Antirusnok ****************************************************************************************** * Antirusnok ****************************************************************************************** 4.10.2013, Rubrika: Publicistika, Strana: 6 , Autor: Pavel Janoušek, Téma: Ostatní Uvažuji-li o tom, jak si průměrní Češi představují vědu, vždy se dříve nebo později dostan pekař a Pekařův císař. Tedy k oněm scénám, v nichž Jan Werich podvakrát navštíví alchymistickou dílnu. Poprvé v roli hloupého a degenerovaného císaře, který si za drahé peníze pěstuje velmi neu podvodníky, neb je velmi okouzlen jejich mátlatlí-pátlatlí. Podruhé ale již přichází v roli moudrého pekaře Matěje, jenž se nenechá oklamat. S prozíra lidu tyto parazity demaskuje a přitom odhalí, že přece jenom dovedou dělat i něco užitečné prakticky posloužit: slivovici. Statistiky praví, že si široká veřejnost vědců a akademie věd váží, byť jim nerozumí. Není že se tu a tam najde politik či novinář, který se rozhodne odhalit světu pravdu a ukázat, oním moudrým Matějem, který podpoří vědu užitečnou, tedy tu, která funguje jako obchodní f produkující peníze nebo aspoň tu slivovici. Fakt, že Rudolf II. na svém dvoře financoval i muže jménem Tycho Brahe či Johannes Kepler, do tohoto zjednodušeného myšlení nevejde. Neboť kolik peněz tito dva pitomci tehdejšímu ha hospodářství mohli svým bádáním přinést? Jeden nemusí být premiér, aby pochopil, že nemnoh Představa prakticky a okamžitě užitečné vědy zrodila současný zrůdný systém jejího hodnoce obludu zvanou kafemlejnek. Představa vědců jako neužitečných parazitů pak v mysli průměrné hierarchizuje také vědecké instituce. Jediná užitečná věda z jeho pohledu je ta, která bez souvisí s průmyslovým výzkumem, neboť jedině ta má – alespoň teoreticky (statistiky hovoří schopnost ihned produkovat finanční blaho. Chceme-li tedy podpořit skutečnou vědu, musíme nalít co nejvíce státních peněz do průmyslo A nesmíme se nechat zviklat tím, že v ekonomicky úspěšnějším světě bývá hloupým zvykem, že naopak finančně podporuje základní výzkum, natož pak tím, že financování vědy a výzkumu je průměrem Evropy. My jsme přece Češi a dokážeme vše vymyslet lépe! Zbytnost neprůmyslové vědy je z této perspektivy samozřejmá, nicméně Matěj na milost bere vysoké školy. Ví, že se jim sice nesmí dávat mnoho, je však nutné je jakžtakž udržovat při protože přinášejí lidu jiný užitek. Produkují totiž studenty a my žijeme v zemi, kde má ka vysokoškolský titul, a to bez ohledu na vědomosti. Skoro každý z nás má přece děti, které Naproti tomu ta akademie věd – k čemu to vlastně je, co ti lidé dělají? To průměrný premié Matěj netuší, nicméně jaksi automatický ví, že to bude na nic. Podařilo se mu tak slovo vě úředního jazyka i ze zákonů. Takže akademii zrušme. A protože se nepochybně najdou chytráci, kteří se budou chtít proti sofistikovaně bránit, jděme na to chytře. Důvodů je ostatně hodně. Můžeme například argume jde o sovětský model a v západním světě nic takového není. Co na tom, že řada ústavů vznik 1948? Co na tom, že funkční neuniverzitní výzkum existuje i ve většině západoevropských ze Aby nám to však prošlo, je nutné také vytvořit nějakou rozumnou strategii, jak to prosadit řízení vědy a vědeckých pracovišť do rukou moudrých úředníků, kteří se v tom vyznají lépe akademici, kteří si hrabou sami pro sebe. Zřiďme nové superministerstvo a do jeho čela postavme nějakého šikovného příslušníka libov strany, nejlépe úspěšného starostu z Horní Dolní. Ten už s těmi ústavy zatočí, neboť nebud nadbytečnými znalostmi! Uvidíte – postačí rok dva a šikovný ministr pro státní rozpočet uš desítky zrušených akademických pracovišť. Čímž vznikne prostor pro přímou podporu průmyslu A jestli v některém ze zrušených ústavů náhodou pracuje nějaký budoucí profesor Holý (kter trvalo třicet let velmi neužitečného výzkumu, než dospěl do fáze, kdy výsledky jeho bádání aplikovat a proměnit ve finanční zdroj), tak má holt smůlu. Matěji vedená země dává vždy přednost okamžité produkci slivovice.