenciál, který školství zatím umrtven tržními mechanismy. Nesmíme také zapomenout, že zadlužení je jedním z nejúčinnější dokonale podrobit jedince i celé státy moci věřitelů a systému, který představují. Vychází nějakých skrytých předpokladů, nebo účelově zkresluje skutečnost? Jeho plány působí sice n důvěryhodně a jejich mediální prezentace svou kvalitou nepochybně předčí bývalého šéfa res je nicméně pokračování slzavého údolí neoliberálních reforem, při nichž snižování státních pohrůžkou státního dluhu a zavádění přímých plateb či půjček doprovází postupná privatizac institucí. Je patrné, že každá miliarda, která se ve školství vezme, se projeví násobkem ztrát ekonom sociálních a v důsledku krizí celé společnosti. Stejně zřetelné však je také to, že problé v postavě ministra, jako v ideologickém základu politiky celé vládní koalice, který se pro resortů velmi podobně. Foto autor| Kresba David Böhm O autorovi| václav drozd, Autor je student filosofie a člen iniciativy Za svobodné vysoké