Ani Havel nevěřil pouličním demonstracím ****************************************************************************************** * "Ani Havel nevěřil pouličním demonstracím,,tvrdí Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudob který "palachiádu" nepřeceňuje.. ****************************************************************************************** Praha, 16. 1. 2004 ****************************************************************************************** * Ani Havel nevěřil pouličním demonstracím ****************************************************************************************** Bouřlivé demonstrace uprostřed Prahy v lednu roku 1989 podle historika Oldřicha Tůmy neměl politický program. I když trvaly šest dní, byly spíše výrazem obecné nespokojenosti a zhnu hn: Přiblížily lednové protesty v Praze pád komunistického režimu? Situace se určitě posunula dál, ale nebyl to zase takový přelom. Nešlo ani o první větší v proti režimu po delší době. K němu došlo už v srpnu 1988. Je to jedna z řady událostí. Ale krize režimu šlo. Demonstrace trvaly skoro týden a ukázaly, že alespoň v Praze je dost lid riskovat a proti režimu i něco dělat. hn: Čekal někdo, že uctění památky Palacha přeroste v takové protesty? Celé to vzniklo jako improvizace lidí z Charty 77, kteří se po prvním zákroku policie rozh demonstracích pokračovat. Režim sám lavíroval, předvedl mnoho podob zákroků a hledal cestu situace vybruslit. Nepochybně za tím byly i rozdílné názory jeho představitelů na to, jak vypořádat. Ve středu například nikdo nezasahoval, ale když se ukázalo, že přišlo možná až lidí, tak o den později přišel protiútok. Obklíčení mohli utíkat jen několika ústupovými c razance to bylo srovnatelné se 17. listopadem. Ukázalo se hlavně, že odpor vůči režimu je si myslelo vedení KSČ, ale dokonce silnější, než si představovala opozice. hn: Proč komunistické vedení tak tvrdě zakročilo? Krátce před tím se zdálo, že mění taktik Krátce před tím, ještě v roce 1988, opozice svolala shromáždění na Škroupovo náměstí. Reži čekal, že se tam povedou jen teoretické úvahy o lidských právech. A že opozice bude vděčná míry vstřícná. To se nestalo. Komunisté pak změnili názor a při výročí Palachova činu se v taktice. K represím. hn: A co demonstranti chtěli? Změnu režimu ještě nežádali. Volali hlavně po dialogu. Demonstrace neměly jednoznačný politický program, a i když trval spíše výrazem obecné nespokojenosti a zhnusení nad poměry. Opozice neměla zformulován pozi Dokonce později, v listopadu, když se ozvali daleko radikálnější studenti, se zprvu opět p diskuse. Velký tlak na odchod některých funkcionářů, požadavky na systémové změny, to všec pár dní později. hn: Jak na tisíce lidí pod sochou svatého Václava reagovali komunisté? Znejistěli. Vždyť šlo o lidi, kteří stále opakovali, jak situaci v zemi stabilizovali na d měli obavy z příliš razantního zásahu. Raději nepřikročili ani k větším existenčním postih výjimkou Václava Havla, byly už jen ojedinělé. A jeho zatčení bylo pro režim kontraprodukt měsíců, po čtyřech byl z vězení venku. Zatčení vyvolalo nepříznivou odezvu v zahraničí a d petice kulturních a vědeckých pracovníků. Vliv opozice se začal šířit. Ale ani Havel si v nemyslel, že by demonstrace měly mít zásadní význam. Hovořil o nutnosti věnovat se příprav koncepcí, například nové ústavě. A skeptický byl ještě v září. hn: Byly patrné rozdíly v názorech komunistických předáků na to, co dělat? Dodnes existují teorie o dohodě části z nich s disidenty. Rozdíly byly minimální, hlavně v tom, jakou taktiku vůči opozici zvolit. Opakování demonst překvapilo, ale názory nezměnili. Žili ve svém světě a ten nepočítal s tím, že by socialis To bylo mimo jejich představivost. Proto moc nevěřím různým tvrzením, že se připravovala d moci výměnou za beztrestnost. hn: Ale stačilo se podívat do zahraničí, k sousedům. Tam už se socialismus hroutil... Situace v Polsku a Maďarsku jim byla nepříjemná a v létě ji také kritizovali. Ale k žádné nedospěli. Jeden z materiálů, který si nechali vypracovat, připouštěl, že "humanitní intel nespokojená. Ale tvrdil, že "technická inteligence" má vůči systému jen dílčí výhrady a re podporu dělníků. Ta prý by se mohla rozplynout v případě nějakého zhoršení jejich ekonomic za pár měsíců právě dělníci tehdejšího stranického šéfa Prahy Miroslava Štěpána vypískali. hn: Měl na rostoucí odpor lidí vůči režimu vliv vývoj v tehdejším SSSR? Měl, ale ne tak přímočaře. Hlavní věcí bylo to, že Sovětský svaz do vývoje v Československ neposílal ani instrukce. Zda ale přece jen nakonec nezasáhne - tak tím si ani vůdci opozic Lidé příchod Michaila Gorbačova k moci a jeho novou politiku vítali. Na druhou stranu mnoz do poslední chvíle čekali na to, až Gorbačov padne a situace se vrátí do starých kolejí.