Školné je jen náplast, chybí velkorysost státu

ŠKOLNÉ NEPOMŮŽE

Týden neklidu je nejvýraznějším studentským protestem za posledních několik let. Od včerejška do čtvrtka chtějí studenti a pedagogové především upozornit na krizi českého veřejného vysokého školství - a je chybou a hrubým omylem médií a politiků, pokud celou věc redukují na problém školného.

Ačkoliv v prohlášení organizátorů Týdne neklidu o placení školného nepadlo ani slovo a ačkoliv je jasné, že školné současnou krizi českých veřejných vysokých škol nevyřeší, stane

se zřejmě zavedení (či nezavedení) poplatků za vysokoškolské studium hlavním tématem tohoto týdne. Bohužel. "Neklidným" studentům a pedagogům tak nezbývá nic jiného, než stále znovu připomínat, o co jim vlastně jde.

Tedy: počet studujících vysokoškoláků se v průběhu devadesátých let zvýšil o více jak sto procent, radikálně se změnila a rozšířila nabídka výukových programů a veřejné vysoké školy začaly pomalu a ztěžka dohánět to, co během čtyřiceti let vlády komunistů ztratily. Na tyto prudké změny však česká rozpočtová politika téměř nereagovala. Dotace pro veřejné

vysoké školy se navyšovaly neuvěřitelně pomalu, takže v praxi museli rektoři a děkani na českých univerzitách vystačit se stále menším množstvím peněz. Výsledkem je obrovské vnitřní zadlužení - odhady hovoří o deseti až patnácti miliardách korun. Uvažovat o zavedení školného jako o řešení této krize by mohl jenom ekonomický diletant.

Promyšlenější podporu

Organizátoři a účastníci Týdne neklidu se otázkou školného zatím vůbec nehodlají zabývat. Poukazují na to, že ve společenství vyspělých zemí patří Česko mezi ty, jež vydávají na vysoké školství z veřejných prostředků suverénně nejméně peněz. To se musí změnit, chceme-li v evropské konkurenci obstát. České veřejné vysoké školy se musejí odrazit ode dna a je nabíledni, že se tento odraz nepodaří bez velkorysejší a především promyšlenější podpory státu. Tady je rozhodně na místě připomenout politikům jejich zodpovědnost. Diskutovat se má nyní o tom, jak a v jakém výhledu objem finančních prostředků pro VŠ navýšit, aby se to v jejich fungování skutečně projevilo. Kvůli tomu ostatně studenti organizují třeba zítřejší veřejné přednášky a debaty na pražské filozofické fakultě.

Na dlouhodobé podceňování kritického stavu českých univerzit náplast školného nepomůže, aktuální zájem médií a politiků by se měl ubírat úplně jiným směrem: k ostudně nízkým platům přednášejících, k nepostačujícímu vybavení laboratoří a knihoven, ale především k cílenému budování vzdělanosti v Česku.