Budoucí francouzská elita toho o Češích moc neví ****************************************************************************************** * Budoucí francouzská elita toho o Češích moc neví ****************************************************************************************** Před čtrnácti dny se Lukáš Pachta vrátil z Paříže. Dvaadvacetiletý český student tam stráv prestižní politické škole Sciences Po. Svým spolužákům - budoucí francouzské elitě - musel vysvětlovat, proč se rozpadlo Československo. "Ptali se mě i na naši komunistickou minulos rozhovoru pro HN. "Tím ale jejich znalost o Česku a Češích končí." hn: Když jste do Paříže přijel a řekl, že jste z České republiky, jak na to vaše okolí rea Ne neprávem se říká, že ve Francii toho o nás moc nevědí. Na Sciences Po to bylo pochopite protože na ni chodí nadprůměrně vzdělaní Francouzi, které zajímá, co se kolem nich děje. T na tom, že i pro studenty tak elitní školy je Česko trochu exotika. hn: Jak to? To na ní nestudují žádní Češi? Navíc: Učí tam přece Jacques Rupnik... Toho si ale na Sciences Po s Českem spojuje jen málokdo. Platí spíš za experta na celý stř region. Ze zahraničních studentů, kterých je zhruba třetina, převládají Američané a Němci. Čechů t myslím, sedm nebo osm. Jen asi polovina z nich ale do Paříže přijela z českých vysokých šk kterou jsem tam potkal, třeba normálně studuje na Univerzitě Berkley v USA. hn: Čím je Sciences Po tak výjimečná? Proč láká tolik lidí? Vychovává elity. Absolvovala ji většina předních francouzských politiků, vysokých státních diplomatů, šéfů velkých firem. Včetně Jacquese Chiraka nebo Lionela Jospina. hn: Co budoucí francouzské politiky a úředníky na exotických Češích nejvíce zaujalo? Na co nejčastěji ptali? Často jsem musel odpovídat třeba na to, jak to bylo s rozpadem Československa a s naší kom minulostí. Jinak o nás ale nemají moc konkrétní představu. Takže vlastně ani neví, na co b ptát. Mnohem bližší jim je Afrika, Čína nebo třeba Japonsko. Většinou nás hází do jednoho zeměmi střední a východní Evropy, třeba s Polskem. Z Česka pořádně znali vlastně jen Prahu. Třetina studentů přitom pocházela z nejbohatších další prošli nesmírně náročným přijímacím řízením. hn: A co třeba čeští politici? Leckdo se možná bude divit, ale studenti Sciences Po znají Masaryka a Beneše. Hodně se tam historii, konkrétně třeba první světové válce a pro Francii důležitému Versailleskému syst hn: A z těch současných? Znají samozřejmě Václava Havla. Ten má ve Francii docela renomé. I když mu tam trochu uško pozice během války v Iráku. Studenti znají i ODS, přesněji řečeno Václava Klause. Myslí si ale, že ODS chce vystoupit Klause považují za suverenistu, nacionalistu, euroskeptika. hn: Jak je to s běžnými Francouzi, s lidmi, kteří nepatří k budoucí elitě francouzské spol asi vědí ještě míň... Tak tam je to samozřejmě horší. Ne že by námi pohrdali. Prostě o nás neví, myslí si, že js jinde. Když jsem byl třeba na preventivní lékařské prohlídce, doktorka mi doporučila, abyc jsem z té zaostalé východní Evropy - nechal očkovat proti tetanu. A hrozně se pak divila, očkování je běžné i u nás. hn: Ve francouzských novinách se o Česku asi moc nepíše, co? To ne. I když: Byl jsem tam ve zvláštní době. Zrovna se rozšiřovala Evropská unie. Zájem n jako jednu z nových členských zemí byl proto větší než obvykle. Tou dobou jsem třeba četl generacích Čechů: o babičce, jejíž muž bojoval za války za Francii, o dceři, která vyrostl vnučce, občance Evropské unie. Ale to byl snad jediný delší článek o České republice, na k tu dobu vzpomínám. hn: Čím se liší Sciences Po od Univerzity Karlovy? Je něco, co čeští studenti ovládají lép francouzští kolegové? Francouzi jsou nesrovnatelně lepší, pokud jde o to, jak napsat práci nebo referát. Čeští s daleko větší znalosti, vědí, o čem psát. Pokud po nich však někdo chce, aby rychle přečetl vypracovali třístránkové exposé, pravděpodobně to nezvládnou. Mimochodem - přesně takhle v zkouška na Sciences Po. To už je asi extrém. To však nic nemění na tom, že bychom se ve Fr určitě lecčemu přiučit. Studenti Sciences Po navíc studiu dávají mnohem víc než studenti tady u nás. Škola je pro priorita. Jsou si totiž vědomi možností, které jim otevírá. hn: Je něco, co vás zaskočilo? Překvapilo mě, že osmdesát procent lidí na škole mělo na řadu věcí, hlavně těch zahraničně naprosto shodný názor. Za celou dobu jsem na Sciences Po například potkal jen dva lidi, kt Iráku mysleli něco jiného než většina francouzské společnosti. A ještě něco: Vedle mě na koleji, která rozhodně nebyla žádný luxus, bydlel syn premiéra M námi jeho dvě sestry. Já si přitom vždycky myslel, že afričtí diktátoři platí za studia sv polovinu státního rozpočtu (smích). hn: Mluvili jsme o Francouzích a jejich pohledu na Čechy a Českou republiku. Ale co vy? Ne roce v Paříži na Čechy názor? Rok ve Francii mě utvrdil v tom, že Češi si rádi hrají na svém malém dvorečku. Francouzi s dívají z úplně jiné perspektivy, vidí všechno tak nějak globálně. U nás je to jiné. Pokud zahraničí - což není úplně samozřejmé - vidíme jen Německo, možná Evropskou unii. Francouzi také, na rozdíl od nás, umí žít. Rádi komunikují, reagují velmi emotivně, když s nesouhlasíte, dokážou být velmi nepříjemní. Nechodí po ulicích se zamračeným výrazem ve tv lidé v Praze. Na druhou stranu jsem si právě v Paříži paradoxně uvědomil, že jsem Čech, že sem patřím. P francouzsky, často jsem si uvědomoval, že Francouzům vlastně nerozumím. Mohli jsme sice v volejbal nebo politiku, jakmile však přišla řeč na vtipy, narážky a nejrůznější historky, to bylo i naopak: Když jsem začal vykládat já, nechápali zase oni. A to jsem tam jel s tím stejní. Že když umíte jazyk, můžete se s kýmkoliv bavit o čemkoliv.