Jak se máte, pane doktor? ****************************************************************************************** * Jak se máte, pane doktor? ****************************************************************************************** Doba univerzální familiárnosti, kdy přede jménem stávalo povinné soudruh/soudružka, je už námi, s leckterými jejími přesahy se však setkáváme dál. Jedním z nešvarů je neochota pora oslovovaného. Pátým pádem oslovujeme, voláme. Oslovíme-li svého partnera správným tvarem jeho jména v pá vyjadřujeme mu potažmo správnou míru úcty, jež všemu životnému a činnému bezesporu náleží. češtině ovšem tvar pátého pádu ustoupil a uvolnil místo tvarům pádu prvního. Nemusíme již správném tvaru vokativu, myšlení jak známo bolí, a můžeme si v duchu všeobecného trendu do Bohužel tato život ulehčující metoda proniká i do útvarů psaných, a to i do obchodní kores užívání degraduje osloveného a prozrazuje leccos nepěkného o pisateli. Nebojme se pátého p projevit oslovovaným náležitou úctu a bez rozpaků pišme: * pan Krbec - pane Krbče * pan Jež - pane Ježi * pan soudce - pane soudce * pan poslanec - pane poslanče * pan Strachota - pane Strachoto * pan Grégr - pane Grégře Pochybnosti nás však zviklávají, máme-li oslovit cizince. Pomineme-li volnější pravidla ml stojíme před problémem, jak si poradit s cizími jmény v psaném textu. Vodítkem zde samozře zásady české mluvnice, např.: * pan Smith - pane Smithi * pan Marshall - pane Marshalle * pan Eager - pane Eagere Gramatický přístup se ovšem může srazit s jazykovou etikou nositele příslušného rodového j je osobní značka, neměnný štít, záruka tradic a hodnot. Ne vždy jsou proto pokusy o skloňo deklinačních vzorů vítány, naopak skloňované tvary užité v textu bývají často zdrojem lehk či dokonce rozhořčení. Rozhodujíce se pro správný tvar tedy musíme přihlížet nejen k jazyk ale i k funkci celého textu a k reakci příjemce - cizince. Nebývá to rozhodování lehké, pr soupeří hledisko formální, jazykové a hledisko funkční, tj. dopad na adresáta. Rozhodneme- neměnnost příjemcova jména, můžeme vyhovět požadavkům českého skloňování alespoň užitím tv jména pan. Text můžeme otevřít oslovením: * Vážený pane Smith, Marshall, Eager atd. * V zastoupení pana Henry, pana Dart, pana Georgi * Plná moc pana Al-Haidar Podobně postupujeme i v jiných kontextech, vždy přihlížíme k národnosti, povaze, tradicím adresáta. Nanejvýš bedlivý přístup doporučujeme u příslušníků národností, jejichž kulturně a jazykové tradice nám nejsou povědomé a kde bychom mohli pro nás nevinným skloňováním nap mužského adresáta mezi ženy, viz druhý pád jména Syed Haris je dle české mluvnice Syeda Ha ovšem tvar ženský. Respektováním českých mluvnických zásad můžeme nechtěně a nevědomky způ vnést tak do jednání zápornou notu. Jak vidno, na oslovování cizinců a vřazování jejich jmen do českého deklinačního systému n jednoduchý recept. Musíme přihlížet jak k požadavkům české mluvnice, tak k aspektům etický Každá žena nemusí být -ová Nám tak zřejmé zakončení -ová nebo - á u ženských příjmení nemusí být kladně přijímáno, ob kolegyně či obchodní partnerky - cizinky. Některé s pousmáním, jiné velmi kriticky přijíma vřadit je jazykově do našeho systému. Ponechme jim jejich tvar jména a neskloňujme, např.: * Edee Rumley * Nancy Short * Jennifer Sokolowski Situace se ovšem mění ve chvíli, kdy se cizinka provdá za Čecha a přijme jeho příjmení. S novým jménem přijímá zakončení -ová/á. Pakliže se Češka provdá za člena národnostní menšin republice, není nutno, aby si k novému příjmení tuto příponu připojovala. Je zřejmé, že z důvodů bude mít život jednodušší. Jmen cizinek bez přípony -ová/á nebývá v našich textech tolik, abychom se s občasným výsky de facto nesklonných tvarů nemohli smířit. Potřebujeme-li s takovým jménem pracovat, pomož vložením slova slečna nebo paní, byť to druhé nám příliš pestrosti co do výběru tvarů nepo postrádáme v češtině stavovské oslovení pro ženu, které by neodkazovalo zároveň na její ro Vážený pane... je jistě velmi vhodná forma korespondenčního oslovení a připojením správného tvaru příjmen vytvoříme příjemné komunikační spojení, stejně jako užitím oslovení Vážená paní. Píšeme-li nic nebrání vřazení příslušné pozice nebo titulu, např. Vážený pane řediteli, Vážená paní pane doktore. Oslovujeme-li instituci či skupinu osob, vyhněme se falešně familiérnímu Vážení. Máme zde Vážení přátelé, Vážení obchodní přátelé, Vážení zákazníci, Vážení partneři atd. Co s tituly? V místním kulturním okruhu se to tituly přímo hemží. Uvádění titulů a jejich respektování komunikační konvence, je však na pováženou občasné nesprávné uvádění, a to věcné i pravopi zásada, že chceme-li užívat titulu, ať pro sebe či pro jiné, musíme znát jeho grafickou po podstatu. Náš systém titulových zkratek (Bc., Mgr., Ing., MUDr., MVDr., RNDr., JUDr., PhDr rozšiřující základní informaci na vizitkách, probouzí u zahraničních kolegů úžas a patří k ohlašujících, že "jiný kraj, jiný mrav". Tituly samozřejmě mají své opodstatnění v rámci p je však neúčelné používat je vždy a všude. V kontextu běžného občanského styku vytvářejí n komunikační hradbu. Autorka je jazykovou lektorkou společnosti Pricewaterhouse Coopers Česká republika