Co můžeme očekávat od univerzitních nemocnic? ****************************************************************************************** * Co můžeme očekávat od univerzitních nemocnic? ****************************************************************************************** 10.9.2012    Medical Tribune    Strana 2    Diskusní fórum Vláda na konci srpna schválila návrh zákona o transformaci fakultních nemocnic na nemocnic Jeho předkladatelé slibují, že tato norma přinese klíčovým zdravotnickým zařízením větší n a transparentnost řízení, na druhou stranu zůstává celá řada otázek týkajících se spoluprá nemocničního managementu otevřená. Proto se v diskusním fóru tentokrát ptáme: Kde jsou pod rizika této transformace a naopak, jaké přínosy si od ní slibujete? * Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze, bývalý d Praha Zcela jistě jde o krok správným směrem. Je nesmysl, aby ministerstvo zdravotnictví řídilo řízených institucí. Situace bude z hlediska zdravotnictví i školství výrazně transparentně paradoxní, že táž vláda diskutuje variantu, že by se zdravotní pojištění znárodnilo a mohl mimo resort. Na jedné straně tedy vidíme snahu o transparentnost univerzitních nemocnic a snahu zdravotnictví, a tedy i univerzitní nemocnice okrást.             Nejhorší však je, že návrh zákona totálně neřeší personální otázky, což zamrzí všechny ty profesory, docenty a asistenty, kteří 20 let jako otroci za minimální zdravotni pracovali ve fakultních nemocnicích. Je přece jasné, že dokud nebude jen jeden zaměstnanec fakultní nemocnice fungovat. Že tato skutečnost nebyla univerzitami v jednáních dostatečně vyvěrá z konzervatismu a strachu z budoucnosti. Lékařské fakulty jsou dnes technologické š mnohem blíže k technickým fakultám než k právům či filosofii, klasické univerzitní prostře brzdí. Hlavní úvazek klinického učitele musí být zdravotnický. Vzpomeňme, že na začátku by prezidenta a tehdy ministra financí, že by si vlastně fakulta mohla v nemocnici výuku nasm dnes jasné, že i tento trochu extrémní názor by byl lepší než navrhovaný stav s přetrvávaj pracovními poměry. V univerzitní nemocnici definované podle nového zákona by to tak ale bý Legislativci nedokázali ani uznat připomínku, že by přednosta (natož třeba vedoucí stanice nějakém směru vědecky kvalifikovaná osoba, s odkazem, že podobné podmínky si lze dohodnout fakulty s nemocnicí.             Ještě složitější je však personální situace u nejmladší generace. Kdo chce být učitelem či vedoucím pracovníkem v univerzitní nemocnici, měl by určitě současně mít kvali Současný zákoník práce nutí nemocnice dávat lékařům trvalý pracovní poměr časně, dříve, ne vědecké povinnosti; na rozdíl od situace doktoranda, který je do dalšího ročníku zapsán až splnění povinností. Takto snadno nastane situace, že nemocnice bude mít mnoho mladých léka vědecké výchově, a tedy z hlediska fakulty k ničemu. Také to šlo v zákoně snadno definovat             Zákon tedy nepřináší z hlediska personálního nic podstatného (snad jen zjednod přednostů). To, co zákon definuje jako univerzitní nemocnice, může dobře fungovat jen na z všech, a tak tomu bylo i dosud. Že zákon bude mírně zprůhledňovat ekonomické vztahy a lépe podstatu nemocnice, je jen hodně malý krůček vpřed. Jde o typickou ukázku zákona, jejž si legislativní smršti lze odškrtnout, aniž však zdravotnictví či školství nějak pomůže. * Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., senátor, bývalý děkan LF MU v Brně Za změnou názvu se skrývá vpravdě historický akt odstátnění s velkým přesunem majetku, kom odpovědností. Ve skutečnosti měníme největší státní výukové nemocnice na nestátní výukové