Školství demokratické a sociální ****************************************************************************************** * Školství demokratické a sociální ****************************************************************************************** "Nevěř ostnatému drátu," děl Karel Kryl, "byť se stokrát tvářil jako stonek růže". Nemám r ani takovou národní totožnost - čili "identitu" - kterou je třeba jím obehnat. Mám rád své totožnost, která vyvěrá z kulturní duše národa, svobodně dýchá a rozkvétá sebedůvěrou v ot volnosti, rovnosti a dobré vůle vůči všem. Ovšem takové sebevědomí vyžaduje víc než fangličky, hesla a občas nějaké to sportovní vítě především vzdělanost, jak obecně kulturní, tak vědecky zvláštní. Své mladé lidi potřebuje do hloubi vstřebanou znalostí vlastního kulturního dědictví, z něhož mohou čerpat po celý vysoce kvalitním odborným vzděláním, se kterým mohou obstát v otevřeném světě. Nestačí zák potřebují i vysokoškolské vzdělání. V tom je ten háček. Vysokoškolské vzdělání se v demokratické společnosti a v otevřeném svě výsadou těch, kdo si je mohou dovolit. Je bytostně důležité, aby bylo dostupné všem mladým ně mají předpoklady, píli a nadání. Momentálně se prý jich na vysokou školu dostane zhruba prostě nejsou nafukovací. Vychovat pedagogy je dlouhodobá a nákladná záležitost - a ty bud levné, i když jsou podstatně levnější než jaderné elektrárny. Ve světě ostře střežených hranic bylo možné prostě zvýšit daňové zatížení. Jenže ve global tvrdě zdaněné vysoké příjmy se prostě přestěhují někam na Bahamy a daně budou platit zaměs děti se zřídka kdy dostanou "na vejšku". Nebudou z toho těžit ani nepřímo, když se mladí l vzděláním postěhují za vyššími příjmy někam stejně daleko. Takže školné? Jenže tím zas uza školy polovině nadaných uchazečů. Kvadratura kruhu? Ne tak docela, pokud se osvobodíme od představy - buď státní školství z soukromé školství z astronomického školného. Je i třetí možnost. Jistě, společnost bude vž vzdělání prostřednictvím státu. Vzdělanost je společenská potřeba. Jenže protože vzdělání osobní výhoda, potřebují se na jeho podpoře podílet také ti, kteří z něho těží, vysokoškol pracovníci s vyššími platy. Jenom pozor: ne již vysokoškolští studenti, kteří nemají ani na rohlík, natož na školné! D sociální úvěrový systém to řeší tak, že na studie může nastoupit každý, kdo splňuje předpo neplatí, avšak za každý semestr studia mu začne nabíhat půjčka. Když dostuduje - případně termínu po dokončení studia - začne půjčku splácet. Jenže ne nutně penězi. Pokud se rozhodne odejít za vysokým příjmem do ciziny, pak prosím, stanovené procento při každé výplatě. Pokud se rozhodne pracovat doma - tedy sloužit spole poskytla půjčku na studia - odepisuje se stanovená část půjčky, třeba za každý rok působen za semestr. Pokud se rozhodne pracovat v neziskovém sektoru, třeba jako lékař na poliklini pohraničí, může být odpis vyšší, třeba až rok půjčky za rok práce. A ejhle, studium je finančně dostupné každému, kdo složí přijímací zkoušky. Student má mot dokončil v termínu a působil v zemi, ale má i plnou volnost rozhodnutí, kde bude působit a splácet. Když chce, může ji celou odepsat veřejnou službou. Poplatník nenese celou zátěž v přece je to něco jako kvadratura vzdělávacího kruhu! (Autor je vysokoškolský pedagog)