Největší překážka školného? Pedagogové ****************************************************************************************** * Největší překážka školného? Pedagogové ****************************************************************************************** ÚHEL POHLEDU V nekonečné diskusi o zavádění školného na vysokých školách zaznívají především argumenty které lze shrnout do jednoduchého rčení: někdo na to finančně má, někdo nemá. Po bližším s akademickým životem se však nabízí i další argument: na zavedení školného nejsou v současn trochu připraveni pedagogové. A potrvá ještě několik let, než připraveni budou. Ve chvíli, kdy si vysokoškolák začne platit za studium, se totiž školné stává jeho investi povinností vysokoškolských učitelů studentovu investici ochránit. A nejen to: musejí také stejné studijní podmínky pro všechny takové "investory". Jak toho dosáhnout? Například naprostým zrušením všech ústních zkoušek. Každý pedagog je p v tvář během ústní zkoušky neobjektivní (vyplývá to již se samotné podstaty interpersonáln má sklony být na jednoho hodnější, na jiného přísnější. Jistou neznalost přejde mlčením a rukama a obrací oči v sloup. Jedině písemné testy tedy zaručí, že všichni studenti daného stejně vysoké školné dostanou u zkoušky stejné otázky, a tedy si zaplatí za stejnou šanci. Velká část pedagogů, především na uměnovědných a humanitních oborech, však stále tvrdošíjn otázky dává z hlavy a nezřídka požaduje od studentů znalosti knih, které sami napsali. Obj žádná. Zatímco tedy jeden ze zkoušených jen těsně "projde", jiný student vyhozený od ústní čtyřech semestrech studia "políbit na rozloučenou" svých dvaapadesát tisíc korun (počítáno tisících za semestr). Mladý člověk, který se rozhodne studovat na univerzitě i přes vysoké poplatky, si tak vzdě způsobem "koupí" a má tedy právo chovat se podle známého tržního mechanismu vyjádřitelného peníze požaduji kvalitu". Nejlépe to vyjádří tak, že dochází na semináře, které považuje z V tomto ohledu však české univerzity připomínají spíše gymnázia a nic nenasvědčuje tomu, ž zavedení poplatků mělo být jinak. V oblíbených seminářích je místo pro deset lidí, zatímco praxi nepodstatné jsou katedrami úmyslně nastaveny jako povinné, aby vůbec někdo přišel. I může mít plnou aulu a pracovat po boku vynikajícího učitele, a nikdo nic nepozná. Jen stud nikdo neptá, zpětná vazba neexistuje. Absence jasných pravidel České univerzity nemohou začít požadovat školné, dokud pro ně bude typická totální absence platných "pravidel hry". Příkladů jsou desítky: někde se rok co rok mění výše kreditů za t jinde je seminář, který byl na podzim povinný, vzápětí na jaře pouze volitelný, atd. Dalo nekonečna a jen studenti vědí, kolik administrativních soubojů s fakultou museli podstupov před státnicemi nezjistili, že ke státnicím nemohou jít. Kdyby stejně jako vedení fakult zmatkoval jakýkoliv prodejce čehokoliv, přišel by během kr odběratele a mohl by svůj byznys zavřít. Pravda, všichni dělají chyby, ale studenty platíc za semestr to nemusí zajímat. Měli by mít v těchto případech alespoň právo na vrácení peně je tomu v běžném obchodním styku. Nic takového však v návrzích zákona nebylo, ani to nikdy předkladatelů. Tradice bez svobody? České vysoké školství je vázáno stoletými tradicemi, o kterých američtí studenti, kteří šk svých několik desítek let starých univerzitách, nemají potuchy. Na druhou stranu mají jako vzdělání takové akademické svobody, jaké do zatuchlých chodeb našich vysokých škol hned ta Mohou totiž uprostřed semináře říci profesorovi "to je ten největší blábol, jaký jsem kdy aniž by jim hrozilo, že nedostudují. Avšak na jisté moravské univerzitě je každý nedostudo velkou kaňkou, a pokud jej student neabsolvuje v následujícím semestru, může být i vylouče je akademická svoboda? A za to chtějí vybírat školné? Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce