Ženská jména jen pomalu dobývala tituly ****************************************************************************************** * Ženská jména jen pomalu dobývala tituly ****************************************************************************************** "Již pohled na její postavu učí, že žena není určena ani k velké duševní, ani k tělesné pr německý filozof Arthur Schopenhauer. Ženy tento odsudek postupně samy vyvrátily. Ne ovšem průlom se jim podařil právě před 250 lety. Ženská jména jen pomalu dobývala tituly Vůbec první akademický titul získala v červnu 1754 na univerzitě v Halle jistá Dorothea Ch Erxlebenová. V roce promoce jí bylo 41 let a měla čtyři děti. Lékařství sice nikdy nestudo v něm takové znalosti, že dostala doktorát z medicíny (dnes bychom ho nejspíš definovali j Šlo ovšem o naprostý unikát. Veřejnost té doby se na vzdělávání žen dívala podobně jako fr de Breteuil: "Moje dcera je blázen. Minulý týden vyhrála v kartách přes dva tisíce zlatých a když si objednala nové šaty, utratila druhou polovinu za knihy! Copak nechápe, že žádný nevezme ženskou, co je každý den vidět při čtení?" Starostlivý tatík se mýlil. Emilie se brzy provdala a projevila svoje nároky - mezi její m třeba fyzik Maupertuis či myslitel Voltaire. Sama pak pod jménem du Chatelet vynikla v mat Vzdělávat se ovšem musela soukromě. Trojským koněm byla medicína Medicína je obor, kde výsledky váží víc, než z jakého je kdo rodu či jak hluboko má do kap dřív zabývala především rodinným zdravím, a rodina je doménou žen. Proto se právě lékařstv koněm, skrze nějž ženy dobyly univerzity. Elisabeth Blackwellová byla dcerou zbožného cukrovarníka z anglického Bristolu. Když jí by rodina se přestěhovala do New Yorku. Bystrá Lizzy chtěla studovat medicínu, ale všude ji o zbuntovala studenty jedné malé koleje v New Yorku, aby odhlasovali, že jejich alma mater m ženu. O nesčetných potížích budoucí medičky svědčí například otázka bydlení; ženská kolej a v soukromí ji coby neprovdanou dívku žádný slušný člověk nechtěl ubytovat, neboť se domn povětrná... Nakonec roku 1849, to jí bylo osmadvacet, jako nejlepší z ročníku a zřejmě jak na světě získala doktorský titul řádným studiem. V Americe i v Británii se pak velmi zaslo ošetřovatelství a lékařské pomoci chudým ženám. Zůstala neprovdána, adoptovala sirotka. Tři disertace najednou Oborem, ve kterém hodně váží talent, je matematika. Ta se taky honosí první univerzitní pr Stala se jí v červnu 1884 jednačtyřicetiletá Ruska Sofja Kovalevská. Studovala za věno, kt po ryze formálním sňatku, takže dál vedla život svobodné ženy. Doktorát obhájila na univer u vynikajícího matematika Weierstrasse, jinak odpůrce studia žen. Předložila mu totiž hned práce, z nich každá s rezervou splňovala požadované vysoké nároky. Navzdory úspěchům a věd předseda petrohradské Akademie věd prohlásil: "Stolice našich univerzit jsou ženám nepříst na jejich schopnosti a vědomosti. Proto ani pro paní Kovalevskou není ve vlasti místo." Nakonec jí profesuru nabídl Stockholm, ovšem i v tomto relativně liberálním městě to budil "Vždyť ta ženská se volně stýká s muži, chodí sama do kaváren a dokonce kouří!" kroutilo h Pravděpodobně druhou profesorkou vůbec se v roce 1906 stala devětatřicetiletá Marie Curieo krutou cenu - stolici na Sorbonně "zdědila" po tragicky zemřelém manželovi. [*] Autor je spolupracovníkem redakce