Bruselská komisařka má velké plány s Terezínem

Brusel - Terezín, někdejší kasárna zřízená Marií Terezií, před šedesáti lety osvobozený nacistický koncentrační tábor, nyní zřejmě čeká veskrze evropská budoucnost. Tedy pokud zástupkyně předsedy Evropské komise Margot Wallströmová uskuteční „svůj sen“. Před svou víkendovou cestou do Česka poskytla MF DNES rozhovor.

* Jaké plány máte s Terezínem?

Chtěla bych terezínská kasárna přeměnit v něco mimořádného, a to v místo setkávání pro všechny lidi v Evropě. Mohli by přijet nakrátko i na delší dobu a pobýt spolu, bavit se, poznávat se, debatovat. Není to pro lidi, kteří objíždějí velké konference. Mám na mysli třeba řidiče autobusů, učitele, rockové zpěváky.

* Proč Terezín?

Nápad přišel od mých známých, kteří se podíleli na kulturních projektech v Terezíně. Zažíváte tam historii dávnou i méně dávnou, současnost a snad i nadějnou budoucnost. Město leží na silnici, kterou lemují prostitutky. Tamní oblast patří k těm spíše zanedbaným, místní lidé řeší všechny problémy dnešní společnosti. Navíc jsou to historická kasárna, která lze přetvořit do úžasného místa, jaké najdete jinde jen těžko.

* Takže jde stále spíše o ideu než o rozběhnutý projekt?

Proto se také do Terezína chystám. Je nutné, aby si to na místě vzal někdo za své. My to nemůžeme řídit z Bruselu. Lidé v Terezíně musí mít pocit, že je to jejich projekt. Mají své vlastní představy, například zřízení univerzity, což je podle mě trochu nereálné. Nelze si hned uložit tak velké sousto, ale začít odzdola.

* Brusel tedy pomůže Terezínu finančně?

Ano, o to budu bojovat tady já. Pokusíme se získat peníze na projekt. Tolik jich dáváme na budování dálnic a železnic. Myslím, že se touto ideou mohou inspirovat i jinde. Dostávám dopisy z jiných zemí, kde jsou připraveni udělat něco podobného.

* Zdá se mi ale, že se vaše představy nevyvíjejí dostatečně rychle...

Chce to čas. Jsme v pohodě, ale musíme se už trochu pohnout z místa. Potřebujeme také politickou podporu na místě, i osobností, jako například Madeleine Albrightové.

* V Praze budete diskutovat s českými studenty. Máte na starosti komunikaci, jak odpovíte na možnou otázku, proč potřebujeme evropskou ústavu, v čem nám prospěje?

Protože Evropa se tolik změnila. V Unii dnes žije 450 milionů lidí a musíme se shodnout, jak spolu efektivněji rozhodovat o společných věcech. Ústava je kompromis, který nám umožní dobírat se rozhodnutí rychleji a hledat to, co je naše společné, evropské. Také dává mnohem více pravomocí národním parlamentům, které mohou ukázat žlutou kartu, pokud Brusel vymýšlí z jejich pohledu nějakou hloupost. Pokud posbíráte milion podpisů, musí komise svůj návrh stáhnout. Je to poprvé, co občané mohou říci: Dost.

* Jak chcete právě Čechy, kteří jsou označováni v mnoha ohledech za euroskeptické, přesvědčit o tom, že ústava je dobrá?

Toto je poprvé, kdy se právě oni mohli podílet na přípravě tohoto základního dokumentu v Unii. I Češi byli vyzváni, aby řekli, podle jakých pravidel by se mělo hrát. Je to poprvé, proto je to pro ně velice důležité.

* Říkáte, že je třeba získat důvěru lidí ve směřování evropské politiky. Není přeci jen trochu pozdě, když ve Francii, Česku, Nizozemsku propagují ústavu vlády, které jsou velmi nepopulární?

Problém je v tom, že trpíme vzájemným sebeobviňováním. Politici se často uchylují k přehazování své vlastní odpovědnosti na Brusel. A my děláme to samé, svalujeme vinu na členské země. Pokud s tím nepřestaneme, nezískáme mezi lidmi respekt. Těžko spravíme během několika měsíců to, co se roky zanedbává.

* Možná se vás někdo zeptá, jestli Česko bude donuceno opustit Unii, pokud ústavu odmítne.

Ne, nikdo vás nemůže z Unie vypudit. Pokud by se stalo, že jedna jediná země řekne ne, pak spíš bude snaha tuto situaci zvrátit, třeba referendum opakovat než hned někoho vyhazovat ven. O tom můžeme ale jen spekulovat.