Britové vyvrátili pověry o školném












            ******************************************************************************************

            * Britové vyvrátili pověry o školném
            ******************************************************************************************
            2.8.2012    Právo    Strana 6    Publicistika, autor: Jiří Zlatuška       

            Spory mezi zastánci a odpůrci reformy vysokých škol ve střihu, který prosazovala Nečasova,
            Topolánkova vláda, se dají popsat jako spor mezi dvěma skupinami.
            V jedné jsou příznivci názoru, že české VŠ potřebují radikální reformu s výraznými tržními

            tvrdí, že mají vycházet z modelu vzdělání jako důležitého veřejného statku a klást důraz n
            tradičním univerzitním pojetí.
            Důležitou složkou tržního přístupu byl požadavek zavedení školného. Povinné zpoplatnění st

            směřující k tichému „zrovnoprávnění“ podmínek fungování škol veřejných a soukromých.
            Vytratí-li se z poslání univerzit hodnota vzdělání jako veřejného statku a zavede-li se pr

            studenty režim, že se za vzdělání platí, protože je to především cesta k dosahování privát
            může snadněji následovat další krok. Soukromým školám vznikne stejný nárok na veřejné fina
            veřejným, nebo se výrazně omezí veřejné výdaje na VŠ vzdělávání.

            Projekt Reforma terciárního vzdělávání, z něhož si zúčastnění „experti“ odnášeli ročně až 
            příjmy (zaštítěné někdejší ministryní Miroslavou Kopicovou) a který je nyní jedním z prohř
            Evropská komise zastavila proplácení operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnos

            školné jako prvek posilující tržní mechanismy ve vysokém školství.
            V čem se to projevilo? Například v tom, že součástí šetření postojů akademických pracovník
            vysokých škol (konal se v polovině roku 2009 s cílem demonstrovat podporu reformním plánům

            „Správně nastavené školné by fungovalo jako nástroj zvyšování konkurence mezi školami“. Za
            s tímto cílem bylo zahrnuto mezi hlavní změny, které by chtěli zastánci reformy uskutečnit
            zkoumal jen pocitové postoje pro a proti zmíněné tezi. Nebyl to experiment, který by ji mo

            vyvrátit. Za takový experiment je nyní možné označit chování britských vysokých škol.
            Konzervativní vláda na nich zavedla zvýšené limity pro školné 9000 liber ročně s volností 
            Vláda sama v roce 2010 rozptylovala obavy, že všechny školy nasadí maximum, a tvrdila, že 

            povoleného maxima jen ve zcela výjimečných případech.
            Data z letošního července však ukazují, že představa o školném jako nástroji konkurence me
            selhala. Z dvacítky elitních univerzit z tzv. Russel Group stanovilo plných devatenáct rov

            hodnotu a ani pro akademický rok 2013/2014 ji nehodlá snižovat nebo rozlišovat. Výjimkou j
            of Economics s poplatkem 8500 liber, který se od maxima významně neliší.
            Prakticky neexistující diferenciace školného – a tedy nemožnost považovat je za prvek tržn

            – panuje v celém VŠ systému. Tři čtvrtiny britských škol včetně bývalých polytechnik účtuj
            hodnotu. Žádný efekt zvýšené konkurence se prostě nedostavil.
            Největší podíl na snížených hodnotách školného pro vybrané skupiny studentů má jen státní 

            vynucovaný Úřadem pro spravedlivý přístup ke vzdělání. V tržní metafoře jde o pozitivní vl
            regulátora, bez kterého by k diferenciaci školného prakticky nedocházelo.
            Bez ohledu na pocity zastánců lze konstatovat, že empirické údaje „reformní“ pověru o škol

            podpory konkurence mezi školami zcela jasně vyvracejí.