Cizinci se na pražském Albertově učí česky už pojedenácté












            ******************************************************************************************

            * Cizinci se na pražském Albertově učí česky už pojedenácté
            ******************************************************************************************
            3.8.2012    Právo    Strana 10    Praha - Střední Čech, autor: Nikol Tomšejová    

            Už jedenáctým rokem se mohou cizinci v Praze naučit česky. Ústav jazykové a odborné přípra
            Univerzitě Karlově totiž pro ně na Albertově pořádá letní kurzy češtiny. Cizinci tak mají 
            jazyk svého zaměstnavatele, přítele či přítelkyně. Velkou část účastníků tvoří také ti, kt

            Česku studovat.
                        „Myšlenka pořádat takové kurzy vznikla před jedenácti lety, protože tady nebyl
            českou kulturu,“ vysvětluje vedoucí kurzu Marie Poláčková. „Já sama jsem totiž velký nadše

            a propaguji ji i v zahraničí,“ dodává. Zájem o český jazyk projevují lidé téměř všech věko
                        „Nejmladší účastnici je šestnáct, nejstaršímu sedmdesát šest let. Starší i mla

            pohromadě. Mladým to nevadí a starší jsou rádi, že jsou mezi mladšími,“ říká s úsměvem Pol
            jsou ale rozděleni do skupin podle svých znalostí a dovedností.
                        Stipendistům programu Evropské unie Erasmus hradí studium Evropská unie, ti, k

            stipendium nemají, musí zaplatit 890 eur. V této částce je zahrnuta cena kurzu, ubytování 
            kulturní akce. Stravu si studenti hradí sami.
            Na téměř měsíční pobyt letos přijelo okolo 160 studentů z třiceti šesti zemí. A to jak z E

            z Finska, Polska, Rakouska či z Ukrajiny, tak také z Japonska, Číny či dokonce z Jamajky.
                        Dojem školních tříd vzbuzují učebny, kde studenti tráví především svá dopoledn
            tabule, katedra ani slečna učitelka. Nic však není tak černobílé, a tak hned po prvních ně

            odpadá stud a strach. Při výuce panuje příjemná a přátelská nálada. Nikdo nikomu nespílá z
            naopak. Studenti jsou často odměňováni pochvalami.
                        Každou chvíli také zazní nějaký vtip či veselá narážka a učebnu oživí smích po

            studentů. Ti se neučí věty nazpaměť jako básničku, ale formou cvičení v učebnicích a na pr
                        „V Praze už jsem byla,“ říká studentka Kristína, „ale neuměla jsem dobře česky
            byla samouk a neměla jsem s kým mluvit.“ Řeč si nyní může procvičit při dialozích, vést mo

            témata nebo jako ostatní vyprávět o zvycích ve své zemi. Žákům ze školy se však účastníci 
            podobají psaním testů, domácích úkolů a esejí. Ale i přesto nesedí jen v učebnách, ale jez
            navštěvují kulturní akce, kina nebo muzea.