ideového zápalu, s nímž o potřebě transformace léta diskutovali akademici, zdravotníci a p jít o odstranění dvojkolejnosti řízení v rámci resortů zdravotnictví a školství a prý také politického vlivu. Obojí je pouze mýtus a návrh zákona, který teď bude uváděn do parlament to potvrzuje. Nemalý majetek vybraných velkých nemocnic a jejich produkční potenciál přejd na nový neziskový podnik neozkoušeného typu. Suverénem pro rozhodování o jeho osudu bude d správní rada sledovaná pětičlennou radou dozorčí. V jakém poměru a jakými mechanismy budou a pak s možností neomezeného opakování, tito zástupci ministerstvem, univerzitou a krajem nakolik to bude procedura apolitická, je dosud nejasné. Ministr vzešlý z voleb, volený děk rektor budou mít jen nepodstatné poradní hlasy. Předpokládá se opět smlouva s univerzitou, ony dvojaké kompetence a vztahy. Zisk nemocnice se bude reinvestovat. O garanci za dluh se vznikat smlouvy o součinnosti s jinými subjekty, což je cesta leckam. V návrhu nevidím nik dvojkolejnosti a mytickou eliminaci politiky jako správy věcí veřejných v novém typu nemoc prý jako věc veřejná. Vidím ideologii odstátňování, lehce naivní, leč akademickým srdcím b svobodnější správy ještě svobodnějšími, ale i řadu rizikových příležitostí pro čekající pr nejupřímnější byl Tomáš Julínek, když navrhoval odstátnit fakultní nemocnice podle obchodn správní rady vpustit akademiků jen třetinu pro marketingovou ozdobu. Pro své čisté svědomí příštími navrhuji dvou- až tříletý zkusmý chod jedné nebo dvou nemocnic podle nových pravi zákona, aby se ověřily premisy rozhodovacích mechanismů v novém útvaru a zákon měl šanci b ještě upraven či opraven. Takto vůbec nevíme, do čeho jdeme, jen někteří už možná ano. * Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., Asklepion - Lasercentrum Praha, s. r. o. Je všeobecně známo, že armáda, vláda i podnik mají mít jednu osobu v čele. Jen fakultní ne Trochu té legrace v kostce. Tyto obří podniky řídí ředitel, který může být ze dne na den o se ministru zdravotnictví zlíbí. V této vratké pozici se musí domluvit s děkanem lékařské je sám závislý především na vůli studentů, kteří jsou při vší úctě, co se týče řízení a ek mimo“. Onen děkan ovládá přednosty klinik, kteří se naopak smějí do obličeje řediteli nemo platí. A tak si ředitel smlsne jednou měsíčně na primářích klinik, ti však musejí poslouch a to velmi uctivě. Není to logicky o manažerském řízení, ale o politice na úrovni mírových             Transformace má dvě rizika. Zaprvé je logická obava, že ten slepenec drží jen a tradice. Jakkoli dobře myšlená změna mu může dát příslovečnou ránu z milosti. Za druhé h transformace nestane a tento nesmysl bude kulhat dál. Vše ostatní je řešitelné. Je jasné, být nemocnice univerzitní, pak tedy nejvyšším hybatelem by měl být děkan. Ředitel takové n být špičkový manažer, najatý školou z nejlepších (jde o jeden z nejprestižnějších postů v zlatem a kontrolovaný dozorčí radou, kde musejí být najmě lety prověření ekonomové (bývalí ředitelé kolosů). Jistě by účast v ní měli mít zástupci státu a školy, coby vlastníka. Do nepatří profesní politici a špičkoví lékaři, kteří mají řízení jako hobby. Nebezpečí číhá studentských senátech. Všichni víme, že studentovi z druhého ročníku lze namluvit ledacos, učitel s autoritou. Je mi líto, ale o miliardách studenti po večerech mezi školou a večírk nemohou. Univerzity musejí mít důvěryhodnější a profesionálnější senáty, pokud chtějí řídi velké nemocnice. Nebo musí zákon omezit vliv senátů na zdravotnickou část. Senát je politi jeden šikovný demagog tam napáchá snadno škody. V jiných je naopak kontrola zcela formální je jádro pudla. Zabránit budoucí privatizaci, což je častý nářek, lze tolika různými způso z průhledných argumentů těch, kterým je v neprostupné univerzitní politice tak dobře. Zaži i tu „velkou“ politiku. To byste se divili, kolik je v univerzitní sféře „Kalousků“, „Neča Možná by se našel i „Rath“. * Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc, přednosta Interní kardiologické kliniky FN Brno a LF M proděkan LF MU v Brně Chceme univerzitní nemocnice? Tato otázka je zásadní. Když něco chceme nebo nechceme, tak proč. A abychom věděli proč, tak danou věc musíme znát. Říká se, neznalost zákona neomlouv přiznávám, že předložený zákon neznám, resp. že jsem jej nečetl. To však neznamená, že jse desítky článků o daném zákoně a nezažil mnohé klidné i vášnivé debaty na toto téma. Připad mnoho diskutérů daný zákon taky nečetlo. Z pohledu principů jistě univerzitní nemocnice ch jsem byl proděkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, jsme si univerzitní nemocnici proto, že by byla součástí univerzity, na niž jsme byli a stále jsme hrdí. Vlastně, jinými státní vzdělávací instituce by se stala nestátní - univerzitní. V jejím čele by nestál min ředitel, ale správní rada, která by čelního představitele - ředitele - volila, jeho přímým byl rektor univerzity a zodpovědný by byl správní radě, kde by své zástupce měla univerzit město či kraj. To je morální stránka celé věci, kterou podporuji.             Teď však ke stránce finanční. Nejsem ekonom a neznám přesně rozpočty fakult, n univerzit. Jedno je ale jisté, finanční obrat velké univerzitní nemocnice je srovnatelný s obratem jedné velké univerzity (výnosy FN Brno a FN u sv. Anny v Brně v roce 2011 byly dvo celé Masarykovy univerzity v Brně a výnos FN Brno byl desetinásobkem výnosu Lékařské fakul s tím? Univerzitní nemocnice by rázem byly hlavním finančním hráčem v univerzitním rozpočt těch nemocnic má být? Každá lékařská fakulta by asi měla mít svou. Pak by však tři univerz Praze mohly mít větší rozpočet než celá Karlova univerzita. A co my v Brně? Máme jednu lék ale dvě fakultní nemocnice. Musíme se spojit? Budeme mít jednu správní radu a jednoho ředi vzájemně partnery, nebo konkurenty?             A je zde ještě jeden aspekt finanční stránky. Není zanedbatelné, že platy léka současné doby vyšší než platy učitelů. Je taky všeobecně známo, že ve fakultních nemocnicí „schizofrenie“ dvou zaměstnavatelů, někdo má částečný úvazek u fakulty, jiný u nemocnice, obráceně. Tento vztah zákon o univerzitních nemocnicích neřeší. Jak bude vypadat univerzit mít plat učitele, lékaře, nebo bude ohodnocen za to, že učí i léčí současně? Za nejhorší b kdyby zaměstnanci současných tzv. fakultních nemocnic šli s platem dolů. Skončily by nadúv by dohody o provedení práce a klesl by průměrný příjem. A toho se bojí odbory a bubnují na mám chuť se přidat a bubnovat taky! Stále však fandím univerzitním nemocnicím, stále si je záruku, že pracovat v takové nemocnici bude nejen čestné a prestižní, ale také finančně lu * Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr.h.c., náměstek ředitele FN Hradec Králové, proděk Králové Člověku by se chtělo zavolat: „KONEČNĚ!“ Dvacet let úsilí a snahy, ztracených příležitostí hledání možností, vzorů a modelů. Konečně se našel ministr zdravotnictví, který měl odvahu dotáhnout do konce, konečně se podařilo nalézt shodu univerzitních představitelů, konečně že by mohly být dnešní fakultní nemocnice vytunelovány, konečně…             Jen kdyby tady nebylo to prokleté „kdyby“. Předkládaný model univerzitních nem velmi slibně a rozumně. Dnešní fakultní nemocnice přestanou být pevně řízeny ministerstvem a dostanou větší samostatnost v rozhodování, návrh zákona předpokládá, že uzavřou se „svým fakultami smlouvy a dohody a vše bude fungovat hladce. Univerzitní nemocnice nebudou žádný společnostmi, jimž by potenciálně hrozila různá nebezpečí (všichni u nás vědí jaká) - co v mohli přát.             Jenže: * dosavadní fakultní nemocnice jsou zřizovány státem. Jde samozřejmě o „páteřní zařízení“, zdravotnická zařízení, jejichž komplexní činnost je naprosto nezbytná. Říkám to s vědomím práce v okresní nemocnici a s plným vědomím, že i v menších zdravotnických zařízeních lze medicínu. Jenže ne vše lze dělat všude, ne všude lze mít na všechno kompletní vybavení a p odborníky, kteří jsou vycvičeni dělat i nezvyklé zákroky poměrně často, a tedy kvalitně. S role zřizovatele vzdává. To je velmi dobré, stát obvykle není nejlepší hospodář a ani nemů reagovat na vše, a to univerzitní nemocnice musí. Jenže: Kdo pokryje tyto zvýšené náklady, špičkovou medicínu nezbytné? Ze stejných plateb, jež mají ostatní zařízení, to nepůjde -a že systém DRG to řeší. Všude ve světě mají univerzitní nemocnice jinou platbu od pojišťove zdrojů), jen u nás s tím zákon nepočítá. Mají-li menší zařízení v krajích své zřizovatele úřady), pak všichni víme, že tento krajský úřad je mnohdy dotuje a mnohdy dotovat musí. Na o příděl z celostátních peněz. Univerzitní nemocnice jistě budou velmi silná zařízení, avš je poskytovat špičkovou medicínu a ne být současně svým vlastním lobbistou. Heslo „peníze podle diagnózy“ je pravdivé jen částečně. Realita je jiná. * stál jsem a stojím mnoho let ve špičkových manažerských pozicích na „obou stranách barié ve vedení fakulty i ve vedení fakultní nemocnice. S plnou odpovědností tedy mohu prohlásit největších a nejpalčivějších každodenních problémů, tedy dvojí zaměstnanost profesorů, doc návrh zákona vůbec neřeší. Obě strany se zakopaly ve svých pozicích. Ono jim nic jiného ne bychom neprovedli doprovodné změny, a to se bohužel nestalo. Pokud je akreditace lékařskýc na počty profesorů a docentů, pokud je vědecký výkon FN i LF posuzován podle počtu článků literatuře (každému zvlášť) - a pokud se nenajde (a zatím nenašel) nikdo, kdo by tento nes pak „nic jiného nezbývá“. I nadále si budeme hrát na to, že profesor je „od … do“ zaměstna a od další minuty již zaměstnancem fakulty - a to má opravdu přerušit operaci (protože již zdravotnický úvazek) a jít přednášet? Když udělám vědeckou práci a napíšu odborný článek, mám přemýšlet, budu-li jej dedikovat fakultě nebo nemocnici, a zvažovat, zda ten večer, co doma psal, jsem se cítil více tam nebo tam? Zní to směšně, ale těm, kdož vědí, o čem mluví že podle toho stát rozděluje mezi instituce peníze! Pokud se nepodaří nalézt shodu, že buď oddělené hodnocení výkonu lékařských fakult a fakultních-univerzitních nemocnic a budeme j jako jeden celek, nebo nenajdeme cestu, jak zaměstnat profesory buď jen u fakulty (tomu br plateb zdravotního pojištění), nebo u nemocnic (to by šlo hladce, ale usilovně tomu brání systém jejich akreditace a hodnocení), tak jsme zůstali ne v polovině cesty, ale jen u prv Bez vyřešení personálního dilematu přináší zákon jen zlomek toho, co by měl a mohl - a to promarněná příležitost. A mimochodem - ony ty nemocnice v podstatě zůstávají „fakultní“ (i když se jim bude říkat mají totiž naprosto nesouměřitelně více společného s lékařskými fakultami než s univerzita krok je dobrý. Jen se bojím, že by to mohl být krok poslední a že se se zmíněnými i dalším zase na dlouhou dobu smíříme. Návrh zákona totiž není dokonalý, je jen první z dlouhé cest uspořádání. A kdo bude tlačit na další kroky? Budeme slýchat: „Co chcete, máte nový zákon…